Se třeba rozkrájím...

Stres? Nestíhačka? Taky si často připadáte jako takový ten křeček, co věčně pobíhá kolem dokola v drátěném kolotoči? Vítejte v klubu nedobrovolných workoholiků, co nikdy neví, kdy přestat a co jsou denně ve vleku slůvka MUSÍM...

Tuhle kolegyně přišla do práce plná dojmů z víkendového workshopu, kde se mimo jiné dozvěděla, jak zatočit se stresem. Nevěřícím posluchačům názorně předvedla uvolňující cvik, který se tam naučila: Zhluboka se nadechnout, zlomit se v pase a při výdechu nechat bezvládně padnout horní polovinu těla směrem ke kotníkům. Tento pohyb je doprovázen hlasitým bojovným výkřikem: DO PR......LE!!

Pro zvýšení účinnosti se prý doporučuje opakovat zmíněný cvik několikrát denně a nevyhovuje-li vám vykřikovat do světa cosi o zadní části těla, můžete ze sebe sypat jiná jadrná slova obsahující R. Prý to uvolňuje přetlak a napětí.

Dobrá, rovnou to prubnu: Kruci, sakra, doprčic na baterky, kurnik, hrome, kakraholte, mordyje! Ryčím zrána relaxační antistresovou mantru. Zírám do zrcadla na vrásčitou zdrchanou trosku s kruhy pod zarudlými zraky. Hrůza! Vyretušovat! Sprcha to nespraví. Vyrazit do rachoty? Zatracená práce! Vopruz! Zrušit nadměrnou robotu! Rezolutně protestuji proti manýrům krutých otrokářů! Tyrani! Revoluci! Mor, hadry a krupobití! K čertu s pracovní morálkou! Rebelii! Hernajs! Kurňa! Kryndapána!

Uff, dochází mi zásoba slušných slov s R a stres a napětí nepolevuje. Kde jsem udělala chybu? Možná bych se přeci jen měla při tom klení trochu odvázat. Ale to se sem asi nehodí - kodex, atd. a navíc jsem slušně vychovaná dáma v letech, doprdele říkám jenom když mě něco opravdusetsakranasere - asi tak pětkrát denně.

Ono se řekne, nepřeháněj to, neštvi se, zdraví máš jen jedno... Ale ono to někdy fakt nejde. Zvláště když vaši nadřízení nechápou, že den má jen dvacet čtyři hodin a přichází s dalšími požadavky, které přece hravě sfouknete za hodinku (dvě či více) o víkendu. Nebo to mám svěřit někomu jinému, jestli se na to necítíte? Za dveřmi přece čekají další uchazeči (to určitě!).

Moderní doba si žádá tzv. "multitasking" - pod tím si představím, že by měl člověk vypadat asi jako chobotnice s osmi chapadly, aby toho naráz více stihnul. Ideální by bylo, kdyby nechodil vůbec spát a volné chvíle by pokud možno zredukoval na minimum. Zbytečně ho zdržují od práce

Není nad to mít sestavený minutovník pracovního dne a všechny důležité schůzky a úkoly sepsané pěkně v diáři, na sáhodlouhých seznamech, lepítkách zdobících vaši už tak přeplněnou pracovní plochu. Pak můžete průběžně zjišťovat, že v tu samou dobu máte být na dvou různých místech, že některé termíny nejenže hoří, ale přímo plápolají, že co jste neudělali včera, to stejně neuděláte ani pozítří a tak dále.

Občas je asi potřeba umět praštit pěstí do stolu a říct DOST! Seřadit si trochu priority a zeptat se sám sebe: Stojí mi to za to? Jenže...pak se člověk zalekne možných následků, do stolu sice praští, ale to "dost" si zamumlá spíše jen tak pro sebe, zváží všechna pro a proti, polkne svou naštvanost jak hořkou pilulku a všechno jede zase nanovo.

Koneckonců, můžu si zajít na nějaký ten workshop, tam mi určitě poradí, jak odbourat stres. Nevím, jestli mi tam dají i návod, jak stíhat nestíhatelné. No když nic, tak mám jeden geniální nápad: se třeba rozkrájím...