Proč chci paní prezidentku...

Včera jsem se po dlouhé době dívala na skoro celé zprávy. Kromě běžných pohrom jsem zaznamenala, že u sousedů svítá na lepší časy... Možná. Nechci opisovat od jiných blogerů, kteří už poreferovali dříve. Tady je můj ženský pohled.

Proč chci paní prezidentku?

Nechtěla bych samozřejmě na nejvyšším státním postu vidět ženu, která se hned rozbrečí, když není po jejím, a která místo rozumné argumentace používá ženské zbraně (psychický nátlak, útok na city, urážení se, trucování, apod.). Správná paní prezidentka by měla umět připustit, že její názor nemusí být vždy ten jediný správný. I když neprosadí vše, jak by si přála, měla by se umět na plné pecky usmát (v duchu klidně může ronit slzy a zatínat pečlivě upravené nehty) a sdělit své vládě (patrně převážně složené z mužů): "Tak dobre chalani, rešpektujem vaše rozhodnutie".

Paní prezidentka může být ozdobou mnoha politických, leckdy velmi napjatých, jednání, kde opět bude patrně více černých sak a kravat než barevných kostýmků a vysokých podpatků. Nemusí být sexbomba (to je pro její kolegy spíše nežádoucí), ale měla by být ztělesněním sebevědomí, pohody a mít v sobě silné charisma. Koneckonců reprezentování státních zájmů není soutěž krásy, ale prezentace chytrých myšlenek, morálních zásad a postojů, které budí respekt.

Z úst ženy-prezidentky zcela jistě nevypadnou vulgární výrazy, které ovšem nepřísluší ani mužům-prezidentům. Svou rozhodnost a ráznost nemusí dávat najevo verbálními excesy. Ty by od ní (na rozdíl od jejích mužských protějšků) voliči ani nepřijali. Jakožto dáma se umí ovládat a dobře ví, že i slušné chování a šarm může v dané situaci přebít neomalenost a aroganci druhých.

Správná žena-státnice nemá potřebu (ani by to dost dobře nešlo) si s chlapy kolem poměřovat... (no, víte co), ostatním ženám bez problémů pochválí luxusní kabelku a elegantní šaty a nemusí v nich hned vidět soupeřky. Naopak umí naslouchat (což neznamená, že vždy souhlasí), všímat si i zdánlivě nepodstatných detailů, umí se vciťovat do pocitů druhých a pokud ne, dokáže s klidem sdělit svým oponentům: Promiňte, teď vám nerozumím a nemohu přistoupit na vaše stanovisko.

Žena-prezidentka nemusí být ideálem všech ctností (po chlapovi to také nikdo nechce), ale když už chce tento úřad zastávat, nevystačí si s milým úsměvem a příjemným vzhledem, ale také jasnou vizí a citem (a samozřejmě i rozumem) při výběru kvalitních spolupracovníků. Jako žena má bohužel tu velkou nevýhodu, že když udělá chybu (jakože nejspíš tu a tam udělá - jsme přeci jen lidé), veřejnost jí to dá pěkně sežrat: No jo, veď je to l'en baba...

S tím ale nejspíše počítá.

Moc fandím paní Čaputové, aby vyhrála i v druhém kole, aby ji nerozdrtily nevybíravé kritiky (např. duchovních veřejně útočících na její na slovenské poměry "liberální" názory), aby ji nepřeválcovala nějaká nechutná (dobře placená) antikampaň, ale zároveň aby nezklamala ty, kteří jí věří. Nechci zde její osobu idealizovat, glorifikovat a přisuzovat jí naprostou dokonalost, ale... Ti, kdo jí dali svůj hlas, zřejmě vědí, proč tak činí.

Tak snad se zadaří a na sousedním Slovensku zavládnou lepší poměry, více slušnosti v politice, méně korupce, atd. atd.

Kdo ví? Jsem možná naivní, ale určitě není zcela nepodstatné, kdo je hlavou státu. Takováto osoba to musí mít především v hlavě srovnané a nesmí dávat do popředí jen své vlastní zájmy a ambice. Paní Zuzana má velkou šanci být jiná než její předchůdci, mohla by přinést pozitivní změny, ale to už nezáleží jen na ní. Chci tomu věřit, že by to mohlo vyjít.

Doufejme. A přejme i sobě do budoucna totéž. :))