Venku všechno pučí, bzučí, švitoří a cvrliká. Hormony se bouří a člověk je chvílemi vybuzený přívalem nové energie, aby pak následně upadl do stavu lehké malátnosti, které se eufemisticky říká jarní únava (někdo ji má celoročně).
A do toho všeho jedna bláznivá úča nachystá studentům mučení nejvyššího stupně: napište umělecký popis (neboli líčení) na téma JARO. :((
- Cóóó, jakej popis? A vo čom mám jako psát? Twl!
- Buďte poetičtí, vynalézaví, originální a hlavně do toho vložte celé své srdce, nabádá své svěřence úča.
- Hmmm, a nemohli bysme rači psát třeba takovej ten úřední dopis?
- Ne, dopis BYCHOM tedy rozhodně psát nemohli! Probuďte se, vážení, rozhlédněte se kolem sebe, nasajte atmosféru a všechno půjde samo...
___________________
Zde jsou redakčně upravené výsledky onoho "nasávání":
- Paprsky slunce se protáhly větvovím stromů a jako zručná švadlena vyšily zlatou nití tajný vzkaz - jaro už je tady... (Wow!)
- Zvířátka v lese se probudila. Zmrzlé srny poletovaly po palouku... (Poznámka úči: Odkdy srny poletují? A vůbec, mohou "zmrzlé" srny ještě poletovat?)
- Slunce mi vtisklo na tvář kradmý polibek. Probudila jsem se, otevřela okno dokořán a rázem jsem ucítila, jak mne jaro přijalo do svého hřejivého a laskavého objetí... (Mám chuť objímat celý svět...:)) )
- Vyšla jsem ven ve žlutých holinách s deštníkem rudým jak růže a čvachtala se v kalužích, ve kterých se zrcadlila pestrobarevná duha prorážející načechrané běloskvoucí mraky jako beránky, které se honily za zlatavou koulí na nebi modrém jako tůň... (Poznámka: Možná jednou prorazíte v reklamním průmyslu, ale být vámi, zvolila bych jinou barevnou kombinaci holin a deštníku - rudá už je poněkud "out")
- Ptáčci zpívaly v korunách stromů, kteří seděli ve větvích... (Z vašeho pravopisu jsem poněkud na větvi...)
- Kytičky začaly vylézat z hlíny, aby mohly rozmrznout a pokračovat tak v tom, kde je před pár měsíci zima přerušila... (Požádám o odbornou konzultaci učitele biologie)
- Modrooká panna si rozčesala své krásné zlaté vlasy, urovnala si svou pomuchlanou barevnou sukénku a obula si své nejlepší zelené střevíčky. Zamrkala očima blankytnýma jako nebe a tiše špitla: Už jsem zase tady... (Miluji jaro !!!)
____________________
A zatím venku klokotá a zurčí jaro v plném proudu, nejen v duších náctiletých, ale i bělovlasých kmetů. A člověk je takový lehce malátný a napadají ho takový ty slova jako čmeláčci, huňatý a milý s kapkou medu...
Někdo je rozený básník, slova a slůvka mu naskakují sama. Někdo jiný příliš řečnit nedovede, to co by chtěl říct, má sice na jazyku, ale pak se to nějak zašmodrchá...
Tak či tak, jaro je nekonečnou inspirací, časem probouzení a nového začátku v tom nekonečném koloběhu světa. A taky časem lásky a radosti ze života. A pokud nemáte zrovna koho obejmout a políbit, nechte se alespoň laskat slunečními paprsky, vůní květin a trylkováním ptáků. I to není úplně marné... :))
