Tropický vedro

Sedím na kanapi a je mi zle. Cítím, jak se mi tak nějak postupně, pozvolna, nenávratně odpařuje mozek. Teploty nad třicet prostě nejsou pro mou genetickou výbavu Středoevropanky slučitelné se životem. Kupodivu, stále ještě žiju.

Normálně bych první prázdinové dny (pardon oficiálně učitelé nemají ´prázdniny´ ale ´dovolenou´) hýřila aktivitou. Na první půlku prázdnin (tedy dovolené) si vždycky ukládám hromadu domácích úkolů - to víte, profesní deformace se nezapře: přečíst někajou šíleně vážnou knihu, na kterou normálně není čas, uklidit to co se ještě v době před maturitami dalo eufemisticky  nazvat ´běžný nepořádek´, leč v závěrečných týdnech školního roku přerostlo v neúnostný bordel, umýt okna, zamrazit meruňky, zpracovat (nejlépe vyhodit) předloňské borůvky, ujet pár kilometrů na kole, atd, atd..... Ale znáte to, jak to chodí s domácími úkoly.

Když se teploty mírného klimatického pásma přehoupnou na tropické hodnoty, prý v tom má ´prsty´ teplý vzduch z Afriky, nechovám se normálně. Nemám sílu a chuť číst žádné intelektuálně náročné knihy, třeba jako Idiot od Dostojevského či Hugovi Bídníky (bídně se cítím i tak). Možná bych zvládla leporelo Krteček a povodeň, ale tu už jsme, obávám se, před lety vyřadili do krabice ´Dětská literatura´. Teď momentálně u nás frčí fantasy a romány pro náctileté, na to jsem asi už moc stará. No co, zkusím nějaký ten letní pohodový televizní seriál. U něj nemusím přemýšlet.

Ani se nepokouším zorientovat v tom, proč Bobina dala košem Marcelovi a schází se tajně s Robertem, přestože ten přivedl do maléru Květu, která už mezitím Marcelovi odpustila, že jí zahnul s Bobinou, když zrovna koketovala s Karlem, kterého zrádně odkopnul Matyáš. Občas přemýšlím, jestli autorům seriálu jde ještě o ´umění´, nebo už jen o peníze. Teď momentálně to neřeším a nepřepínám.

Ale co s těmi zatracenými borůvkami? V potu tváře a s bolavými zády jsme je předloni sbírali na Vysočině. Dokonce jsem byla nařčena z otrokářství a zneužívání dětské pracovní síly, když jsem zbytek rodiny nutila, že ještě musíme nasbírat dalších pár litrů, přece to v tom lese nenecháme. A pak stejně asi tak polovina z nich zůstala ležet ladem, totiž mrazem, zapomenutá kdesi v útrobách chladícího zařízení.

Třeba by se hodily k palačinkám. Zatímco bude Marcela dávat košem Bobovi (nebo tak nějak), využiji zbytky svého neodpařeného mozku (tedy jeho funkcí, samozřejmě) a zbytky přemrzlých borůvek k výrobě chutného pokrmu. To dám. Palačinkové těsto nevyžaduje vysoké IQ, ale hlavně rutinu a praxi. Tu mám.

Tak si říkám, jestli podobným způsobem nepostupují tvůrci nekonečných (sedm set a více dílných) seriálů. Podle mě, to není vůbec žádná věda. Hlavně musíte dosáhnout té správné konzistence, to znamená že smícháte přísady ve správném poměru: mouka, vejce, mléko, sůl (v případě seriálů: láska, nenávist, nevěra, sex), protože když to neupatláte a neuhňácáte (těsto či skript) kvalitně, tak to prostě nedrží pohromadě a vznikne z toho nestravitelný blemc. A výsledek vaší práce pak letí do koše (případně do střižny).

Fuj, hnus jeden fialový. Dospívám k zásadnímu životnímu poznání, že předloňské borůvky nelze použít ani do palačinek, ani jako prostředek k hubení domácích mravenců - spíše naopak, mravenci po požití zkapalněných lesních plodů zahájí masivní invazi a přejdou do nelítostného útoku.

Mrchy jedny zatracený!

Teď nemám na mysli ani Květu ani Bobinu, o Marcelovi a Robertovi jsem už dávno ztratila iluze. Řeč je o těch šestinohých potvorách s tykadly (mravencích, ne ufonech!), který mírnix týrnix okupují domácnost a nedbají opakovaných výzev k opuštění bytu.

A vůbec oběd je na stole, vypínám televizi, další porci mentálně únosné zábavy můj částečně odpařený mozek už stejně nesnese. Seriály ať si píše, kdo má na to nervy a žaludek pohrávat si s osudy Bobin nebo Marcelů, já zůstanu u svých palačinek. Dneska budou na sucho a kdo si chce stěžovat, tak má smůlu. Kdyby nebylo takový tropický vedro, pošlu rodinu na borůvky, ale takhle můžu poslat ty nevděčníky a reptaly leda tak k šípku...