Co pravíš, Maryčko Magdonova ?

To jsou závěrečná slova citátu na jejím pomníku ve Starých Hamrech. Pojďme se projít kolem přehrady Šance a pokochat se krásnou přírodou.

Na úvod jen tolik: nádrž Šance byla uvedena do provozu v roce 1969 a zásobuje pitnou vodou ostravsko. Při její výstavbě musela ustoupit velká část vesnice Staré Hamry. Zde tedy souvislost s Maryčkou.  

Svěžího letního rána jsme vyrazili kolem přehrady Šance.

Hladina se v ranním slunci vlnila.

Kameny se valily.

A pokračujeme podél ramene z říčky Řečice.

Konec tohoto ramene, je zde snížená hladina. Na hrázi snad probíhá rekonstrukce.

Pokračujeme směr Gruň.

Ale vody je obecně málo.

Žádný pramínek v horské bystřině poskakující po kamenech.

Aspoň zde rostly borůvky.

Ale s jazykem od borůvek těžko uděláte reklamu lyžařskému středisku.

Ale na zimu jsou připraveni.

Motýlí louka.

S broukem.

Odevšad viditelná Lysá hora. Zase láká.

Hotel Charbulák na Gruni prošel velkou změnou.

Čepují zde sice pro mě netradiční značku, ale když je žízeň …

V lesním podrostu útočily lojnice.

Možná přiletěly z pravěku.

Ještě aspoň panorama.

Masiv Smrku, druhé nejvyšší hory Beskyd.

A vcházíme do Starých Hamer.

„Na Starých Hamrech na hřbitově při zdi

bez křížů, bez kvítí krčí se hroby.

Tam leží bez víry samovrazi.

Tam leží Maryčka Magdonova.“

Hluboká úcta Vaší tvorbě, Petře Bezruči.

Ale vydáváme se zpět.

Jako na správné vesnici …

… nádherné, ještě „chlupaté“.

Cesta kolem přehrady zpět nemá konce.

Konečně vidím hráz, coby kamenem dohodil.

Jenže musíme znovu obejít rameno Řečice.

Kdybych věděla, že je zpět k autu taková dálka, ten Bernard by určitě byl alkoholický.