A přijela televize

Věříte, že média dokážou vyrobit hvězdu? Že pak má objekt zájmu snadnější život, že je o něho zájem? Nebyla někdy reportáž jen promrháním koncesionářských poplatků? V případě privátní TV Barrandov to ovšem nemusíme řešit.

Privátní televize si mohou natáčet co chtějí, pokud to zapadá do jejich konceptu. A pokud získají souhlas svého objektu zájmu, pak není co řešit.

Odbočím. Možná mnozí z vás mají zkušenosti z občasného kontaktu s televizní kamerou – sportovní utkání, koncerty, společenské akce a podobně.

„Jé, oni nás natáčejí!!“

Tak rychle zamávat do kamery a doufat, že zrovna my se dostaneme jako křoví do přenosu na obrazovku.

Mám relativně čerstvou, rok starou, zkušenost s TV. Byť místní kabelovou televizí, ale přítomnost kamery mě ve vypjaté stresové situaci, před vlastním veřejným vystoupením u příležitosti křtu vlastnoručně napsané knihy, trochu rozhodila. Paní redaktorka mi sice dříve rozhovor slíbila ve studiu, ale když se nikdo neozýval, pustila jsem to z hlavy.

Překvapivě si mě přišli vychutnat přímo na akci. 

Rozhovor byl naživo, jediné, co mi v té chvíli naskočilo : „Dávej si pozor na takovéto … éééé“!

To se mi asi podařilo eliminovat, ale rozhodilo nás všechny zvonění mého telefonu do reportáže a mě pak ještě posunkující, opodál sedící, kolegyně.

Paní redaktorka to ale hezky sestříhala, proložila záběry z vlastní akce, vystoupení pejsků a asi se to v daných podmínkách podařilo. A tak jsem si zažila svých 5 minut regionální slávy.

Ale jak je to , když se dostanete do hledáčku celostátní televize?

Dostala se k nám informace, že má do psího útulku, kam chodím venčit, přijet natáčet TELEVIZE. Volala jsem kamarádce, která pracuje v ČT, jestli o tom něco neví?

„Ivuš, nic tu nemáme, to by muselo být nějaké kontroverzní téma, jinak to už televize netáhne!“ pravila.

Nakonec to byla TV Barrandov. A dokonce to byl příspěvek do hlavních večerních zpráv. Proč zrovna toto zařízení, které není ničím zajímavé ani přitažlivé, snad kromě toho, že v letošním roce má dvacetileté výročí od založení, nám bylo záhadou.

Není to zařízení, jaká jsou předváděna spolu se psy v pořadu „Chcete mě?“. Tady nikdo nevyjde a nepředvede pejska – to je pejsek, který se jmenuje tak a onak, chová se nějakým způsobem a je vhodný tam a tam, jako to předvádí Zdeněk Srstka.

Zde mají psi čísla, jména jim dáváme my, venčící dobrovolníci, která jim pak napíšeme na cedulky na dveře kotců. Oficiálně ovšem respektována nejsou. Nehledě na to, že stavem zařízení se zřizovatel zrovna chlubit nemůže. Ale investice, například, do sportovní haly je jistě pro vedení města užitečnější, protože je vidět. A volič ví, občas si i pamatuje.

Ale hvězdu si našli. Malá fenečka zklamala, nechtěla plnit příkazy, tak se v reportáži mihl jen její zadek. Tou hvězdou byl německý ovčák, kterého odchytila policie na čtyřproudové hlavní komunikaci. Jak by se tam asi dostal? Někdo ho vyhodil z auta. Mám za to, že pes při smyslech jinak nepůjde na tak frekventovanou silnici a nebude tam zmateně pobíhat.

Když přišel, dali jsme mu jméno Ron, oficiálné se jmenuje 9Y. Pěkně chodil v reportáži s obsluhou, umí základní povely. Je to kliďas, ve velmi dobré kondici. Jako hlídač ještě u nějakého domku udělá hodně parády a dobrou službu.

Ale mediální pozornost nějak nezafungovala. Bývaly doby, kdy tito psi se v útulku ani neohřáli. Ale prý už NO nejsou módním plemenem. Nebo je to snad tím, že má šedivý čumák? Má maximálně 4-5 let. Taky jsem začala šedivět před třicítkou. A co? Tak čeká už více než měsíc v útulku na nového pána.

„No, víš, říkal jsem si, že jim tam dělám šaška, trvalo to dlouho, ale měl jsem slíbenou misku pamlsků, tak jsem to vydržel.“

Tak už si pro něho někdo do Vlčovic přijďte! Vždyť je to mediální hvězda!