Tak už je zase máme úplně všude! Kamkoliv se člověk vrtne. Obtěžujou mne na každým kroku a tak si říkám, k čemu to je dobrý? Některý se tvářej šíleně vážně, jiný jsou vážně šílený. Chvílema nevím, jestli se mám ještě smát nebo...
...už plakat, či nahodit ironický pohled, zaskřípat zubama a odplivnout si.
Všeobecně známá slova klasika z úst Děda Vševěda: "A nejhorší jsou trpaslíci" jsou mylná. Billboardy, plakáty, volební hesla - ty potvory vám fakt vlezou úplně všude! Každý nevyužitý sloup pouličního osvětlení musí "zdobit" něčí usměvavý obličej, který hlásá cosi ohromujícího. Wow! Jenže neuděláte ani dvacet kroků a následuje další sloup, jiná usměvavá tvář a jiné ještě úžasnější heslo. OMG!
A pak si má jeden v té záplavě správných mužů a žen z plakátů vybrat! Kolik papíru a tiskařské barvy se na to spotřebuje? Kolik kreativců dá hlavy dohromady, aby vymysleli všechny ty naléhavě znějící proklamace, sliby a přesvědčivé argumenty? Kolik peněz tahle velkolepá show stojí?
Čím dál tím víc nabývám dojmu, že naše realita je utkána z líbivých hesel a vyprázdněných frází. Hotová inflace slov. A hlavně bez té správné "image", mediálních masérů a marketingových managerů nemá v dnešní době ani cenu lézt do politiky. Není podstatné, co mi strana či politické uskupení XY mohou nabídnout, ale jak dobrou mají reklamu. Obal přece prodává. Ale jak si mám za tím vším, co útočí na všechny mé smysly a snaží se mě ošálit svou skvělostí, představit něco smysluplného, co nebude jen tak samoúčelné - velká bublina ze slov, která se nenaplní v činy?
V posledních pár týdnech se snažím chodit pěšky i tam, kde bych mohla pro větší pohodlí použít tramvaj, autobus nebo jiné přibližovadlo. Prý je to zdravé a taková pěší chůze pročistí mozek. A taky objevíte spoustu věcí, které jste předtím jen letmo zahlédli z okénka dopravního prostředku.
Nezištně se s vámi podělím o některá ta moudra, o která doslova zakopávám na svých pěších výpravách:
"Malé kroky, velké změny" - tomu se, tuším, říká nepřímá úměra. Hm, pěkné, no ale trojčlenka mi nikdy nešla.
"Bereme si město zpět" - no nazdar, to je skoro jako ´bereme zákon do vlastních rukou´ - ne díky!
"Zvolte si vstřícnou radnici" - radnice, která mi kráčí vstříc? To tu ještě nebylo!
"Konec švindlů! Stop korupci!" - kdo nevěří, ať tam běží!
"Podporujeme kulturu, školství a naše děti" - fajn, to já taky.
"Pořádek do ulic, zeleň do parků, bezpečí lidem" - světový mír a nehynoucí lásku. Amen!
"Zvolte si dopravu, která dává smysl" - jel ten dotyčný někdy v životě MHD?
"Bydlení?" - Díky za optání...
"Dostupné zdravotnictví" - raději nebýt vůbec nemocný.
"Více stromů, méně veder" - aneb Poručíme větru dešti, zastavíme globální oteplování a zalátáme díry v ozónové vrstvě...
"Zabráníme zahušťování sídlišť" - hustý!
"Developeři? Počůrat a posolit!..." - Nevím sice, co tím chtěl autor říct, ale každopádně to je řeč do pranice!
A něco pro milovníky sci-fi: "0 Kč za jízdné MHD zmírní dopravní zácpy. Jasně!" - no comment!
Kdybych bývala neměla už jiné zaměstnání, třeba bych mohla na zakázku vymýšlet různá hesla. Tedy nevím, jestli by ta moje byla dostatečně úderná, ale nic by neslibovala a nepředstírala:
"Do každé rodiny antistresového plyšového medvěda", "Usmívejte se aspoň dvakrát denně", "Vypněte dnes večer televizi a povídejte si", "Nevěřte neuvěřitelnému", "Zkuste myslet sami, nebolí to a nikdo to za vás neudělá", atd. atd.
