"Letošní Ježíšek bude asi opravdu chudej, jako ten skutečnej tenkrát ve chlívě v Betlémě", sdělila ustaraně Karolína Markétě u jejich pravidelnýho kafe ve čtvrtek po práci. "Nějak se nemůžeme dopočítat peněz za plyn, potraviny,...
...jo a taky dětem podražily kroužky. Dávat si stranou na příští dovolenou skoro ani nemá cenu. Těch pár stovek, co měsíčně ušetříme, stejně asi praskne na nějaký nečekaný výdaje..."
"Hele, jestli tě trápí jenom ty Vánoce, tak to neřeš. My už to takhle máme dávno. Co děti odrostly, řekli jsme si, že nadělování dárků zrušíme...", řekla bezstarostně Markéta.
"Počkej, to jako úplně? Vy si fakt nic nedáváte? To je nějaký divný, ne?", nevěřila vlastním uším Karolína.
"No fakt, a co jako má bejt? Vždycky kolem toho shánění dárků byly takový stresy a stejně každý dostal něco jinýho, než si představoval... Pak už jsme to omezili jen na knížky a barevný ponožky. A když už knížky pomalu začaly stát jako dobrá večeře a v prádelníku bylo přeponožkováno, tak jsme se na to prostě vybodli...", řekla Markéta vyjevené Karolíně.
"No je fakt, že jestli něco nesnáším, tak jsou to ty předvánoční honičky a davy lidí v obchoďácích... Z toho mne vždycky jímá hrůza...", připustila Karolína.
"Hele, a víš co říkala tuhle jedna holčina v posilovně? Že prej si její rodina letos přála jen samý praktický dary. Její babička třeba chtěla několik pytlíků mouky, protože ráda peče, bráchovi zase přispěje na stravenky do menzy a její rodiče si přáli takový ty dárkový kupony do prodejny s biopotravinami, protože v tý reklamě říkali, že produkty v kvalitě bio snad posilují imunitu či co. A svýmu klukovi koupila ty proteinový tyčinky, co jedí sportovci. A je to, maj to vyřešený. Nakonec ty Vánoce prostě prožerou a všichni budou spokojený, ne?"
"No jo, ale tradice je tradice. Když jsme byly malý, tak jsme se celý rok na Vánoce těšily, i když jsme pak dostaly nějaký blbosti jako punčocháče a bačkory, pamatuješ?"
"Jo, to se nedá zapomenout", zasmála se Markéta, "všechny ženský u nás v rodině dostaly voňavky s "živými květy" nebo mýdlo Elida různých barev. Jo jo, vždycky musely předstírat, že nic jinýho si ve skutečnosti nepřály. A chlapi pro změnu kolínskou, fusekle nebo kapesníky. Taťka se vždycky dělal legraci, když rozbaloval vodu po holení: Že by Becherovka?"
"Ach jo, to už je tak strašně dávno", povzdychla si Karolína. "Peníze moc nebyly, dárky na výběr taky ne, takže to se naběhlo do Kotvy a Bílé labutě, případně do Máje a člověk prostě koupil, co mu padlo pod ruku. To můj otec většinu dárků sháněl někdy třiadvacátýho. Docela tím mámu štval, protože vždycky dostala bonboniéru, deštník nebo nějaký nevkusný korále a mě se ségrou odbyl pastelkama nebo omalovánkama! Dokonce ještě v patnácti!"
"No bonboniéra, to není špatný, ale co dělala tvoje máti s tolika deštníky?"
"No většinou je rozdala a je s podivem, že s některým tátu nepřetáhla. Svatá to žena! Co jsme dělaly my dvě puberťačky s omalovánkami tě asi nezajímá, co?"
"Si dokážu představit," ušklíbla se Markéta. "Ten můj by taky nejradši nakupoval až na poslední chvíli. Většinou to bylo nějaký ujetý prádlo úplně špatný velikosti. Tak jsme si to doma vyříkali, že tudy ne, můj milý, a je klid - nemusím se s ním hádat i na Štědrý večer. Zkrátka, kus pořádnýho žvance to u nás jistí, k tomu dobré vínko a tak. A o svátcích si zajdem do kina nebo divadla. Tohle je zase naše tradice. Už pár let. Přece se nenecháme manipulovat nějakou mediální masáží, že o Vánocích se musí nakupovat jako o život. Nemusí. A basta."
"No jo, ale jak tomu uniknout, když v obchodech už mají vánoční výzdobu den po helowínu?"
"Ignorovat, ignorovat, ignorovat...! Jsi přeci svobodnej člověk, tak si řekni, co chceš a co nechceš. Jednoduchý jak facka...", řekla rezolutně Markéta.
"Hm, tak jednoduchý to asi nebude," zapochybovala Karolína, "ale zkusím rodině předložit návrh, který nemůžou odmítnout: buď všichni dostanete nějakou kravinu za dvě stovky, nebo se pořádně nadlábnem a uděláme si hezký večer... To jsem zvědavá, co mi na to řeknou."
"Uvidíš, za pokus to stojí", povzbudila Markéta kamarádku.
----------------------
Slavit Vánoce podle představ obchodníků nebo tak, jak to chcete vy sami? To je teda dilema. Dá se vůbec odolat tlaku okolí a všudypřítomným reklamám? Silou vůle by to snad šlo, ale pak se dostaví výčitky svědomí... vždyť jsou Vánoce jen jednou do roka, přeci nebudu škudlit na vlastní rodině, co by tomu řekli ti a ti... a tak dále. Jasně, když jsou doma malé děti, tak to se musí, ale jinak - proč se zbytečně stresovat?
Není lehké jít proti proudu, porušit tradice a pravidla toho, co se očekává. Ale třeba nás nouze přinutí uskrovnit se. Nebo na tom nejsme ještě tak špatně? Co teprve takoví lidé v Africe?
Zkrátka, sečteno podtrženo: nenechte si do toho nikým kecat. Člověk má jen jedny nervy. K čemu je hromada velkolepých dárků, které udělají pořádný průvan v naší peněžence? Nestačilo by pár drobností a ujistit naše nejbližší, že je máme opravdu rádi, i když je nezahrneme lavinou balíčků? Vánoce by neměly být povinnost, ale radost. Na to dost často zapomínáme.
P.S.: A jak jste na tom vy? Už máte pořešený Vánoce? Já teda vůbec ne... :))
Tak zas někdy příště.
