Dítě je přítěž. Místo dětí jsem si pořídila hypotéku, vysokou a kariéru, píše zde jedna slečna blogerka. K tomuto rozhodnutí vám samozřejmě můžeme popřát hodně štěstí a opravdu kvalitní klapky na oči, abyste jednou nelitovala.
Snad věk vás omlouvá, snad nezkušenost. Víte, rozumím vašemu postoji, slečno Jirmářová. Vlastně jsem dokonce možná ve vašem věku měla podobný a chtěla jsem žít hlavně pro sebe. A to nejsem žádný kmet.
Lidé se mění, jejich priority jakbysmet. Ale instinkty a přírodu očurat nejde. A můžete mít hypoték, kolik chcete, osm titulů před i za jménem a příjem jako Rothschild. Jednou prostě přijde den, kdy zatoužíte po tom dát svému životu jiný, hlubší smysl.
Zní to sice jako klišé a ono to taky klišé je. Ale co víc, ona je to hlavně pravda. Těžko se popisují pocity rodiče lidem, kteří děti nemají. Jednoduše to není přenositelná zkušenost. Ale od chvíle, kdy se vám narodí dítě, změníte úplně pohled na svět, na čas a na to, co je skutečně důležité.
Sama mám dva tituly a za sebou profesní život, za který se nemusím stydět. Brala jsem od života, co mi nabízel. A nutno dodat, že jsem prošla obdobím, kdy jsem si myslela, že děti nechci. Ale asi je to součást osobnostního vývoje a člověk si musí v jistých ohledech k některým věcem prostě dozrát.
Přišel čas, kdy jsem najednou víc než cokoliv jiného věděla, že dítě chci, že ho potřebuju, že mi ho nic nemůže nahradit. A ačkoliv už jsem měla třicítku za sebou, povedlo se. Vdala jsem se za muže, kterého jsem milovala, a narodil se nám chlapeček.
Od té chvíle ho každý den sleduju a žasnu, jak dokonalé to stvoření je. Budete jistě namítat, že na tom spíchnout si dítě není žádná věda a že to umí každý. Ale vy mu něco předáváte. Formujete ho. Snažíte se z něj vychovat dobrého člověka dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Je to práce, velká práce, ale ty výsledky za to stojí.
Zaměstnavatele měníte, budujete kariéru v jedné firmě, pak ve druhé… Za pár let tam ale po vás neštěkne ani pes. Zato dítě vám zůstane, a když budete v roli rodiče úspěšná a budete mít štěstí, zůstane vám napořád. Bude vás mít rádo a jednou se o vás třeba i postará.
Budete se těšit na neděle, kdy se k vám nahrnou děti i s hordou vnoučat a vy jim napečete buchty a navaříte kýble melty. Budete se těšit na Vánoce, protože Vánoce jsou svátky kouzel a nejvíc krásné jsou právě s dětmi. Budete mít ze života prostě větší radost.
A že je dítě ekonomická přítěž? Nejsem si jistá, zda to lze takhle rezolutně říci. Jistě, dítě není zadarmo. Na druhou stranu to není ani černá díra na peníze. Stačí jen o financích více přemýšlet a naučit se je přesměrovat z čistě svých zájmů na zájmy dítěte, potažmo rodiny. Umět je správně rozložit.
Ovšem ani tento přerod není nijak násilný, jak by se mohlo zdát. Přijde to úplně samo, lehce a samozřejmě. Prostě vás začne víc bavit kupovat oblečení pro dítě a hračky, občas na sebe i zapomenete a až s přicházející zimou zjistíte, že už by to chtělo nový kabát. Změní se vám perspektiva vnímání toho, co je podstatné. Zcela automaticky.
A víte co? Z věcí, které pořídíte dítěti, budete mít větší radost než z těch, které byste koupila sobě. A nemusíte mít po bytě naditá prasátka za každým rohem. Na bazarech i v second handech se dají sehnat krásné a zánovní kousky za pár korun. Stejně tak hračky a další výbavu lze kupovat z druhé ruky. Nikdo to nepozná, kdybyste snad měla obavu o to, že budete dělat dojem socky.
Dítěti je úplně fuk, jestli má dupačky od Diora, nebo ze sekáče. Ve své podstatě jsou peníze ten nejmenší problém. Ani naši rodiče se za socíku nekoupali v milionech a měli nás. Sice jsme po sobě dědili kalhoty se záplatami a nakupovalo se různě po burzách, ale šlo to a nemám pocit, že bychom byli o něco ochuzení.
Možná si teď nechcete utrhovat od pusy a chcete si trochu sobecky užívat krásných let a možností, které vám život poskytuje. Dělejte to a nemějte z toho špatné svědomí. Máte na to právo. A když i za pár let se vám do dětí nebude chtít, nemějte je. Není na tom nic, za co byste se musela komukoliv ospravedlňovat.
Jen pokud o nich v budoucnu uvažujete, což jsem z vašeho článku pochopila, nečekejte na všechna ta AŽ (až budu mít vlastní bydlení, lepší práci, spoustu peněz, auto, splacenou hypotéku…). Protože až se naplní, může už být taky pozdě. Nežijeme v ideálním světě a většinou nedojdeme do bodu, kdy máme všechno, co považujeme za optimální.
Píšete, že zdravá sobeckost je základem přežití. Základem přežití jsou ale právě děti. A nejen přežití. Jsou základem naplněného a spokojeného života. Ale k tomu si každý musí dojít sám.
