Tak to bude jedno kompletko a přefiknout...

"Jaké máte přání, pani?" Přes orosené brýle studuji zdejší nabídku, vyhodnocuji ceny za poskytované služby a nakonec vyhrknu: "Prosila bych úplně všechno, co tady máte... jo a ještě přeříznout..."  "Takže to máme jedno kompletko...

... a přefiknout", rekapituluje moji žádost "mladej". "A jak velkýho byste si asi tak představovala? Co říkáte tomuhle mackovi?"
Mžourám zpoza skel, na kterých se zuby nehty drží zkondenzované kapičky mého vlastního dechu, a zvažuji, jaká velikost by mi nejvíce vyhovovala.Ten kousek, který vybral "mladej", by snad mohl mít ty správné parametry. "Hm, ten by ušel", povídám,  "jo a ještě bych potřebovala jednoho, stačí klidně o něco menší, ten bude pro naše..."
"Dobrá, podívám se, co tady máme...Říkala jste s pytlíkem nebo bez? Pytlík není v ceně."
"V pohodě, mám vlastní", ujistím mladýho. Myslím, že se na mne pod rouškou šibalsky usmál, ale to je jen moje domněnka. Každopádně při svých slovech významně mrknul, to už jsem nepřehlédla, protože se mi konečně odmlžily brýle.
"Tak já vám toho prvního nejdřív proklepnu", řekl mladej a "pohladil" toho většího macka po hlavě dřevěným klackem a obrátil se na "starýho" parťáka, který právě vybíral vhodné náčiní: "Bohouši, je tvůj, tak mu ho tam šoupni. Jo a nezapomeň, že pani chce všechno a přefiknout..."
Bohouš zkušeně zajel ostrým nožem do hlavní tepny toho nebožáka. A je po všem. Dokonáno jest...

Vánoce mají mnoho podob. I tahle drsná debata na pokraji "Me too" k nim patří. Nějak si prodejci kaprů, kteří stojí celý den na mrazu, ráchají se v ledové vodě a od hlavy k patě jsou od krve, musí ukrátit čas. Já se na ně nezlobím. Radši jim moc nekoukám pod ruce, přeci jen mají dost špinavou práci. Já bych na to neměla nervy honit zmítajícího se šupináče po bytě a pak...

To si raději připlatím za "kompletko", ať to má kapřík rychle za sebou, i když bez obřadu a smutečních proslovů. Tradice je tradice. A to "přefiknutí" na půl je pro mne vítaná pomoc, zbytek už musím s pomocí kladívka a sekyrky zvládnout doma sama.

Letošní Vánoce budou v mnohém jiné, ostatně stejně jako celý letošní rok. Neřeším pečení cukroví, generální úklid domácnosti, výzdobu příbytku, atd. To jde letos tak nějak mimo mne. Snad jen ten kapr, kterého máme jednou do roka, a vlastnoručně upečená vánočka mi připomenou, že už je tu zase konec roku a před námi dny nazývané eufemisticky "svátky klidu".

I letošní nadílka bude možná trochu "odfláknutá". Splnila jsem víceméně všechny předjednané objednávky, ale na vlastní nápady už nějak nezbyl čas a síla. Té se v poslední době příliš asi nedostává, ani frontu si na ni nemůžu vystát. Ale víte co, o tom ty Vánoce přece nejsou...

Přeji nám všem především pevné zdraví a nervy - to je ten největší dar, který bohužel v žádném e-shopu nepořídíme. A ať máme ty Vánoce s kým strávit a hlavně proč. To ostatní už není až tak podstatné..., však víte...

Tak tedy hezké a klidné Svátky všem. A zas někdy příště. :)