Čtyři dohody a jiná esoterika

Velikonoce jsou příležitostí trochu uklidnit  a uklidit mysl a popřemýšlet o tom, co člověk dělá v životě špatně, jak se chová k lidem a může-li případné nedostatky odstranit.

Mám sousedku, která se zajímá o esoteriku. Nepopírám, že je mi blízké pátrání v hlubinách duše, jisté formy tajemna a okultna. Věřím, že existuje něco mezi nebem a zemí.

Sousedku jsem potkala v novém bydlišti asi před třemi lety a záhy jsme zjistily, že na spoustu věcí máme shodný názor. A v diskuzích jsme se dotkly i těchto témat. Přiznám se, že výraz „Čtyři dohody“ jsem slyšela poprvé. Vyprávěla mi nadšeně, že byla dokonce naživo na přednášce autora.

Vnímám, od doby, co jsem se trochu začala pohybovat na FB, že tato témata jsou nesmírně populární, dostupných je spousta stránek, které se zabývají tajemnem, kde se mixují články a videa, jak najít sebe sama, jak lépe žít, podnikat, jak se chovat k přírodě, k lidem, jak se uzdravit.

Výrazný prostor je věnován například psychosomatice. Věřím a mám na sobě potvrzeno, že bolestí, nebo nějakým problémem tělo napoví, že děláte něco špatně. A že pomůže i změna myšlení, změna v životě. Ale jinak pohlížím na lékařskou vědu, kde tento obor praktikují uznávané kapacity a trochu jinak na různé jednoduché návody, jak si podle toho, co mě bolí, diagnostikovat příčinu. Takových autorů je mnoho, někdo se chce třeba jen na populárních tématech přiživit.

Sama jsem se zbavila jistých vleklých zdravotních obtíží, nebyly závažné, ale otravovaly život. Protože jsem ovlivnila svůj život, změnila trochu myšlení, především jsem razantně zhubla a mám k životu zdravější přístup. Už tím, že se člověk zbaví přebytečné zátěže, získá spoustu energie, aspoň já ji mám, a pak se lépe může s jinými problémy vyrovnat. Asi by mě lékař pochválil. 

Přestože se občas se zájmem do některých témat začtu, beru tuto přehršel informací, od seriózních až po témata, kde figuruje vyšší moc, s rezervou. Jaké bylo moje překvapení, když mi otázku, zda znám Čtyři dohody, položila známá, s kterou jsem se náhodně po letech potkala. Má firmu a realistický přístup k životu.

Abych nevypadala jako nevzdělanec, začala jsem se tedy trochu pídit po podstatě těchto principů, které snad mají a mohou změnit život. Trochu mě překvapily. Zde tedy stručně principy a můj náhled na ně.

1. Nehřešte slovem . „Mluvit jako osobnost a říkat, co si myslím. Neubližovat slovem ani sobě ani druhým.“ Říkám, co si myslím, snažím se nezastírat své názory. A zde je kámen úrazu. Řeknete někomu, co si myslíte, řeknete pravdu? A on ji nesnese. A máte po komunikaci a dobrém vztahu. Pak nezbývá, než si očistně říct – jsem kráva, případně je kráva, vůl. Neubližuji tím sobě, ani jinému. Jen tak okomentuji současný stav. Pomluvy a útoky na druhé opravdu nejsou můj styl. A jsem ráda, když mě blízká duše nazve jménem skotu. Vrací to zpátky na zem.
2. Neberte si nic osobně. „Nikdo nedělá nic kvůli vám. Jste obrazem toho druhého, vidí ve vás sebe, svou situaci, sny, názory. Být imunní vůči názorům a činům druhých.“ Tak zde opravdu nevím. Nastávají situace, kdy někdo chce vaše místo, postavení, plat a bude vám dělat naschvály, aby vás znemožnil, pokořil. Tedy mám za to, že v tomto případě někdo kvůli druhému kuje pikle. A občas si někdo dá záležet, aby vás ztrapnil v očích druhých, ale může přitom ztrapnit sám sebe, byť si to není ochoten připustit. Takže vlastně ano, dělá to kvůli sobě, být výše, být tím spravedlivějším? Když mu to dělá dobře, budiž, zachovejme tedy chladnou hlavu, někdy i se skřípěním zubů.
3. Nevytvářejte si žádné doměnky. „Když nevím, nezorumím, zeptám se.“   Dělám to, ptám se, ale ten druhý musí být ochoten odpovídat. Někde se o jistých tématech nemluví. Můžete se stokrát zeptat - proč? A zůstanete bez odpovědi, můžete si myslet, co chcete. A radši se ptát nebudete.
4. Dělejte vše tak, jak nejlépe dovedete. „Udělat v dané chvíli maximum, kterého jste schopni.“ Tuto zásadu beru jako samozřejmou. Není to o perfekcionismu, je to o tom činit dle nejlepšího vědomí a svědomí.

Tedy v zásadě s těmito principy mohu souhlasit, některé beru za své. Jsou to krásné zásady, kdybychom se tak chovali všichni, asi by na tom světě bylo lépe. Jenže právě kdyby … 

Populární osobnosti vystupují s těmito pravidly veřejně, předčítají, zájem posluchačů neuvadá, někdy to na vás vykoukne odevšad. Pěkně se to asi poslouchá. Člověk si řekne : „Bylo by to hezké, když …“ Když se tak budu chovat sám? Změním své životní postoje, budu vstřícný, budu se chovat férově a komunikovat. Jenže k tomu je třeba vlastní odvaha, rozhodnost. A i vstřícnost těch druhých. Do té doby než férově někomu řeknete svůj názor, než se zeptáte. Než vás někdo pošle kamsi.

V některých ponaučeních dostanete návod, jak se nestarat o druhé, jinde radí – obětovat se pro druhé, někde preferují zapomenout na vše z minulosti, zahodit vše, jinde přesvědčují, že je dobré znát nejen minulost, ale i minulé životy.

Každý si může vybrat sám čemu věřit, svobodně se rozhodnout, svobodně být sám sebou. Komu? Moudrým a zkušeným nebo sobě? Buď mám v sobě nerozhodnost, různé strachy, propadnu nadšení z těchto líbivých prezentací správného směru života a nechám se vést jako ovce.

Nebo použiju zdravý rozum, pokud chci být lepším, odolnějším, překonat obavy, čerpat poučení z vlastních chyb. Vlastní rozum. Mám za to, že by jím měl disponovat každý. A každému snad bylo výchovou vštěpováno trochu slušného chování. Tak by tyto principy mohli mít lidé v sobě a nemuseli je s velkou slávou znovu objevovat. Jenže té slušnosti je čím dál tím méně.

Sousedka je v těchto tématech zběhlá, potvrzuje, že když je jí těžko, některé texty dokážou pohladit duši. Ale po jistých životních peripetiích a zdravotních problémech, naštěstí stojí pevně nohama na zemi. A ví že rozhodnout a jednat musí stejně sama za sebe.

A jistě by souhlasila i s hezkou větou, kterou jsem objevila v jednom odkazu :

„Bolest tě udělala silnějším, strach odolnějším, zlomené srdce moudřejším. Tak poděkuj minulosti za lepší budoucnost“.