Cestou

Člověk jede někdy cíleně za nějakým objektem, který stojí za zaznamenání objektivem. Nebo jen tak bezcílně bloumá krajem. A cestou občas narazí náhodně na něco, kvůli čemu stojí za to sesednout z kola, či zpomalit chůzi.

Někdy žasnete…

… kolik se čeho kam vejde.

 

Někdy je to o postřehu, rychlosti.

 

Někdy se až leknete, co se vynoří ze tmy.

Zůstal mi stát před autem a nehnul se.

 

Občas zjistíte, že objekt už neuteče.

Utekla by, ale když jsem k ní přijížděla z druhé strany, ležela bez hnutí uprostřed silnice. Myslela jsem, že je mrtvá. Pohnula se až na dotek, ale teplé místo na  asfaltu v podvečer opustit nechtěla.

 

Občas umí hezky zapózovat.

Ale u těch chlupatých je to na hraně. Stačí krok do bubliny a zmizí.

 

A někdy mají úplně jiné zájmy.

Vesnický „kontrolor“. Bez páníčka na obhlídce.

 

Dnes jsem definitivně zjistila, že lov objektů na čas musím vynechat. Pěšky to nejde a na kole už taky ne. Ale na čtvrtém kilometru z mé dnešní osmikilometrové vyjížďky jsem měla skvělé úlovky.

Zírala směrem k nebi nad mošnovským letištěm, ale důvod pro spadnutí čelisti, Dny NATO, bude až příští víkend.

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Ivana Pavlisková | sobota 12.9.2015 19:57 | karma článku: 18,58 | přečteno: 310x
  • Další články autora

Ivana Pavlisková

Čtyřnozí závodníci

13.1.2019 v 16:53 | Karma: 19,21

Ivana Pavlisková

Typicky vánoční

24.12.2018 v 16:09 | Karma: 23,17

Ivana Pavlisková

Schizofrenie

22.12.2018 v 11:56 | Karma: 19,31

Ivana Pavlisková

Černá je dobrá, nejlepší

25.11.2018 v 19:24 | Karma: 23,50

Ivana Pavlisková

I ty stará zřícenino!

4.11.2018 v 18:27 | Karma: 19,73