Kdysi na vejšce mne jedna spolužačka z Moravy obvinila: „Vy Pražáci jste fakt hrozný. Pořád jenom lozíte z díry do díry…“ No, s tím prvním tvrzením bych možná za určitých okolností a v některých situacích i souhlasila, to druhý…
…jsem asi nějak moc nepochopila. Skoro se mne to dotklo.
Její dodatečné vysvětlení bylo následující: „Vy Pražáci se pořád někam honíte, a když máte ujít dvě stě metrů pěšky, tak to radši jedete metrem. Nutno podotknouti, že jsem tu holku z Moravy dost vytáčela, protože jsem pořád někam chrtila (lokální výraz pro „spěchat“) a ona mi zkrátka nestačila, protože si vždycky jen tak lážo plážo kráčela po ulici, což mě někdy přivádělo k šílenství.
Třeba když jsme se zrovna vracely z tělocviku v Opletalce (blízko Václaváku, u stanice metra Muzeum) a asi tak za čtvrt hodiny nám začínala přednáška na Palachově náměstí (stanice Staroměstská). No jsem snad blbá, abych šla ty dvě stanice metra pěšky? Rozčílila jsem se tenkrát.
Po mnoha letech jí musím dát v něčem přece jen za pravdu. V Praze (nevím, jak jinde) se člověk pořád někam štve a spěchá jak namydlenej blesk, aby jó všechno stihnul, a málokdy má čas jen tak lážo plážo courat po ulicích a koukat kolem sebe.
Bohužel to se mnou dopadá podobně, i když se pohybuju v jiných městech – to bude asi ten velkoměstskej zlozvyk. Už rok studuju dálkově v Hradci Králové (takový to vzdělávání pro věčné studenty zvané „celoživotní“) a myslíte, že jsem si za tu dobu pořádně prošla Hradec?
To se ví, že ne. Je to ostuda a trapas, přiznávám. Až do dneška jsem poznala v Hradci jen vlakový a autobusový nádraží a areál s fakultními budovami. Jediný co mne snad omlouvá je, že kdykoliv jsem byla v minulým roce v Hradci, vždycky (bez výjimky) pršelo, fičelo nebo hustě sněžilo. Návdavkem k tomu psímu počasí jsem někdy měla i náladu pod psa kvůli nějaký hnusný zkoušce, což je dost blbá konstelace k turistické prohlídce města, to uznejte.
Dnes je pátek, druhý podzimní den. Nebe jak vymalované. Slunce se zeširoka usmívá na načechraném mráčku. Prostě krásný „skoroletní“ počasí. Jsem opět v Hradci, protože jdu k zápisu do druhýho ročníku. Konečně si to tady pořádně prohlédnu, ještě že mne napadlo nekoupit si zpáteční jízdenku. Pojedu až tím dalším autobusem. Kam bych spěchala?
Nelituju. V Hradci je taky moc pěkně.
Oslovený kolemjdoucí se zatváří, jako by měl před sebou osobu mdlého ducha. Asi si myslí "ježiš, z kterého Vidlákova se sem ta ženská dokulila?". Pomalu a vlídně mi vysvětluje: "Paní, to je TROLEJBUS. A Bílý dům tady opravdu nemáme, to jste si asi spletla s Bílou věží."
Hm, tak to bychom měli, to se mi zas jednou něco povedlo. Na podzim se nečervenaj jenom listy...
