Také si často říkáte, že si něco splníte, dopřejete, koupíte, někam pojedete AŽ...? Tak na to zapomeňte, protože ono AŽ nemusí díky různým okolnostem nastat a vy to prostě v tomto životě už nestihnete.
Chci se podělit o další cennou životní zkušenost, která mě opět posunula na mojí duchovní cestě k sebepoznávání a sebelásce. Dlouho jsem nenapsala článek, mám to tak, že mi musí naskočit v hlavě nápad, téma a potom to jde samo. Zdálo se mi, že nastala v mém životě chvilková nuda, méně práce, více času a já se dostala do fáze, kdy nevíte, co dělat, čím ten čas vyplnit. Všichni jsme byli nějaký čas trochu izolováni, chyběl sociální kontakt a bylo třeba snažit se v rámci možností žít "normálně" jako v době před všemi těmi omezeními.
Snažila jsem se udržovat se v dobré psychické i fyzické kondici, docela to šlo, Jenže občas v životě přijde okamžik, kdy si myslíte, že je všechno v nejlepším pořádku a ona přijde ta pověstná ťafka a první otázkou bývá jasné PROČ? Naštěstí jsem na své cestě k duchovnímu klidu dostatečně daleko, takže jsem ten svůj problém začala vnímat jako varování a poučení, že je třeba něco v životě změnit.
Zajímá vás, co se dělo v té mojí autorské pauze? Kdo četl moje články, ví, že jsem optimista a pozitivně naladěná. To mi hodně pomohlo ve chvíli, kdy přišel zčistajasna na jaře zdravotní problém a myslím tím opravdu naprosto nečekaně a já teď půjdu s kůží na trh, co když to někomu dalšímu pomůže. Jsem docela zodpovědná a chodím na preventivní prohlídky, přece jen už jsem ve věku, kdy je to víc potřeba. Ke konci loňského roku jsem byla na preventivním vyšetření mamografem a vše bylo v pořádku, takže paráda, nic mi není, jsem zdravá, však ten můj postoj znáte. Vánoce, Nový rok, hezký čas, pohoda s rodinou, mám kolem sebe super přátele, což jsem následně dosti ocenila. Začátek jara a dost zvláštní náhodou jsme s kamarádem přišli na problém. No a potom už to šlo rychle, volám lékaři, okamžitě co nejbližší termín na vyšetření na mamologii, nález, do dvou týdnů biopsie a potom? Nekonečné dva týdny čekání na výsledek kdy i největšímu optimistovi, jako jsem já, samozřejmě hlavou probleskne myšlenka na nejhorší. Bylo to dlouhých čtrnáct dní, kdy moji drazí přátelé fungovali jako doprovod k lékařům, psychická podpora a udržovali mě v dobré náladě. Nemusím asi říkat, že tyhle chvíle prověří nejlépe opravdová přátelství. Bylo to těžké, nebrečet, když se vás vlastní dítě ptá, co vám je, smát se, aby toho pláče bylo co nejméně.
Byly to chvíle, kdy člověk i když nezná výsledek, víc než kdy jindy přemýšlí, jestli s tím svým životem nakládá tak, jak chce, jestli je sám sebou a jak jsem na začátku uvedla, jestli si plní své sny. Moje výsledky nakonec byly ty nejlepší, jaké mohly být, žádné zhoubné buňky, ale stejně jsem musela na operaci, kterou už v tuto chvíli mám pár dní za sebou.
Ano také jsem se ptala, proč se tohle dělo mně a už to vím. Také jsem odkládala spoustu věcí na tu dobu AŽ...až bude čas, peníze atd. Takže tenhle můj zdravotní problém přinesl do mého života splnění jednoho velkého snu. Vše do sebe najednou začalo zapadat ve chvíli, kdy jsem se rozhodla udělat první krok k jeho splnění, aniž bych tušila, jak to udělat, zvládnout, zaplatit. Ten impulz byl ale tak silný, že to prostě najednou šlo, vše vycházelo a já si můžu odškrtnout sen s velkým S, splněn. Co bylo tím snem? Chodím moc ráda na procházky na Malou Stranu a do jejího okolí. Při brouzdání uličkami a při návštěvách kamaráda, který bydlí v Nerudově ulici, jsem si vždy říkala, jak moc by se mi líbilo tady bydlet. Při čekání na výsledky biopsie jsem otevřela realitní web, že se jen tak zkusím podívat na pronájmy bytů v této lokalitě. Víme všichni, že levné to není. Dcera mě v myšlence nového bydlení podpořila a tak jsme si řekly, že nás nic netlačí, že když se něco naskytne, půjdeme se na byt podívat. První krok učiněn a potom už se začaly věci dít tak nějak samy od sebe. Výsledek je ten, že k dubnovým narozeninám jsem si nadělila dárek v podobě smlouvy na pronájem bytu na Malé Straně pár kroků od Karlova mostu a Kampy, za přijatelnou cenu a týden před mojí plánovanou operací jsme se stěhovaly.
Nebýt toho "malého" zdravotního zádrhele, nejspíš bych bydlela stále na staré adrese a říkala si, že jednou si to bydlení na Malé Straně splním. Jenže kdyby ty výsledky nedopadly dobře, nemusela jsem si splnit už nic. Proto jděte za svými sny, plňte si je hned, udělejte první krok a ono to půjde. Já si doufám ještě letos konečně skočím s tím padákem v tandemu.
