Právní zástupce kanceláře prezidenta trvá na tom, že prezident požívá hmotněprávní indemnitu, a není tedy z výkonu své funkce odpovědný. Protože odpovědnost nemá, nelze ji ani přenést na někoho jiného, například na jeho kancelář.
Více si můžete přečíst v článku Prezident není odpovědný za to, co říká, tvrdí Hrad v kauze Peroutka. Co ale z tvrzení právníka kanceláře prezidenta plyne? Že prezident je z výkonu své funkce de facto nesvéprávný. Může si říkat, co chce a jak chce, a nenese za to žádnou zodpovědnost.
Kauza Peroutka je lokální záležitost, lokální spor, který nemá a patrně ani nebude mít žádný větší přesah. Ovšem! Co když si čistě hypoteticky pustí pan prezident (jakýkoliv!) pusu na špacír v nějaké, dejme tomu, citlivé mezinárodní otázce?
Čistě hypoteticky někoho obviní (záměrně nepoužívám žádný příklad, neb nechci nikomu dávat návod) a než se z toho stačíme probrat, můžeme být v setsakramentsky nepříjemném mezinárodním konfliktu. A pak pomyslně zvedne ruce jako účastníci MasterChefa a řekne: Já nic, to prezident.
Je to samozřejmě dohnané do extrému, ale to jen proto, aby toto stanovisko bylo případně přijato se všemi důsledky, bude-li soudně uznáno. Nejsem právník, ani odborník na judikaturu, ale jak je vidno, sami právníci a soudci se v tom plácají také a moc nevědí, jak celou věc uchopit. Nicméně z logiky věci vyplývá výše zmíněné.
Máme tu sice institut velezrady, ale opět – pakliže by platilo tvrzení pana právního zástupce Kanceláře prezidenta republiky, ani za tu by prezident nemusel být ve všech případech odpovědný, což je ale zase v rozporu s Ústavou ČR. Leda by pan prezident měl opatrovníka, na jehož hlavu by ona odpovědnost padala.
Vlastně jsou jen dvě kategorie těch, jež si mohou říkat bez náležité odpovědnosti, co chtějí. Nesvéprávní a prezident ČR. O co děsivější, že jeden z nich má pravomoc vrchního velitele ozbrojených sil. Zaplať pán Bůh, že nedisponujeme jadernými zbraněmi.
