Tak mu kup tepláky od Armaniho a tvař se, že je Clooney...

„Fakt, nekecám. Vypadal úplně jak von. Celej George Clooney. Stál čvrt metru ode mě“, líčila překotně Gábina své kamarádce Nataše. „Ten kabát byl zaručeně značkovej a ta sexy vůně parfému, kdepak žádnej lacinej šunt z tržnice...

„No jo, celej George Clooney“, přikyvuje pobaveně Nataša. „Jezdí si po Praze inkognito v MHD a bydlí na panelákovým sídlišti – to je přesně von!“

„Hele nech bejt“, ohradila se Gábi, „já ho viděla na vlastní voči, ne ty. Závidíš, co?“

„No a kouká z toho aspoň nějaký rande?“ Vyzvídá Nataša. „Povídej, přeháněj.“

„Ále, co ti mám povídat“, mávne rukou Gábi. „Pak vystoupil u stanice metra jako já a šel si po svých. Zrovna jsem měla na hlavě tu svou pletenou ´debilku´ a taky tak jsem si připadala. Kdepak by takový hezoun o mě jen okem zavadil“, uzavřela svoji ´love story´ posmutněle.

 „Vykašli se na ´George´, máš přece doma svýho Míru“, povzbudila ji Nataša účastně.

 „No právě, to je jako kdybys srovnávala roztrhaný vytahaný tepláky s oblekem od Huga Bosse“, poznamenala roztrpčeně Gábi. „Já fakt nevím, co mám dělat. Pořád musím myslet na toho ´George´ a v obýváku mi leží pod novinama rozvalenej Míra“.

„Tak mu kup tepláky od Armaniho, pocákej ho nějakou lepší kolínskou a tvař se, že je to Clooney. To vyjde skoro nastejno“, vmísil se do hovoru manžel Nataši, který se právě přišel otázat, co bude ksakru s tou večeří, protože má hlad jako vlk, s podtextem mezi řádky: ´ kdy už konečně vypadne ta ufňukaná Gábina´.

„Hele, ty nám do toho nekafrej“, utřela ho Nataša “a radši nám udělej presso v tom novým přístroji, co jsme dostali k vánocům“.

„Vy máte ten úžasnej kávovar, jak ho nabízí v reklamě…..“, Gábina polkla konec věty, připadala si, jakoby jí někdo otáčel kudlou v ráně.

„……..sám božskej George?“ Dopověděl zlomyslně Natašin manžel Vojta. „Jo, přesně takovej. Stál víc než čtyři tácy, představ si! Teda já chtěl původně novej tablet, jenže Ježíšek se rozhodl nám pořídit tenhle krám, to víš, když to teď právě frčí…. “.

„Padej do kuchyně a dones to presso!“ Zasyčela na něj vztekle Nataša.

„What else?“ Řekl Vojta svůdným barytonem a pokusil se o trapnou parodii clooneyovského úsměvu.

Gábina naštěstí nepochopila, že si z ní Vojta utahuje. Když vypila dva šálky pressa a slzami promáčela několik balíčků papírových kapesníků, Nataša ji vyprovodila domů se slovy: „Jo holka, život není o tom, co si přeješ, ale co máš – to říkali v jednom filmu a na tom něco je, to si piš“.

U večeře pak bránila svou kamarádku před nejapnými poznámkami Vojty: „By jeden řek´, že je to dospělá ženská a vona se chová jako hloupá puberťačka“.

„To víš, krize středního věku“, tvrdila znalecky Nataša „já si taky leckdy představuju Brada Pitta, nebo aspoň toho chlápka z tý reklamy na Prostenal, no a je mi to celkem na dvě věci…..“

„No tak sorry, ty moje dokonalá Angelino, dělám, co můžu“, zatvářil se Vojta uraženě.

"Prej už se rozvedli, protože pil jako duha..."

"Kdo? Míra s Gábinu? Tak to se nedivím, že tu dělala takový scény..."

"Ale, né. Mě vůbec neposloucháš! Brad Pitt s Angelinou přece. Prej to udělala pro blaho rodiny..."

"To říkaj všechny... Kdoví, jestli ho k tomu pití nepřivedla ona. Vždyť je vychrtlá jak lunt a..."

Nataša se zamyšleně podívala na své výrazné popředí i pozadí. Vojtovi se to líbilo, aspoň to vždycky tvrdil. S tím Bradem to asi přehnala... Snad si ho večer udobří, když předvede Sophii Loren...

------

 O pár dní později volá Gábina Nataše na mobil a tklivě štká: „on má….vzlyk...ženskou ….vzlyk……nějakou zmalovanou vodbarvenou………(hlasité smrkání)……..blondýnu….“

„Tak tomu parchantovi Mirkovi taky nasaď parohy!“ Vykřikne Nataša rázně do telefonu. „Jen ať taky trpí, neřád jeden!“

„Ale ne, já nemluvím o Mirkovi, ten leda tak slintá nad blondýnama z Blesku“, zaprotestuje chabě Gábi a znovu se rozvzlyká.

„Tak o kom to, ksakru, mluvíš když ne o svým starým?“ Ptá se vyjeveně Nataša.

„No přece o NĚM…o Georgovi!“ Vyhrkne ze sebe z posledních sil Gábina a rozškytá se. „Zase jsem ho …..škyt…….potkala v autobuse a šel s NÍ….s tou …..škyt….pitomou vymóděnou blondýnou. To mi mohlo bejt hned jasný….škyt…., že je na světlovlasý…….(srdceryvný pláč)…….“

Na druhém konci je dlouhé mlčení.

Haló….. škyt….jseš tam ještě?“ Znejistí škytající Gábina.„Haló, haló…..!“ ječí Gábina do telefonu.

„……jó jsem tady“, ozve se neochotně po chvíli Nataša „ promiň, nějak jsem se zamyslela…. No, víš, napadlo mne, jestli bys neměla zajít za nějakým specialistou……… teda jako na hlavu……“

„To jako že se mám nechat odbarvit na blond, nebo….škyt… nebo bude lepší melír? No vidíš, že mě to….škyt…. nenapadlo“, vyškytkne vděčně Gábina.

„No…. totiž, spíš jsem myslela…... jedna moje známá chodí k báječnýmu psychologovi, je to kouč přes vztahy……“, odtuší opatrně Nataša.

„A není to moc drahý? Já bych možná přece jen nejdřív vyzkoušela toho Armaniho…..“

Co dodat? Povzdechla si bezradně Nataša. Možná by mohla Gábině poradit pár triků se Sophií Loren. Nebo má Míra radši Bardotku?

Tak do třetice... snad mě ještě nepošlete k šípku. Tady jsem si dovolila trochu zrecyklovat a zaktualizovat starší článek (původně What else? 25.1. 2015, blog Idnes)

Tak zas někdy příště. :))

P. S.: Děkuji všem, kteří si přečetli i předchozí článek, ne jen nadpis. Pro ty druhé musím uvést na pravou míru, že pořadník ve frontě určuje výhradně Adriana. Prej bydlí někde v Ústí a pracuje údajně v baru. Víc o ní nevím...