Panelákové Ž tém aneb Hodinka nucené vášně

A do třetice sousedi. Jen tentokrát historka trochu pikantnější. Ti sousedé, co tak rádi vypalují zobec na balkoně a jejichž syn ujíždí na Mumulandu, totiž taky rádi… ehm, fyzický teplo. Okořeněný pronikavým akustickým doprovodem.

Rodiče vědí, ti ostatní tuší, že k malýmu miminu nutno v noci několikrát vstávat a tišit jeho hlad. Probudí vás nezaměnitelný křik, a dokud tomu rozkošnému uzlíčku nezacpete jeho sladkou pusinku flaškou nebo prsem, neztichne.

A tak k němu oddaně vstáváte noc co noc. Co na tom, že jste vytavení, že sotva pletete nohama. Není zbytí. V polospánku sedíte ve svém oblíbeném křesle Poäng, zlehka se pohupujute a napájíte to nejmilovanější stvoření na světě. Je něco mezi třetí a čtvrtou ranní, obvyklý čas krmení.

Načež se ozve další křik, což vás totálně vykolejí. Je jinej, než na jakej jste touhle dobou zvyklí. Rázem jste z polospánku v maximálně bdělém stavu a posloucháte, co to je.

To řve nějaká ženská… Ona ječí, vzdychá, heká… Panenko podsrpenská, ona souloží!

No, to vám ještě tak chybělo. Bezva. No nic, mlíka je ve flašce ještě půlka, pak vyměnit plínu a hurá uspávat. Do tý doby budou mít sousedi stopro hotovo a budu moct jít v klidu spát, kalkulujete.

Hlavou vám ale vrtá, proč si vybrali zrovna tuhle dobu. Takovej blbej čas na tyhle aktivity. Šup děcko do zavinovačky a Houpy, houpy, houpy, kočka snědla kroupy, koťata se hněvala, že jim taky nedala. Ne jako ta pod náma, v duchu si dokončujete říkanku.

Sousedi ale ne a ne to dílo završit. Co jim na tom tak trvá? Chlápkovi táhne na padesát, hulí jak fabrika, jak je možný, že má takovou výdrž? Bušej tam do toho další půlhodinu jak o život.

Prvních pár minut se přejícně usmíváte. No co, ať si užijou, dyť je to fajn. Okolo patnácté minuty nevěřícně koulíte očima a možná i trochu závidíte. Po půl hodině už začínáte mít cukání je jít povzbuzovat. A po hodině, kdy už jste z nich nervózní jak sáňky v létě a marně se snažíte najít špunty do uší, už si nepřejete nic jinýho než orgasmus. Pochopitelně ten jejich.

Co je na tom všem nejhorší (myslím pro vás), že jejich sexuální apetit je patrně na velmi zdravé úrovni, a tak budete mít audiosex (na rozdíl od toho opravdového) zatraceně často. A vždycky se vám trefí do vaší krmící hodinky, což vám stále nedá spát.

Kdo probůh souloží ve tři až ve čtyři ráno? Na to musím přijít, co za tím vězí. A tak si pár dní nenápadně hrajete na inspektora Clouseaua, až…

…tomu nakonec přijdete na kloub. Ten chlápek, kterého jste si tak trochu v indiánském duchu pracovně nazvali Ten s růžovým (panterem), totiž dělá na směny a kolem třetí se vrací z šichty domů. Drkne do starý, která tou dobou už dávno spí, a jupijajou, jdou na věc.

Jako na to, kolik jim je a jak jsou od samýho hulení vysušený jak dvě tresky, podávají fakt obdivuhodný výkony. Divím se, že to s těmi škvarky, co mají místo plic, vůbec udejchaj, takovej maraton. Nu, budiž jim shůry přáno.

Jak se říká: Kdo umí, ten umí. A kdo neumí, ten čumí. Nebo aspoň poslouchá.