Toulám se po lese

Přivítala mne vlhká vůně tlejícího listí. Pod nohama to šustí, z nebe na mne prší žaludy. Hejno sýkorek odmítá zapózovat mému hledáčku. Rozletí se štěbetavě do všech stran. Toulám se jen tak po lese, tedy spíše hájku...

... a napadají mne různé věci. Tady v těchto končinách už to znám více než třicet let. Uf - to je doba! Spousta těch stromů si mne pamatuje ještě jako holku školou povinnou. Kývají mi větvemi na pozdrav.

Tady někde, už přesně nevím kde, jsme nacvičovali obranu proti nukleárnímu napadení. Vyzbrojeni pláštěnkou, igelitovými pytlíky na rukou a nohou a netěsnícími plynovými maskami jsme klouzali po prvním náledí (muselo to být takhle někdy na podzim před XXX lety) - jestli se nás zlí imperialisti lekli a proto nakonec nezaútočili, to nevím, ale musel to být pohled k popukání....

Když jsme se dostatečně vyklouzali po ´zamořeném´ území, vyhodili jsme do křoví povinnou zátěž: písek, kameny či cihly (já blbec jsem si vzala s sebou Malého Bobše, takže jsem si ho taky hezky táhla domů zpátky). Pak jsme asi někde usedli na pařez a pojídali svačiny a užívali si zbytku proflákaného dne.

Támhle někde, nebo snad o kus dál, si namlouval spolužák M.K. spolužačku J.H. Co na ní viděl? Půlka třídy jí záviděla a proklínala ji, ale už je to dávno promlčené, přeci jen to už od páté třídy přebolelo. Ten strom, kam tenkrát vyryli své monogramy, už tu stejně nejspíš není.

O něco později jsme v tomto lesíku se ségrou praktikovali jogging, ale to se tomu ještě říkalo ´kondiční běhání´. Naše sportovní nadšení poměrně brzy polevilo, když jsme se doslechly, že se tu za tmy kromě běžců vyskytuje i jakýsi ..... no řekněme ´nehodný podezřelý pán, který se rád svléká´.

Po těchhle lesních pěšinkách se většinou procházím, když se potřebuju nadýchat čerstvého vzduchu, nebo rozdýchat nějakou čerstvou nepříjemnost. Mám to tady ráda v zimě v létě, přeci jen se s tímto místem pojí kus mého života...

Když jsem se vracela domů ze své poslední podzimní toulky, byla jsem už docela prokřehlá, boty a kalhoty zoufale špinavé od bláta - zato hlavu jsem si dokonale vyčistila (nepočítám-li pavučiny ve vlasech). Jdu zrovna podél plotu jednoho rodinného domku a dočkám se překvavení na závěr. Usmívala se na mne mezi listy, ještě ji nespálily první mrazíky. Vzpomněla jsem si na tu pohádku o Marušce a dvanácti měsíčkách...