CERMATologicky testováno

Tak je to tady, držím v ruce maturitní vysvědčení. Úspěšně jsem prošla zkouškou dospělosti, i když jako opravdu dospělá se ještě necítím. Všichni netrpělivě přešlapujeme jako malé děti a zkoumáme protokol maturitního vysvědčení, který nám po více než měsíci konečně odhalí, jak jsme si vedli v jednotlivých částech maturitních předmětů. Mně to najednou nedá a musím se ohlédnout za posledními týdny a měsíci, vyplněných úvahami nad novou formu maturitní zkoušky a především obavami - co nám státní maturita dala, co nám vzala? Je opravdu odsouzeníhodná, nebo se zkrátka jedná o revoluční novinku, která všechny trochu vyděsila? O snahu vyrovnat se evropskému standardu a posílit úroveň českého vzdělání? Měla jsem se podepsat pod otevřený dopis ministrovi Dobešovi sepsaný brněnskými gymnazisty? A poslouží mi k něčemu těžší verze zkoušky?

Už od minulého roku bylo téma státních maturit asi tou nejdiskutovanější otázkou jak mezi námi studenty, tak i ve veřejných médiích a pro všechny představovaly velkou neznámou. Na poslední chvíli se návrh odsouhlasil, přestože nikdo z nás neměl ještě na podzim jistotu, že se státní maturity neodloží na následující školní rok. A zatímco CERMAT horečně připravoval své pracovní listy a testové otázky, naši učitelé prošli řadou školení, přednášek, seminářů a kurzů, aby byly kompetentní k opravě testů svých vlastních studentů. My maturanti náhle stáli před dilematem, jakou verzi obtížnosti zvolit. Nevíme, co od zkoušky čekat a tušíme, že spoléhat na jednu maturitní generálku je dost riskantní. Proto si nakonec přes 92% studentů vybírá lehčí verzi. Vysoké školy k obtížnosti nepřihlížejí a sami učitelé nás nabádají k té nejspolehlivější cestě. I přesto se rozhoduji pro vyšší obtížnost jak u zkoušky z českého jazyka, tak z matematiky – snad se některé vysoké školy rozhodnou alespoň pro příští roky ty odvážnější studenty zvýhodnit.

Hned, jak si všichni vybereme úroveň, začínáme rychle načítat knihy z nově zveřejněného seznamu četby. Nutno říci, že 1400 pracovních listů (zabezpečených „lépe než dokumenty v Pentagonu,“ jak sebevědomý ministr školství Josef Dobeš sám prohlásil) nám všem konečně osvětlilo, jak bude naše maturitní zkouška vypadat. Úryvek z jedné ze třiceti (v základní úrovni pouze z dvaceti) knih, které jsme si sami vybrali, je nutno rozebrat z hlediska jazykové, stylistické i tématické roviny. Teď jen ještě zjistit, co odborníci z CERMATU myslí „hláskovou instrumentací“ a provedením „motivické analýzy textu,“ a máme vyhráno! Druhá ukázka obsahuje text neumělecký, tedy jeden ze stylů administrativního, odborného, publicistického apod. Na tom si má student ověřit znalosti jednotlivých slohových útvarů a jejich charakteristik.

Přestože i ústní maturita sklidila notnou dávku kritiky, a to především proto, že komplexní znalosti z české i světové literatury oklešťuje na několik málo knih, navíc dle studentova výběru, daleko větší rozruch než ústní část způsobil didaktický test, který na školách probíhal o necelé dva týdny později. A i když jsem přesvědčena, že maturující student by měl v testu uspět (což se také většině žáků povedlo), některé úlohy byly mnohými hodnoceny jako nejednoznačné a nesmyslné. Ať už se jedná o tabulku s výsledky jednotlivých fotbalových utkání, či o identifikaci vypravěče krátkého úryvku z Poláčkovy knihy Bylo nás pět.

Osobně mne spíše rozčarovalo samotné zadání úloh, ve většině případů formulovaných slovy „jaká odpověď se nejvíce blíží správnému řešení.“ Mimoto test neprověřoval studentovy znalosti z českého jazyka, nýbrž cit pro jazyk, selský rozum a šťastnou ruku. Reakcí na nepříliš povedenou formulaci i výběr úloh byl otevřený dopis brněnských gymnazistů, adresovaný ministrovi školství Josefu Dobešovi. Souhlasím s jeho autorkou Danou Večerkovou v tom, že státní maturita studenty demotivuje ke zodpovědné přípravě ke zkoušce, a jsem si téměř jistá, že další ročníky se na didaktický test gramatiku ani pravidla pravopisu učit nebudou. Také by jim k ničemu nebyla a to je jasnou trhlinou v Dobešově plánu, zejména co se týče „zvýšení kvality a respektu maturit“ a „zlepšení kvality středoškolského vzdělání.“

Na druhou stranu, určitá forma srovnávacích zkoušek by v České republice existovat měla. Za předpokladu, že bude připravena kvalitními češtináři, nebude na nebohé učitele uvalovat takovou byrokratickou zátěž a hlavně, bude testovat znalost českého jazyka tak, jak se na školách učí. Současná státní maturita se jen vysmívá svým původním cílům, což platí i o slibované „objektivitě zkoušky“ – další krásný úmysl, který se ale splnit nepodařilo. Průběh ústní části se zásadně lišil v každé střední škole, stejně jako přístup jednotlivých učitelů, a písemné práce hodnotili často ti samí kantorové, kteří studenty učili. A o kvalitě didaktického testu, který byl jako jediný hodnocen centrálně, už zmínka byla.

K oddělení „zrna od plev,“ tedy zprůhlednění kvality vzdělání na jednotlivých školách, nedošlo. Průzkumy sice ukázaly, že podle očekávání se pražská gymnázia umístila nejlépe v republice, zda to ale dokazuje dostatečnou výpovědní hodnotu maturit, si opravdu jistá nejsem. V každém případě se ale řada středních odborných škol a učilišť rozhodla 10% procent studentů k maturitě vůbec nepřipustit, což vnímám jako velké plus (i když odmítnutí studenti by se mnou asi nesouhlasili). Zatímco na pražských gymnáziích totiž státní maturita úroveň „zkoušky dospělosti“ spíše degradovala, na učilištích měla asi opačný účinek.

Ohlédněme se ale od státních maturit, jejich positiv a negativ. Je vůbec reálné zlepšit kvalitu českého vzdělání? Řeknou si nyní ředitelé škol, jejichž žáci u maturit příliš nezazářili: „Žádný problém. Na příští rok jen posunu laťku o pár cm výše, když to nebude stačit, budu tak pokračovat dál.“ Dle mého máme zkrátka nedostatek kvalitních pedagogů, a to všude po republice, včetně jejího překrásného hlavního města. Pedagogická škola u nás má nevalnou úroveň, a absolventům MatFyzu, Přírodovědecké či Filosofické fakulty se chce jít učit jen vzácně. A to je škoda. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že studenti neocení nic a nikoho více, než kantora, který ví, o čem mluví, a mluví o tom zapáleně a s radostí.