Terminus, please exit the train...

Rozhlédla se a pak přeběhla přes koleje. Ještě v tom nemá moc praxi, je tu teprve krátce. Ani se nestihla seznámit s ostatními. Dnes ji čeká první setkání s Velkou šéfkou. Má z toho vážné obavy - co když ji nepřijmou mezi sebe...

Co kdyby se prostě někam zašila? Ale kam? Tady na konečný je celkem dost rušno. Znovu přeběhla koleje. Kolem ní projel vlak. To bylo o fous. Tady se vlaky jenom rozjíždějí nebo brzdí. Kdyby chtěla, naskočí na nárazník mezi vagóny a popoveze se o kus dál. Ale to by nešlo, musí zůstat tady, protože byla přidělěna právě sem. Kdo o tom vlastně rozhoduje?

Je si jistá, že sem vůbec nepatří. Vždyť je úplně jiná než ostatní. Ale kam vlastně patří?

Pomalu a nenápadně se začaly hemžit kolem ní. Dívaly se na ni s nedůvěrou, což ostatně čekala. Která z nich je asi ta Velká šéfka? Těžko říct, všechny byly o dost větší než ona. To nebude dobrý. Co kdyby raději skočila hned pod další vlak? Ale to nejde, prostě ji přidělili sem a basta.

Jedna z nich přistoupila až k ní a nevraživě spustila: "Jak to, že máš jinou barvu než my? Co je tohle za blbost? My tě tady nechcem!"

Roztřásla se strachy. Vyvořily kolem ní hlouček a nepřátelsky na ní upíraly své oči. Výhružně se leskly jako by v nich byla výstražná červená světla. Kéž by zase přijel nějaký vlak, pomyslela si... Vtom se hlouček kolem ní rozestoupil.

To bude Ona! Velká šéfka. Hned od pohledu budila respekt.

"Co jsi zač?", zeptala se věcně. Jako šéfka musí mít ve věcech naprosto jasno. "Proč tě přidělili zrovna k nám?"

"Ne-ne-vím", koktala vystrašeně.

"Všichni mě tu oslovují Milosti", řekla blahosklonně.

"A-a-no, Mi-mi...sti", vyrazila ze sebe z posledního dechu.

"Naše práce je čistit vagóny a uklízet koleje. Nejsme tu pro zábavu, ale za trest", poznamenala Velká šéfka důležitě. "Kdo se bude flákat, bude mít co do činění s Tamtěmi...", pohodila hlavou směrem nahoru. " Je to jasný? A nemysli si, že budeš makat míň, jenom protože jsi tak malá..."

"Jak to za trest?", dodala si odvahu. "Já jsem přece nikdy nic..."

"Opravdu nikdy? Ani jednou? Nelži! To by tě sem Tamti neposílali!"

"No totiž jednou..., ale to by se nemělo počítat... dala jsem svůj lístek tomu odrbanýmu vandrákovi... bylo mi ho líto..."

"Tak líto, jo? Co nám to sem, ksakru, Tamti posílají za materiál? To už se nedivím, že jsi šedivá..."

"A proč vy ostatní jste vlastně černý?"

Přijela další vlaková souprava. Vystoupilo pár posledních lidí. Z reproduktoru se ozval hlas."Konečná, prosíme, vystupte... Terminus, please exit the train". Automatické dveře se zavřely. Na skle bylo přilepený varování: "Jízda na černo se nevyplácí".

Aha, takže já jsem vlastně napůl černá pasažérka, pomyslela si udiveně ta malá myška.

"Šedá pasažérka", opravila ji Velká šéfka. Její jasně červené krysí oči hned uhodly, co si její svěřenkyně myslí. "Takže ty jsi tady jenom na poloviční úvazek. To tam maj Tamti teda pěkněj binec!"

Kolem nich přešla jiná četa černých krysáků, která pro změnu vysypávala odpadkový koše. Velká šéfka si postěžovala jednomu z nich. Mrsknul po ní ocáskem na znamení nesouhlasu: "Kdepak, Tamti vědí moc dobře, co dělají. Záhrobí není žádný holubník!"

"Tak, holky, do práce! Ať to stihnem do půlnoci", zavelela Velká šéfka. Automatické dveře se otevřely: "Exitus, please get on the train..."

P. S. Děkuji za inspiraci PID a jedné malé myšce, co zmateně pobíhala v kolejišti ve stanici metra Staroměstská. :))