Vyměňte učitele za roboty!

Tak už to začíná! Už teď z toho mám hlavu v pejru. Úplně mi stačilo dnešní školení o používání elektronické třídnice a instrukce typu, jak co zapsat, když nastane situace a), b),...y), z). A do toho ten článek o roboučitelích...

Před pár dny jsem si přečetla v jednom pražském deníku zdarma sloupek o tom, že kdesi v Japonsku probíhají experimenty s robotickou učitelkou jménem Saya, která má dokonce naprogramované některé základní emoce jako vytočenost, zklamání, paniku nebo splín. (Zdroj: Metro, 26. 8. 2019)

Vědu a pokrok holt nezastavíte, ne že bych z toho neměla splín a dokonce jsem i lehce vytočená. Ale když o tom tak uvažuji... Pokusím se zde shrnout různá pro a proti: robot nebo učitel z masa a kostí?

PRO - roboučitelé:

a) roboučitel se určitě nikdy nesplete při vyplňování různých kolonek v dotaznících, výkazech a jiných administrativních lejstrech, jejichž počet rok od roku narůstá a požírají čas, který by učitel mohl strávit něčím užitečnějším, např. učením.

b) roboučitel nemůže vyhořet, maximálně se mu vybijí baterie, ale to mají ti Japonci nepochybně dokonale zmáknutý.

c) také mu nemůžou téct z jeho svěřenců nervy, maximálně nějaký ten strojní olej, kterým se promazávají jeho součástky.

d) všechno ví, všechno zná a neustále si updatuje informace ve svém robotickém "mozku".

e) netrpí sklerózou a roztržitostí. Ví naprosto přesně, co bylo za domácí úkol a na kdy nahlásil písemku, takže žáci mají smůlu - žádné výmluvy a vytáčky, že žádný úkol nebyl a ten test má být až příští čtvrtek.

f) nemůže se stát obětí šikany, protože chápání pojmů jako posměch a ponižování nemá ve svém programu.

g) nemusí řešit, jestli jeho outfit je dost cool a in, neboť je jen hromada plechu či silikonu, samozřejmě v nejmodernějším designovém provedení.

h) vidí, co se děje za jeho zády. Automaticky předpokládám, že kromě předních očí má někde i skryté kamery pro zadní i noční vidění.

i) kromě běžné údržby nepotřebuje odpočívat, takže v noci může klidně dělat přípravy na výuku a opravovat testy.

j) je multifunkční - zvládá několik úkonů najednou: zkoušení žáka, projekce nové látky pro zbytek třídy, každodenní administrativa, atd. atd.

Tyhle všechny argumenty a mnohé další jasně hovoří pro to, aby i v Česku Ministerstvo školství zauvažovalo o tom vyměnit učitele za roboty. A navíc, kde jinde než právě u nás bychom měli k tomuto zdokonalení výuky přistoupit, když slovo "robot" je českého původu?

Jenže každá mince má dvě strany. Podívejme se na některé argumenty PROTI:

1) roboučitel se neumí smát. Věřte tomu nebo ne, ale většina učitelů z masa a kostí tuto dovednost ovládá.

2) roboučitel nepozná drzost, ironii a nevychovanost, jak má tedy určit mantinely, co si jeho svěřenci smí a nesmí dovolit?

3) žádný robot (nepočítám-li hlavní hrdiny Čapkova dramatu R.U.R.) se neumí vcítit do radosti či trápení dítěte. Cit je pro něj pouze abstraktní pojem, který ale neumí prožít.

4) nepozná jedinečnost žákovy individuality. Rozliší pouze správnou a nesprávnou odpověď.

5) myslíte, že pochvala robotické učitelky zní stejně jako vaší milé pančelky Vomáčkové?

6) to samé platí o pokárání. Dokáže robot zkrotit nezdárná dítka správně zvolenými slovy a činy?

7) učitelé z masa a kostí (někteří) umí dát svým žákům najevo, že je mají rádi...

8) to by stálo peněz! Kdyby si každá škola měla pořídit roboučitele, nezbyly by v rozpočtu peníze pro jiné rezorty.

9) a ta náročná údržba! Takový učitel vydrží o několik desítek let déle než robot.

Mám pokračovat dále?

Určitě jste pochopili, že tyto futurologické úvahy jsou pouhá nadsázka. Na takové sci-fi si budeme muset hezkou řádku let (doufám, že se toho nedožiju) počkat. Možná by prozatím postačilo, kdyby se škola stala institucí, kde se kromě vědění a kvanta znalostí upevňují i zásadní životní hodnoty, na které možná v tom věčném spěchu trochu pozapomínáme: úcta, laskavost, ochota, zdvořilost a tak podobně. I toto občas zní jako sci-fi.

Přeji všem kantorům v následujících deseti měsících pevné nervy a spoustu dobrých nápadů jak výuku vylepšit. Zároveň přeji všem dětem (malým i velkým), aby tu nelehkou dřinu zvládaly a našly si v tom školním vzdělávání něco, co je baví. A vám, milí rodičové, kladu na srdce: zkuste být tolerantní k pedagogům i výsledkům vašich děti. Školní učení není jen zlo. Má to smysl. :))