Vzpomínáte si na populární český seriál z osmdesátek nazvaný Návštěvníci? Bylo to takové trochu sci-fi se spoustou filmových triků šmrcnuté soudobou (tj. socialistickou) realitou. Mně bylo tenkrát nějakých -náct a všechny díly...
...jsem samozřejmě hltala s napjatým očekáváním, jak to všechno dopadne. Konec dobrý, všechno dobré. Lidstvo bylo zachráněno... Některé hlášky se dochovaly v mé generaci dodnes, například: Hovoří Centrální mozek lidstva, humidujeme, hlavně nenápadně, oko jedna volá oko dvě, amarouny apod.
V současné době také už dlouhou dobu prožíváme cosi jako velké absurdní sci-fi na pokračování. Akorát, že to už není televizní seriál, který můžeme kdykoliv vypnout, ale náš skutečný život. Nemohu se zbavit dojmu, že Centrální mozek lidstva se momentálně jaksi poněkud pominul a vychýlil ze své osy. Lidstvo se díky CML řítí kamsi do..., no řekněme si to pěkně na rovinu - nejspíš do "řiti". Přestáváme věřit, že to bude lepší, protože lépe už bylo... atd.
Horší je, že přestáváme věřit i těm, co nám vládnou, i když to není v našem malém státě nic nového pod sluncem. Přestáváme věřit smyslu pravidel, která někdo zbrkle a nelogicky vymyslí, a pak je vzápětí porušuje. Přestáváme věřit, že se s námi hraje čistá hra, protože někteří mohou a ostatní musí.
Už si asi ani nejsme rovni, někteří z nás jsou totiž rovnější. To už tady někdy bylo, ne? Že by déja vu? Mocní se chovají ke svým voličům často jako k bandě nezodpovědných děcek, která by měla bez mrknutí oka přijímat různé nesmyslné rozkazy, příkazy a zákazy, i když se tomu vzpírá zdravý rozum. Ne, vážně mě osobně to až tak příliš neomezuje, že nemám vycházet ven po 21. hodině a pořizovat v neděli velké nákupy - to zvládnu i v sobotu. Ale dělám to, stejně jako většina ostatních se skřípajícími zuby, protože v tom opravdu nevidím logiku. Nikdo se mi to nepokusil racionálně zdůvodnit, proč je to zrovna takhle.
Například jsem ale vůbec nepochopila, proč musela zavřít svou provozovnu moje kadeřnice, vždyť by si klidně mohla zvát zákazníky jednotlivě, aby se vzájemně nepotkali, stejně jako to dělá třeba můj zubař. Asi by se to dost prodražilo a na úpravu účesu by byl dlouhý pořadník (tak bych tam holt chodila méně často, no), ale nemusela by zkrachovat, což by mne dost mrzelo. Proč kadeřnictví a jiné důležité služby musely zavřít, zatímco hned o dva bloky dále mohla až do pondělka vesele fungovat kancelář loterie?
Proč musely zavřít knihovny (aby se jim tam nezákonně nesrocovali četby chtiví lidé?) ale výdejny e-shopů jedou dál? To nemůže být zřízena, v rámci personálních kapacit dané pobočky knihovny, nějaká výdejna knih u okénka? Papírovou tašku bych si přinesla sama, abych neničila životní prostředí zbytečnými plastovými obaly. Když se tahle okénka osvědčila u některých kaváren a bister, aby je majitelé nemuseli zavřít úplně, tak proč by to nemohlo jít tady? A našla bych spoustu dalších příkladů.
Čeho se třeba docílí, když nám někdo nahoře zakáže vycházet ven po deváté večerní hodině? Že se lidé, třeba sousedi, stejně budou na tajňačku někde scházet v domě, protože "ilegální věci" jsou přece tak lákavé. No řekněte, kdo by měl, kromě pejskařů, v tom podzimním chladnu a ještě ke všemu za tmy potřebu postávat venku před zavřenou nálevnou? Namítnete, že tím se zatne tipec takovým těm improvizovaným "provozovnám" někde v soukromých garážích. Trochu naivní představa, ne?
Osobní zodpovědnost nelze přikázat či uzákonit, k té nás v mládí vedli (případně nevedli) rodiče a jiní vychovatelé. Podobné je to se sobeckostí a schopností nemyslet jen na vlastní blaho. Jak byste mi vysvětlili, že lidé kvůli jedinému dni, kdy budou zavřené obchody, opět skupují potraviny, jako by měl nastat konec světa? Naštěstí tvrdého alkoholu bude pořád dost a prodejci už ho strategicky přemístili poblíž pokladen hned vedle figurek Mikulášů.
Zkrátka byznys.
Je tohle pořád ještě cosi jako sci-fi, kterému se dodatečně zasmějem, nebo už se ze současné situace stává spíše námět na horor? Ocitneme se v jakémsi podivném světě, kde se bude jen zakazovat a přikazovat a hlavně nic nevysvětlovat? Prostě protože proto. Ve vyšším zájmu... nebo tak nějak.
Když to takhle půjde dále, i to humidování bude za chvíli zakázané, sámošky budou vybrakované a k jídlu nám zbudou už jen ty umělý amarouny. Zrušíme běžnou komunikaci mezi lidmi, přestaneme se scházet a říkat si milé věci z očí do očí. Možná místo toho přijdou na řadu oko jedna či oko dvě na monitoru počítače, kterými na sebe budeme skelným zrakem koukat, když si budeme chtít s přáteli jen tak nějak obyčejně pokecat.
Ona taková "imaginární" online hospoda není čas od času úplně špatná, ale přejme si raději návrat k normálnu, nebo se v tom virtuálním světě třeba jednou ztratíme.
Na závěr něco pozitivního (já vím, tohle slovo zní v poslední době poněkud víceznačně), nebo snad raději optimistického. Včera jsem si opět vyšla do nedalekého lesíku, i když bylo trochu pošmourno. Dala jsem si kapučíno a jablečný pie v takové "imaginární" občerstvovně hned vedle lesa a nakonec si kromě provětraných plic odnesla domů i jedno nečekané překvapení:
Zkouška jedlosti dopadla dobře. Dnes jsme měli k obědu bedlové řízečky - mňam. :))
Tímto dodatečně zdravím všechny účastníky včerejší "imaginární hospody" pořádané online přes Google Meet. Těm kterým to nevyšlo, mávám též. Tak snad někdy příště. :))
