Kočka má prý devět životů. Nevím z čeho vychází toto tvrzení. Jistě je základem třeba to, že při pádu z velké výšky, díky dokonalé stavbě svého těla a dokonalému „stabilizačnímu systému“, kočka dokáže dopadnout na všechny čtyři. Ale zase to musí být i souhra dokonalých náhod.
Kočichovi je 15 let. Srovnáním s člověčím životem, je to důstojná stará dáma. Je kastrovaná, část života prožila jako venkovní kočka, druhou polovinu života se dá považovat za kočku domácí, bytovou. A poslední dobou není ve své kůži. Od její choroby před zhruba 1,5 měsícem, o které jsem psala, to prostě není ono.
Počítala jsem, kolik má již „vyčerpaných životů“. Osudnou skutečností v jejím životě, kdy možná vyčerpala podstanou část limitu životů, se stala událost, kdy jsme v deset večer museli vyhledat veterinární pomoc. Seděli jsme venku a Kočich přišel za námi. Tedy přesněji připotácel se, točil se dokola, neudržel rovnováhu. Díku osobnímu kontaktu s veterinární lékařkou se mi podařilo dostat ho na vyšetření téměř neprodleně. Diagnóza – otrava něčím, co napadlo nervovou soustavu. Možná jed na slimáky, či něco podobného.
Zůstala v ambulanci na kapačkách přes noc. Druhého dne odpoledne jsem se přišla informovat na její stav. Bylo to výrazně lepší, ale kdybych prý nepřišla hned večer – v noci, ráno bylo pozdě. Vzala jsem ji domů. Kanylu sice ještě měla, chodili jsme na kontroly a nějaké medikamenty, ale stav se lepšil.
Ale následky zůstaly, chodila s hlavou nakřivo a při náhlém hluku nebyla schopná okamžitě identifikovat, z které strany hluk přichází. Což je pro venkovni kočku dost riziková záležitost. Ale predátor žádný v okolí nebyl, s tehdejším psem se v pohodě snášela.
Stav se stabilizoval, hlava se srovnala, ale do domácnosti přišel nový mladý pes, který měl vášeň v lovu koček. Nechápal, že Kočich je tam starší a tudíž kápo a Kočich zase nechápal, že ten pes to nechápe. Poprvé se potkali venku, Bojar ji zahnal do kouta a Kočich se bránil. Krůpěje krve na psím čumáku a kočka na stromě. A to se opakovalo několikrát.
Vytvořili jsme tedy režim, že v době kdy byl pes na volno, byl Kočich doma a když byl pes v kotci, mohl Kočich ven. Kočich si zvykl a nenásilně se stal kočkou gaučovou. Jednou ještě ke kontaktu došlo. Nedopatřením se pes dostal do předsíně, protože tam kočku viděl a tahala jsem mu Kočicha z tlamy. Stačila chvilka. Zlomit vaz stisknutím psích čelistí je moment.
I to Kočichovi možná ubralo další životy. Poslední větší akce byl dentální zákrok. V narkóze a v letech. Byla jsem nervózní, jako už dlouho ne, naštěstí se Kočich z narkózy v pořádku probral. Sice bez zubů, ale se svěžím dechem.
Ale neznamenalo to ani omezení ve stravě. Dásna velmi rychle ztvrdnou a ani granulky pro staré dámy nejsou překážkou.
Ale není ve své kůži. Přišla jsem dnes z práce hodně dříve z důvodu čerpání nadbytečných hodin a Kočich spal i nespal, byl letargický, ale když jsem mu nachystala syrové maso, se zájmem ho snědl. Ale zase jen spí, občas se probudí a sleduje mé kroky. Ale nechce si jít ani sednout na klín, když sedím u počítače, což je jeho oblíbená činnost.
Už měl takový stav nedávno, někteří se mě ptali, jestli jsem navštívila veterinární ordinaci. Ne, celým životem mě provázejí kočky a trochu už o nich něco vím. Toto nejsou příznaky nemoci, jako nedávno. To je stáří. I když už špatně slyší, skoro vůbec, možná i hůře vidí, ale pevně věřím, že je to stav přechodný, vyspí se ze slabosti a zase bude v pořádku. Kočky se vyspí z ledasčeho. Věřím, že ještě pár let tady pobude.
Chtěla jsem kdysi u nějakého článku uveřejnit fotku zívajícího Kočicha bez zubů. Kamarád mi říkal: „To ti neodpustí“. Má pravdu, tak aspoň jednu, dvě v její typické pozici.
Hygiena na jejím oblíbeném místě - mojí pracovní židli.
Musela se přesunout do jejího křesla. Potřebuji pracovat v sedě na "své" židli.
Víš, Kočichu, i když píšu o psech, jsem kočkař a mezi pejskaře zcela nepatřím.
