Někdo zásadně medituje na toaletě, jiní zas složitě proplétají své končetiny do pozice lotosového květu nebo tak nějak. Hluboce se zamyslet můžete i v pohodlném ušáku u roztopeného krbu předstírajíce, že si čtete noviny…
Mě to většinou postihne v nějakém dopravním prostředku, kde si krátím čas úvahami typu: zaplatit účty, co nakoupit k večeři, kdy mám ksakru termín zubaře, nebo jestli už jsem odeslala ty důležité e-maily…., tedy nic státotvorného či filozofického charakteru, jen samé přízemní hlouposti.
Pravda, ´meditovat´ či přemítat o životě se tramvaji moc nedá. Člověk neuvede svou mysl do toho správného transu, kdy se naprosto odpoutá od svého okolí. V MHD pořád něco narušuje moje kontemplativní rozpoložení. Aniž bych chtěla odposlouchávat své spolucestující, některé věci zkrátka nelze přeslechnout.
„Sem´ ti řikal, ty vole, že dneska přídu až tak v jedenáct, tak co furt do mě …………., ty……………..jedna“, oznamoval celému vagónu halasně chlápek kolem třicítky, zřejmě poněkud ´pod vlivem´. Toho bych asi nechtěla potkat v těch jedenáct, až se bude vracet.
„Tak mi polib………., ty……………..!“ Zařval ´něžně´ na závěr svého telefonického hovoru patrně se svou ´drahou´ polovičkou.
Tak tohle fakt nemusím, otřesu se znechuceně. Přeladím své rádiové vlny na mnohem zajímavější debatu:
„Ty stárvórsáci jsou fakt super!“ Nadšeně si vykládají dva asi tak sedmiletí školáci sedící naproti mě.
„Nó, já jsem dostal ňáký ty legový figurky, ale ne ty z nový série“, mluví zasvěceně jeden z nich.
„A máš ten svítící meč?“ Vyzvídá druhý.
„No ten né, mám jenom toho zlatýho robota a draka. Ten meč mi naši nekoupí. Asi.“ Připustí zklamaně ten první. „No asi spíš určitě“, dodá realisticky.
Závidím jim, jejich světem nehýbe politika, imigrační krize ani každodenní kolotoč: práce, peníze, povinnosti… Také nevedou žádné nesmyslné náboženské a ideologické války, jen ty hvězdné, kde nakonec dobro zvítězí nad zlem. Jiné děti jinde na světě to takhle bohužel nemají.
Zatím co se ti dva hošíci pohybují v kosmických dimenzích, já se opět vracím na planetu Zemi a opět řeším ty svý pozemský pitomosti: zaplatit účty, co nakoupit k večeři…. atd.
„To jako ty smradi tady budou sedět a nikoho nepustěj…“, zahlaholil pro změnu ten, co prve telefonoval „ no to je teda vychování, já se na to …………….!“
Třicetiletý ´vetchý stařec´ se evidentně potřeboval posadit, trochu se pod ním podlamovala kolena. A nebo ze sebe jen potřeboval ´vylít´ další dávku sprostých nadávek. Rozhlédnul se kolem a zřejmě čekal podporu přísedících a přístojících.
Nic. Cestující solidárně mlčí.
Hurá, lidská blbost a neurvalost nemusí vždycky vyhrát.
´Stárvórsáci´ naštěstí na příští stanici vystoupili a za nimi se nesla sprška nepublikovatelných výrazů o slušnosti a ohleduplnosti.
Škoda, že nemám ten svítící meč.
Už nemedituju, ani se nevznáším v kosmický dimenzi. Zato jsem poněkud v transu. Nebo spíše perplex.
