Dobrá matka pro kaštan i přes plot skočí

Prosíme rodiče, zda by mohli do školky přinést plody podzimu – bukvice, žaludy, kaštany, ořechy, různé druhy. A ve školce se vyskytly neštovice! Jo, a ještě bude focení. Dejte na něj dětem pěkný svetr.

Toliko dnešní uvítání v naší mateřince po týdnu synovy nemoci. Podotýkám, že neštovice to zatím nebyly.

„To se to ale hezky sešlo. Snad nebudou na fotkách všichni osypaní,“ mrmlám si pro sebe v šatně, když čtu vzkazy pro rodiče na nástěnce. Předám dítě a jdu na lov. Respektive na sběr plodů podzimu. To bude tak romantické! těším se.

Ale ouha. Na městském sídlišti je to ein kleines Problem. Protože potřebuji něco vyřídit v centru, rozhodnu se pro návštěvu nějakého trhu. Aspoň ořechy snad seženu. Na Tyláku je stánků, u kterých prodávají ořechy, habakuk. Kupuji hrstku vlašských a hrstku lískových. Celkem za jedenáct korun.

Vracím se s úlovkem domů a jsem odhodlaná doplnit sbírku plodů podzimu aspoň ještě o jeden druh, lépe o dva, superideálně o tři a více. Jdu s hlavou vzhůru a koukám po stromech jako vášnivý botanik. Nic.

Až u nás u metra, v takovém zákoutí, kam živá duše nepáchne, najednou kaštan. Vytahuju z kabelky mikrotenový sáček jako pejskař, jen bez pejska, přičapávám si k zemi na bobek a radostně sbírám plody podzimu.

Načež zjišťuju, že tam asi občas živá duše páchne, protože to tam taky… páchne. A zatraceně! Při zemi a blíže ke stromu. V sáčku už mám dobrých dvacet kaštanů, dost možná i s bonusovými dvaceti vzorky moči.

Ale nevzdávám to. Jsem rozhodnutá najít ještě aspoň jeden plod podzimu. Nejsem přece žádný béčko!  Žaludy a bukvice rovnou škrtám, ale jsem invenční a rozhodnu se natrhat šípky, které na mě svítí z dáli. Ovšem když se přiblížím, zjistím, že jsou z drtivé většiny za omšelým pletivovým plotem.

Prostrkuji ruku a trhám. Šípky, svou alabastrovou pokožku a taky rukáv od svetru. Pletená oka, co nezachytí trny keře, se pro jistotu navlečou rovnou na rozdrbané pletivo. Přičemž mě ještě z vedlejší zahrady nenápadně sleduje chlápek, co si tam očesává ořešák. „Hmm, ořechy jsem před pár hodinami sháněla taky a tady se jich válí!“ pomyslím si.

Ten chlap mě nespustí z očí a najednou začne šátrat v kapse. S hrůzou v očích, že vytáhne v lepším případě mobil a zavolá na mě chlupatý, v horším bouchačku, kterou mě rovnou pro jistotu odpráskne, křičím: „Já si tady jen trhám pár šípků pro kluka do školky!“  V klidu, pani, tady to stejně nikomu nepatří, odvětí mi a drbe se dál přes kapsu tam… no tam! Však víte.

S pytlíkem naplněným plody podzimu mířím k domovu, abych následně vyzvedla malého ze školky.

„Teda paní učitelko, to jsou úkoly! Vy nás pěkně zaměstnáváte! Půl dne jsem sháněla ty vaše plody podzimu,“ směju se a ukazuju jí zakrvácenou ruku, jako důkaz svojí snahy splnit zadání z nástěnky.

„To jste ani nemusela, já jsem děckám nasbírala u nás na zahradě,“ usmívá se a hladí mě pohledem laskavým, jakým jen paní učitelka z mateřské školky umí pohladit.

Tak teď budeme s napětím vyhlížet neřády neštovice a modlit se, aby nás neskolily dřív než se prťata vyfotí v zimním zátiší. Dle pokynů z nástěnky mají mít děti v tento den „nějaký pěkný svetr.“ Tak jsem jeden dnes po x návštěvách obchodů sehnala. Je pěkný, ale malej ho nepřetáhne přes hlavu. Takže ho pojedu v nejbližší době zase vrátit.

Nakonec jsem ulovila jeden parádní kousek na bazaru. A za pár kaček.

Lovu (i sběru) zdar!