Vidět Neapol a zemřít (verze II)

Historie tohoto úsloví je údajně delší než prsty Camorry, nejproslulejší místní ´organizace´. Vysvětlení je hned několik: kdo navštívil Neapol plnou špíny, brzy zemřel na mor či choleru. Jiná verze je moudrá rada otce synovi...

...který chtěl pokračovat v rodinném řemesle, stavění lodí. Otec prý svému dědici původně pravil cosi jako: "Podívej se do Neapole a na moře." Slovo ´mare´ se pak časem zkomolilo na ´muori´ (zemři), nebo tak nějak, kdo ví. V dnešní Neapoli zřejmě není obtížné se stát obětí zločinu (průvodkyně nás varovala, že si máme sundat veškeré visící náušnice a řetízky a že máme chodit s kabelkou směrem ke zdi), čímž ono úsloví získává další význam.

Proč jsem tento fotoblog nazvala ´Verze II´? Toto je zredukovaná verze, toho co jsem již publikovala před pár hodinami. Zásahem zvenčí se z části fotoblogu stala sbírka nálepek z deníčku náctileté (většina velkých fotek se proměnila na ty nejmenší, přestože náhled ukazoval něco jiného). Možná, že volba různých velikostí fotek dělá při formátování paseku, tak se pokusím zveřejnit hlavně ty velké, snad to dopadne lépe. 

Přestože jsme Neapol viděli, naštěstí jsme nezemřeli a to ani úmorným vedrem, ale bylo to jen tak tak...

V tropickém vedru jsme chodili nejdříve po památkách:

A dalších památkách...

A taky...

Pak už nás příšerně bolely nohy a také nastal čas siesty, kdy je nejlépe schovat se někam do stínu, osvěžit se a odpočívat:

Když vidíte obchody plné lákadel a slev, vaše mysl se zblázní a vy musíte nakupovat, nakupovat a nakupovat...

Leckde lze pořídit ´zaručeně pravé´ zboží i za lacino:

Pokud se zbavíte strachu, kdo vás kde přepadne, okrade či přejede skútrem (i na pěší zóně), tak si tohle město určitě zamilujete: