Tiché rekviem...

Toto se píše velmi těžce ve stínu jiných událostí, které rozbouřily hladinu našich životů. Nic není jako dřív, ale světaběh navzdory všem okolnostem tvrdošíjně pokračuje ve svých vyježděných kolejích: lidé se rodí a odcházejí...

... a nic na tom nezměníme. Tak to prostě je a musí být.

Pouhý jeden den po odchodu velké sportovní legendy, paní Dany Zátopkové, nás navždy opustila tentokrát pěvecká hvězda nemenšího formátu - Eva Pilarová.

Momentálně nedokážu slovy popsat své pocity. Snad to vyjádří píseň z roku 1967, kterou nazpívala  tato úžasná zpěvačka s překrásným hlasem v hrdle. Ten už bohužel od nynejška bude znít jen ve vzpomínkách a na andělských kúrech. Věřím, že je tam paní Eva v dobré společnosti. Může si zase po dlouhé době střihnout slavné duety s Gottem nebo Matuškou.

Tahle písnička je vlastně velmi smutná, ale je v ní hodně naděje a dodává potřebnou sílu. Myslím, že právě tato píseň vypovídá mnohé o tom, co právě prožíváme.

RIP, paní Evo a děkuji Vám za radost, kterou jste rozdávala plnými hrstmi...