Když jsem byla malá, nechtělo se mi každý den čistit zuby - fuj taková otrava! Taky mne fakt nebavily domácí úkoly, zejména z psaní. K čemu je dobrý psát do nekonečna písmenka M, L, máma mele maso a podobný kra... (hlouposti)?
Musíš! Bylo mi řečeno rodičovskou autoritou.
A proooč? odpověděla jsem drze a už lítaly vzduchem pohlavky a nebo byla vytažena z horního šuplíku v kuchyni vařečka. Pro výstrahu.
Ano, dětství byla trudná etapa mého života. Pořád samé příkazy, zákazy, doporučení a "dobře míněné" rady. A to všechno v dobách tuhé normalizace. Nicméně, zdá se, že tyto útrapy ve mně nezanechaly žádné hlubší trauma. Působení autorit, nejen rodičovských, snad přineslo své ovoce. Stala se ze mne celkem slušně vychovaná lidská bytost se smyslem pro zodpovědnost. Doufejme.
Bez problémů zdravím (pravda, někdy z roztržitosti zapomenu), říkám prosím a děkuji, pouštím starší spoluobčany sednout v autobuse i tramvaji, při kýchání si zakryji nos i ústa kapesníkem a tak podobně. Normálka. Fakt nečekám žádný metál za zásluhy, tuším, že podobně to má i většina z vás, takže to by to s těmi metály nebralo konce...
Taky jsem někde zaslechla (už si nevybavuji přesně kde), že svým jednáním nezodpovídám jen sama za sebe. Musím brát ohledy i na ostatní. Moje vlastní svoboda nesmí omezovat svobodu těch ostatních (nebo tak nějak?). No dobrá, jelikož jsem celkem slušně vychovaná, tak to respektuji. Ale tak si někdy říkám: A nejseš ty blbá?
Už více než rok a půl nám tu trvá ta příšerná situace s pandemií. Koho z vás nijak v osobním životě nepostihla, prosím přihlaste se, máte můj obdiv a neskonalou úctu. Jak jste to dokázali? Přiznám se, že nesleduji úplně detailně, jaká opatření mají či nemají ve Švédsku, Portugalsku, na Severním pólu či kdekoliv jinde za humny našeho státu. Já myslím, že máme co dělat na našem vlastním dvorku. Nevím, jestli děláme úplně všechno správně a efektivně. Jedno vím však jistě: trvá to už strašně dlouho a situace se nelepší a nelepší.
Navzdory tomu se nám tu v posledních měsících rozmáhá takový nový nešvar. Stojí proti sobě dva znepřátelené tábory: očkovaných a neočkovaných. Už několik měsíců se nemohou dohodnout, kdo má pravdu, kdo koho omezuje, kdo je hlupák a kdo uvažuje racionálně. A kdo tenhle spor rozsoudí? Další stovky mrtvých, kteří zemřou na tu blbou nemoc, o které někteří chytrolíni tvrdí, že vlastně vůbec neexistuje, že je to jen mediální panika a fake news a kdesi cosi?
Já patřím do tábora očkovaných a nemyslím si, že jsem ta "lepší". Prostě pracuji v profesi, kde si nemohu dovolit, abych svým neočkováním potenciálně ohrozila několik set dalších lidí, se kterými denně přicházím do kontaktu. O tom že bych každý týden podstoupila PCR test (kdo by mi ho proplácel?) nebo trávila celý den na pracovišti v respirátoru jsem fakt neuvažovala. K očkování mne nikdo nenutil, byla jsem ráda, že mi bylo nabídnuto už v březnu (neb pracuji ve školství) a měla jsem veliké štěstí, že se u mne neprojevily žádné následné komplikace po podání vakcíny. Když nepočítám, že jsem po včerejší třetí dávce spala dvanáct hodin jako mimino, což beru spíše jako bonus, protože normálně trpím nespavostí.
Když tak o tom přemýšlím, jestli očkování nějak ohrozilo moji osobní svobodu a integritu (třeba jako že mi někdo nařídil, že musím a mé svědomí se s tím nedokáže srovnat), tak jsem zatím nic takového na sobě nepozorovala. Vím však zcela bezpečně, že třičtvrtě roku nuceného vykonávání práce učitelky z domova docela dost zamávalo nejen s mojí psychikou, ale hlavně s dětma, které nějak ne a ne nastartovat v novém (zatím normálním) školním roce - a to už máme listopad!
Hlava mi nebere, že po tom všem je tu armáda lidí, kteří razí heslo "očkování nevěřím" (a konspiračním teoriím na internetu ano?), nikdo nemá právo mne nutit, je to jenom další buzerace a šikana těch nahoře, atd. atd.
Ano, také znám řadu lidí, kteří vědí, že žádné očkování nezabírá 100% a u několika promile lidí se specifickými zdravotními handicapy může způsobit vážné zdravotní problémy. Předpokládám, že těmto lidem jejich lékař očkování rozmluvil a možná by jim měl vystavit i nějaký "anti-covid pass", o tom že jsou neočkovatelní.
Taky znám řadu lidí, kteří v minulosti prodělali vážnou nemoc ohrožující jejich imunitu a byli z prvních, kdo se na zatím nepovinné očkování zaregistrovali, protože nevěří tomu, že varianta nebýt očkovaný je lepší.
Co si mám myslet o těch, kteří se rochní v dezinformačních internetových diskusích o tom, že tahle nemoc vůbec neexistuje, že prostřednictvím vakcín nás neznámé mocnosti (dost možná nějaké temné síly) ovládají jako loutky a podobné nesmysly? Tak to nevím. Zde by možná pomohli jiní specialisté než ti z oboru imunologie...
Příhoda z trošku jiného soudku, ale s tématem související: Moje jednaosmdesátiletá maminka jela autobusem, kam přistoupila banda výrostků kolem 13 či 14 let. Ani jeden z nich se neobtěžoval si vzít roušku. Osmělila se a slušně je požádala, zda by si ji vzali už s ohledem na další spolucestující jejího věku. Jeden chlapec si roušku skutečně vytáhl z batohu, několikrát do ní plivnul a začal své sliny roztírat po tyči u dveří se slovy: Proč bych měl nosit roušku, co je vám do toho? Nikdo s osazenstva autobusu kromě mé matky neřekl ani popel (asi neměli odvahu omezovat osobní svobodu toho dítka) a nikdo ani nekomentoval, když chlapec před výstupem hodil poplivanou roušku na zem (v autobuse) a několikrát na ní dupnul, aby jako ukázal, co si o celém problému myslí.
Možná tomu chlapci nikdo neměl čas doma vysvětlit pravidla slušného chování. Možná mu naočkovali do hlavy tezi, že nikdo nemá právo ho k něčemu nutit. Co já vím...
Já si své osobní svobody také nadmíru cením, protože část svého života jsem prožila v totalitě. I já zastávám názor, že nikdo nemá právo mne nutit k něčemu, co se nesrovnává s mým svědomím. Například k tomu být bezohledná a myslet jen na sebe. No každý to máme, zdá se, jinak.
Přeji všem, co si tyto řádky přečtou, pevné zdraví, pevné nervy ale i pevné názory, ale takové co neohrožují svobodu a práva (například na ochranu zdraví) jiných lidí. Však víte, jak to myslím.
Tak zas někdy příště. :))
