Exekutor uložil Kanceláři prezidenta republiky stotisícovou pokutu za to, že se neomluvila vnučce Ferdinanda Peroutky za výroky pana prezidenta, jak jí nařídil soud. Takže vlastně stát bude platit státu pokutu. To je teda komedie.
Jak udělat z prdu kuličku – tak nějak by se dala charakterizovat kauza Peroutka. Je to sice větší prd a bohužel vzešel z úst hlavy státu, ale dalo se to vyřešit velmi rychle, kulantně a bez soudních tahanic. Říci: Spletl jsem se, omlouvám se.
Jsme jenom lidi a splést se přeci může každý. I ten nejvyšší. Jenže to by nesměla nabubřelost zvítězit nad zdravým rozumem. A tak se to táhne, s prominutím, jako flus a vyvíjí se to takovým směrem, že už je to poněkud trapné.
Tedy co je primárně tak nějak špatně, i když legislativně zcela v pořádku, je to, proč se má omlouvat vlastně stát za něco, co řekla konkrétní fyzická osoba. Proč má pokutu platit zase stát, tedy občané, když znění rozsudku neuposlechla zase konkrétní osoba zastupovaná svou kanceláří.
Budiž nám útěchou, že peníze, pokud je tedy Kancelář prezidenta republiky zaplatí, což zdaleka není jisté, se jen přelijou z jednoho státního měšečku do druhého, takže nula od nuly pojde. Ale ten princip je drobet pokroucený.
A co si myslet o tom, že nejvyšší státní představitel ignoruje rozhodnutí nezávislého soudu? Tu pokutu čert vem, ale horší je to, že prezident se svými oddanými zaměstnanci nerespektují zákony této země. Jaká je to právní kultura? Jakou pak máme mít úctu k zákonům a soudním rozhodnutím, když hlava státu se k nim chová jako ke kusu toaletního papíru?
A co bude dál, když Hrad nezaplatí? Exekutor mu může obstavit účet. A dál? Zabaví Hrad? I s prezidentem? Nechtěl by se už konečně v duchu svých výroků pan prezident zachovat jako gentleman a ukončit tuhle telenovelu? Fakt by to nebylo od věci.
Za chvíli budou Vánoce, svátky klidu, míru a dobré vůle, tak co kdyby si pan prezident podal ruku s paní Kaslovou, omluvil se jí, ona by omluvu přijala a společně by si zašli na vánoční punč. Nebylo by to hezké?
