Původně jsem chtěla podzimní prázdniny strávit bezuzdným flákáním, jak už to tak my učitelé máme ve zvyku, kdykoliv se nám naskytne pár dní volna. Leč, povinnosti hlasitě volaly a tak jsem se nakonec oddávala ….
….samostudiu obrozenecké literatury. Vskutku duchamorná toť zábava! Po dvou hodinách četby, jakési divadelní hry od Václava Klimenta Klicpery plné archaické krasomluvy, jsem zjistila, jaký jsme to my dnešní Češi huby nevymáchaný, co mluvjej, jak jim zobák narost´.
Pak jsem šla povznést svého ducha do divadla. Cestou jsem se kousek prošla po Starém Městě, nade mnou se skvělo hvězdokryté nebe a Praha byla čarovábně nasvícena. Pravda, vzduch už byl trochu vlhkochladný, ale to mi nevadilo. Zabalila jsem se do svého tukomorného vlněného kabátce a blahokráčela jsem po kočičích hlavách vstříc světským zábavám.
Hráli 407 gramů z Hrabala, tudíž se dalo očekávati, že tam i ondyno zazní nějaké to: hovno, prdel a srát. Ani jsem je nepočítala. Inu, čeština je takový jadrný libozvučný jazyk. Hrabalovi to odpustím, byl to přeci jen umělec a národní klenot. Ta slova tam prostě seděla jak hrnec na... víte kde. Byla to fakt sranda. Hercům se dostalo zaslouženě desetiminutového aplausu.
Cestou domů v tramvaji jsem se již značně unavena těšila na lože teplé ke složení oudů svých. Znovu jsem se zabrala do Klicpery, abych ho už měla z krku. Tu přistoupil jakýsi věkovážný kmet, tak jsem ho samozřejmě pustila sednout. Ač již nejsem žádná jarobujná mladice, dobromrav mne učí, že starší lidi třeba v úctě míti. Toho si zjevně vědom nebyl jeden takový holovousek rozvalený na vedlejší sedačce, co si klidně hrál ňáký přiblblý hry na tom svým zatraceným mobilu a vůbec neřešil, že nad ním stojí postarší paní, která mohla být klidně jeho babičkou.
Když jsem ho na to taktně upozornila, měl ještě nějaký drzočelný kecy. Pravil, že mám jít do ……… atd. No zírala jsem asi jako blázen, protože ještě dodal: „Co čumíš, ty ………!“ Kam se na něj hrabal Hrabal.
Ti kdo se před dvě stě lety snažili o povznesení utlačovaného českého národa a očistu naší krásné rodné řeči by asi taky čuměli!
