Letmé ohlédnutí za "nemocným" rokem

Rok 2020 byl tak trochu jiný pro většinu společnosti a vlastně pro celý svět. Nebyl ale jen rokem zmatků a ztrát, záleží totiž na pohledu každého z nás a na tom, co jsme si z něj vzali sebou do roku nového.

Na konci každého roku většinou bilancujeme, hodnotíme, co se nám v těch dvanácti měsících povedlo nebo co jsme třeba mohli udělat lépe. Jsme rádi za to, co se nám splnilo z našich přání a plánujeme, co si chceme splnit v roce dalším.

Rok 2020 byl v mnoha ohledech jiný a snad mohu použít slovo těžší. Jako u všeho však záleží jak se na to podíváme, jak to uchopíme, jak moc se necháme ovlivnit vnějšími okolnostmi. Zkusím popsat ten svůj uplynulý rok se všemi plusy i mínusy, které mi přinesl a snad někomu pomohu změnit pohled na to, čím jsme si procházeli všichni a zjistit, jak důležitý je náš vnitřní klid pro zvládnutí jakkoli složité situace.

Před rokem touto dobou jsem plánovala letní dovolenou u moře, na kterou jsme se s dcerou těšily už od té poslední. Jistě tušíte, že dovolenou nám cestovní kancelář kvůli pandemii zrušila. No veselo nám nebylo, ale řekly jsme si, že nevadí a strávily jsme pár dní v létě v jednom z našich lázeňských měst. Bylo to skvělé, dcera byla nadšená, takže vlastně žádná tragédie ta zrušená dovolená nebyla. Co jsem řešila trochu víc bylo to, že mi díky opatřením, která byla vyhlášena kvůli pandemii, vypadl jeden z příjmů. Jasně není to stejné jako když někdo přišel o hlavní zdroj příjmu a zůstal bez prostředků nebo měl jen minimální rezervy. Zpočátku jsem si neuměla představit, jak to zvládnu, maminkám samoživitelkám nemusím vysvětlovat ty pocity, ale zachovala jsem klid a prostě jsme to zvládly. Neptejte se mě jak, o tom jsem nepřemýšlela, jen jsem si řekla, že to zvládneme a tak to bylo. Silně jsem si uvědomila, jak důležité je, nehroutit se, nechtít hned vědět, jak problém řešit, protože nejspíš v tu chvíli stejně nic nevymyslím. Vím, že spousta lidí namítne, že problém se sám nevyřeší, ale já se rozhodla, nechat věci plynout a za každou cenu zůstat v klidu. Když se teď ohlídnu, zjišťuji, že ono opravdu všechno nějak plynulo tím správným směrem bez mého přičinění.

Nejsem politolog, takže nechci řešit, co ti nahoře udělali špatně nebo dobře. Mám na to samozřejmě nějaký svůj názor jako každý, ale opět se vracím k tomu, že je důležité, jaký postoj k tomu člověk zaujme a jak moc se nechá ovlivnit okolím. Mně se podařilo zachovat si odstup, v médiích jsem sledovala v podstatě většinou jen jaká jsou nová opatření, ostatní jsem neřešila, jen by mě to stresovalo a proč si vědomě ničit psychiku? Zdraví psychické je totiž velmi důležité pro zdraví fyzické, i když se této myšlence hodně lidí brání, je to tak, mám to odzkoušeno doslova na vlastní kůži. Cíl byl tedy jasný, hlavně klid, žádný stres, pohoda, dělat, co mě baví, tělu dopřávat pohyb, odpočinek, vitamíny. Na začátku roku jsem musela na operaci s kolenem kvůli opakovaným zánětům a to byla chvíle, kdy jsem si musela přiznat, že jsem se k sobě nechovala moc hezky a tělo mi to bohužel dalo sežrat. Ještě před zákrokem jsem si řekla, že do týdne musím zahodit berle a normálně chodit, protože starší dcera měla maturitní ples a přece tam nebudu pajdat že. Věřte nebo ne, ona síla myšlenky opravdu funguje. Pět dní po operaci jsem odložila berle a na plese byla v lodičkách na podpatku a dokonce si zatančila, i když jen ploužák. No a potom už jsem měla vlastně zdravý rok, žádný covid ani jiná nemoc. Ano řekla jsem si, že budu zdravá, tak jsem byla. Jednoduché? Ano je to jen v nastavení myšlení a přístupu. Nejsem rebel bez příčiny, takže jsem dodržovala a stále dodržuji základní hygienické zásady, abych eliminovala riziko nákazy a ano, i když v mnohém ze spousty nařízení postrádám logiku a může mě to i štvát, stále se snažím zachovat si svůj vnitřní klid, protože jednou to celé skončí. Ztrátám se nevyhneme, ať těm na životech, ekonomickým a jiným, ale ty k životu patřily, patří a patřit budou, ať se kolem nás děje cokoli.

Je mi líto těch, kdo přišli o někoho blízkého, o práci, o vztah, vím, že takové situace provází bezmoc, vztek, lítost a mnoho dalších emocí, jenže my tady zůstáváme, život jde dál, zvedněme hlavu a kráčejme dál. Co se týká politiky, máme šanci změnit, co se nám nelíbí, od toho jsou volby, tak nenadávejme na sociálních sítích a zkusme pro změnu něco udělat. Každý udělejme to, co je v našich možnostech, ať máme čisté svědomí, že jsme se aspoň snažili.

Jsem optimista, do nového roku jsem tedy vstupovala s tím, že nebudu nic plánovat, zůstanu v klidu a zdravá, Zdraví je po uplynulém roce pro mě tou největší prioritou, vše ostatní se dá vždy zvládnout. I mně se prověřila přátelství, opravdoví přátelé zůstali, ti co si na přátele hráli, už v mém životě nemají místo.  Poznala jsem nové skvělé lidi, kteří mě v různých směrech obohatili. Snažila jsem se v rámci svých možností pomáhat těm, kdo to potřebovali ještě víc než já. 

Nepodceňujme ale ani nepřeceňujme toho malého velkého nepřítele, který nás provázel loňským rokem a je tu s námi zatím dál, potlačme v sobě strach a žijme s láskou, radostí a pokorou, upevňujme vztahy, radujme se z maličkostí. Snažte se vytěsnit negativní myšlenky, i když je to těžké, jde to.

Rok 2020 mi něco i vzal, ale pro mě je mnohem důležitější, že mě posunul v duchovní rovině, donutil mě uvědomit si, co je v životě opravdu důležité Hodně z nás má teď více volného času díky pracovním omezením, tak ho pojďme využít co nejvíc k sebepoznávání, zdokonalování se, naučme se mít se rádi a hlavně zůstávejme v klidu i přes překážky, které nám život klade do cesty. Každý nový den je šancí na nový začátek.