Sbohem, pane Morricone, a děkuji Vám za vše...

Někdo hudbou žije, myslí i mluví. Hudba má ten vzácný dar, že dokáže vyjádřit širokou škálu emocí: radost, smutek, zamilovanost, strach, zoufalství... Neřeší vzdálenost mezi lidmi, rozdílnost názorů, dokáže zasáhnout naše srdce...

Konkrétní druh hudby buď přijmeme, nebo nás vůbec neosloví...

Ennio Morricone (10.11. 1928 - 6.7. 2020) - hudební génius, dokázal vložit do svých skladeb vše: tisíce tónů a zvuků, dokonce i vytí kojota, typické hvízdání, melodii z kapesních hodinek či vrzání vodního čerpadla... Především však do nich vložil své srdce, nadšení a nezdolnou energii i ve vysokém věku.

"Nejdůležitější pro mne vždy byla metoda, přesnost a samozřejmě láska, tím jsem se vždy řídil. Všechno záleží na tom, v jakém stylu je film připraven, a koneckonců i na režisérovi. Hudba musí sledovat průběh a styl filmu." (Zdroj: https://azcitaty.cz/citaty/ennio-morricone/)

Zde bych si dovolila s Maestrem polemizovat. Na mnohé z tzv. spaghetti westernů jsem se dívala znovu a znovu ani ne tak kvůli jejich ději (honba za zlatem, vyřizování účtů "dobrých hochů" a "špatných hochů", rvačky a střílečky apod.), ale kvůli jejich nezapomenutelné hudbě. Podezírám Sergia Leoneho, že při natáčení Tenkrát na západě na mnoha místech tohoto legendárního filmu postoupil Maestrovi své režisérské křeslo se slovy: "Tak Ennio, ty budeš dirigovat a herci budou hrát..." (nebo tak nějak)

Ennia Morriconeho jsme znali především jako skladatele filmové hudby -  namátkou zmíním jen některé tituly:

Pro hrst dolarů (1964)
Hodný, zlý a ošklivý (1966)
Tenkrát na západě  (1968)
Mé jméno je Nikdo (1973)
Profesionál (1981)
Chobotnice (TV seriál, 1984 - 2001)
Mise (1986)
Neúplatní (1987)
Bio Ráj (1989)
....
Osm hrozných (2015)

Za své hudební dílo získal Ennio Morricone mnoho mezinárodních ocenění: Zlatý glóbus, Donatellův David, BAFTA, Zlatý lev, Oscar za celoživotní dílo (2007), Oscar za filmovou hudbu (za poslední jmenovaný film), atd. atd.  (Zdroj: Wikipedie)

Na mnohé z těchto filmů si vzpomenou už jen filmoví fajnšmekři a diváci filmových klubů, ale hudba pana Morriconeho žije dál svým vlastním životem nejen v symfonických zpracováních významných hudebních těles. Pan Morricone navštívil několikrát i Prahu, naposledy v lednu 2019 ve svých neuvěřitelných 90 letech. Nikdy jsem neměla to štěstí vidět Maestra na vlastní oči a už se tak bohužel ani nestane...

Čas našeho bytí je neúprosný a přesně vyměřený..., ale hudba žije napořád...

Děkuji Vám za vše, pane Morricone, a hluboce se skláním před Vaším uměním. Vaše hudba bude pořád znít tady na Zemi, ale i v nesmrtelném Biu Ráj... :))