Jak to máte s orientací v terénu? S pamětí? Technickou gramotností? A tak podobně. No já se jen ptám, jestli jste na tom podobně blbě jako já. Pokud ano, stejně mě to neuklidnilo, protože já jsem momentálně tak trochu v rejži...
Taková trapná situace, ale možná se to už někomu z vás taky někdy přihodilo, takže víte, o čem mluvím. Stokrát říkám rodinným příslušníkům a jiným blízkým: nenos mobil v zadní kapse kalhot, stane se nehoda a přijdeš o něj. A co byste tak mysleli? Dala jsem si mobil do zadní kapsy, stala se mi nehoda a přišla jsem o něj. Mobil udělal žbluňk a bylo to...
Někdo mi poradil, že by to mohla zachránit rýže, která saje vlhkost. Dobrá vyzkouším to, přes víkend nechám mobil sušit v rýži a pak se uvidí. Vidím, že nic nevidím. Utopený mobil to znovu nerozdýchal a jestli se ho podaří resuscitovat v servisu, to zatím nevím. A jsem v rejži, stejně jako ten mobil až do včerejška.
Myslíte, že to dramatizuju? Koneckonců můžu používat svůj starý telefon, který ještě nedávno celkem fungoval, tedy než se začal sekat a stavět na zadní, jako že si bude dělat co chce a kdy chce. To asi na pár dní přežiju. Jenže...
V tom novém, který nedobrovolně absolvoval koupel, jsem měla uloženo asi tak milión k životu potřebných věcí: přístup do bankovnictví, seznamy věcí, které nechci zapomenout, protože, když si je napíšu někam jinam, spolehlivě zapomenu, kam jsem si je zapsala, spoustu aplikací, které si musím nahrát znovu, ale nemůžu si vzpomenout jak, tuším, že přihlášením do jakéhosi účtu, ke kterému nevím přístupové heslo. Nejspíš ho mám zašifrované v oněch seznamech, které zůstaly v utopeném mobilu. Krucinál...
Člověk by měl přece ovládat techniku a ne ona jeho. Začne to takovou běžnou situací: Chcete se dostat z bodu A do bodu B a jste zvyklí používat mobilní navigaci. Jo jenomže starý trucovitý mobil prošel generální opravou a byl uveden do takzvaného továrního nastavení a kromě základních funkcí je jinými aplikacemi nepolíbený, takže je musím opět nahrát a uvést do chodu. Asi by to bylo lehké jako facka, kdybych měla přístup na wi-fi, protože neomezená data odmítá starouš používat, není na to zvyklý a takovýhle novoty mi zřejmě trpět nebude. Snad jedině, když bude mít náladu, ideální povětrnostní podmínky a budu ho k tomu dlouho přemlouvat.
Tak koneckonců, pokud se potřebuju zorientovat v místě, které neznám, mohu se vrátit dvacet let zpátky a prachobyčejně se zeptat kolemjdoucích, jak se tam dostanu. Oslovený chodec sice tvrdí, že je místní, ale neví přesně, kde se ta ulice nachází a už loví z kapsy mobil a diví se, že mne nenapadla tak triviální věc - podívat se do navigace. Jenomže to jsem tam, kde jsem byla... Nemůžu používat GPS navigaci, když ten pitomej přístroj odmítá spolupracovat a nechce se připojit na data. Nakonec se spokojím s vágními informacemi typu: jděte až ke kruhovému objezdu, pak doprava a potom doleva a kdyžtak se doptáte. Mělo by to být pět minut odsud.
Výborně, kruhových objezdů je ve zdejším místě vícero, který že to bude a kam že se to mám vydat? Ach jo, půjdu rovnou za nosem, ono to nějak dopadne. No, místo odhadovaných pěti minut to zvládnu za pětačtyřicet. To mne nevykolejí, tak holt nejdu nejkratší možnou cestou, to by byla nuda.
Zuřit začnu, když se pokouším do starouše přes počítač nahrát aplikace nutné k jakékoliv pěnežní operaci. Chce to po mně zase nějaký heslo či ID. Napadají mne celkem tři různá čísla. Jasně, není to ani jedno, hlásí počítač. A taky cosi v tom smyslu, že třikrát špatně a dost. Budu muset fyzicky do banky a pracně vysvětlovat, že nejsem úplně počítačově gramotná, a tak budu potřebovat jejich asistenci. Snad budu mít se mnou strpení...
A to mi tvrdili, že propojením všeho přes mobil se věci zjednodušší. No jak kdy. Zatím se to spíše komplikuje.
A pointa tohoto příběhu?
Nějak mi není jasný, jak jsme se ještě v ne úplně dávné minulosti obešli bez všech těch chytrých zařízení. Jak byli lidé schopní najít si vlakové spojení, když neměli tyhlety internety v mobilu? Aha, asi se podívali na nádraží do jízdního řádu... A jakto, že lidstvo nevymřelo, když si dvojice nemohli domluvit rande přes Messenger nebo jiné appky? Tomu neuvěříte, milé děti, prostě jsme si tenkrát telefonovali takovým tím přístrojem se sluchátkem a nebo se prostě v úterý domluvili, že se sejdeme ve čtvrtek. A buď to vyšlo nebo nevyšlo. Ale co mi hlava nebere, jakto že nikdo nebloudil bez GPS navigace...
Ale bloudil, bych mohla vyprávět. Jistěže jsem neohmatávala stromy, kde roste lišejník, abych zjistila směr sever, neurčovala jsem si azimut podle hodinek a svitu slunce. Prostě jsme tak nějak používali papírové mapy nebo selský rozum, to nebylo úplně marné. No a kdyby bylo, tak co. Tenkrát se zřejmě tolik nespěchalo a byli jsme celkem vysmátí...
Ještě epilog: Hurá, sláva! Skoro všechny potřebné aplikace už mám opět stažené ve starým bručounovi (to je ten náladovej), v bankách se na mě dívali shovívavě: Aha, tak vy jste měla nehodu a mobil je kaput...To se stává. A v servisu přislíbili, že toho utopence možná spraví. Co chtít víc.
Jo a dnes jsem jela do práce tramvají (tedy to je celkem běžná věc) a představte si, nečučela jsem do mobilu. Místo toho koukám, kde co lítá. A vono je tam venku jaro! To jsou mi věci...
Přeji vám krásný máj a zas někdy příště. Až se mi bude chtít. :))
