V obchodech pomalu a jistě začíná každoroční předvánoční šílenství a mě se zmocňuje každoroční panika. Pokud nemusím, tak v následujících týdnech do žádných větších obchodních center nepáchnu. Zvažuji několik únikových variant,...
...například zrušit Vánoce, nakupovat jen v malých obchodech nebo jako loni - pořídit většinu věcí online v e-shopech a vyzvednout si je na nějakém bezpečném místě, kde nehrozí davy lidí. Sice se to trochu prodraží, protože musím platit poštovné, ale ušetřím si stresy a případný infarkt a tím pádem pracovní neschopnost, tudíž vlastně na tom nakonec sečteno podtrženo vydělám.
Včera jsem bohužel udělala výjimku. Navštívila jsem hned tři obchoďáky a žasla jsem, že už všude žijí jen jediným tématem: Vánoce, Vánoce, Vánoce...
Já zatím zůstávám v klidu, je totiž teprve začátek listopadu, takže jestě nesepisuji seznamy: Co? Komu? Kde to sehnat? a Za kolik? Do těch obchodů jsem vkročila z úplně jiných důvodů. Sháním totiž koule. Abych to upřesnila - takové ty lojové se semínky a zrníčky pro drobné ptactvo. Chci tím udělat radost jednomu kamarádovi, který má před oknem domku v přímém přenosu krmítko se sýkorkami, brhlíky a dalšími opeřenci. Prý mu to leckdy vystačí místo televize.
Ano, věřím tomu. Viděla jsem to na vlastní oči. Je to radost dívat se na něco jiného než na zprávy plné různých hrůz, seriály, ve kterých se po stodvacátémšestém dílu ztrácím nebo filmy pozdě večer, kdy už únavou usínám a nemám šanci se dozvědět, jak to dopadne. Ptáčci se neokoukají a nemusíte ani přepínat programy.
No jo, ale ta drobotina musí něco jíst. Nebude jen tak zbůhdarma létat do krmítka a nechat se šmírovat z okna. Překvapivě lojové koule nejsou zrovna na skladě, buď už je vyprodali nebo naopak je ještě ani v obchodech nenabízí, postěžoval si kamarád. Jak má tedy plnit svou vyživovací povinnost vůči těm malým jarabáčkům.
Chtěla bych ho překvapit, až se zase uvidíme a vytasit se s koulema. Když je nemají v obchodech na maloměstě, tak snad v Praze ksakru k mání budou! Jak se však zdá, nebude to tak jednoduché. Moje včerejší anabáze po prodejnách s chovatelskými potřebami vypadala asi takto:
"Prosím vás, máte takové ty koule pro sýkorky?", ptám se v první prodejně v jednom velkém nákupním středisku. Slečna se zamyslí a její kolegyně mi hned oznámí: "Dnes už jsme je bohužel vyprodali, ještě před chvílí tady byl poslední kousek."
Sakra, kdo pozdě chodí...
V druhém obchodě se milá prodavačka na mne schovívavě usmála a poučila mne, že zimní zboží ještě neobjednávali. Aha, a jak to že čokoládové figurky čerta a Mikuláše jsou v regálech už od září? Kdy jako paní hodlá "zimní" zboží objednat? Až budou Velikonoce? Hudruju sama pro sebe.
Popojedu pár stanic metrem dál a tiše doufám, že v příštím obchodě budu úspěšná. Třeba tam ještě poslední kousek požadovaného zboží někde zapadlý v koutku regálu zbyl. Ptám se mladé dívky u pokladny, jestli má koule. Houkne kamsi za sebe na mladého kolegu: "Máme koule pro ptáky?"
Kolega aniž by musel pátrat v zákoutích obchodu hned odpověděl: "Nemáme koule, zeptejte se příští týden..."
No fajn. Já je snad budu vyrábět doma sama...
Nicméně, já se hned tak nevzdávám. Po neúspěšném lovu se vydávám na sraz s bývalými spolužáky ze základky do jedné hospůdky kousek od centra. Třeba tam natrefím na nějaký krámek, kde ty koule mít budou. Když hledám onu hospůdku, minu jakýsi poměrně velký asijský obchod s hrdým svítivým názvem...MARKET. Za výlohou se na mne hned vedle lahví tvrdého alkoholu usmívají konzervy pro kočky a granule pro psy.
Že by?
Vysvětluji asijskému prodavači svůj problém. Neumí příliš česky, ale snad to nějak pantomimicky zvládnu...
"Máte koule...?" mluvím na něj pomalu a zřetelně artikuluji "... pro ptáčky?" Ukazuji kamsi směrem k regálům, kde jsem zahlédla krmení pro domácí mazlíčky.
"Áno, áno...máme", přizvukuje prodavač přeochotně. V duchu jásám. Tak přece...
Nevím, proč ten pán nabyl dojmu, že sháním prezervativy... Asi že ležely hned vedle těch kočičích konzerv... Tak jinak. Opět následuje pantomimické představení. Názorně ukazuji KOULE - opisuji rukama oblý tvar, pro PTÁČKY... naznačuji létání.
Asi si myslí, že jsem naprostý magor, ale pro jistotu se stále usmívá. Po chvíli přemýšlení se rozzáří. "Áno, mám koule..."
Sláva. Hurá.
Načež mi asijský prodavač nadšeně nabízí plastové vánoční koule, které byly příhodně umístěny v sekci toaletní potřeby u kartáčků na zuby a sprchových gelů.
Hm, tak to bychom měli.
Dnes jsme si s kamarádem telefonovali. Pochlubil se mi, že konečně sehnal ty koule pro sýkorky.
"A představ si...", říká rozhořčeně "ty potvory si jich ani nevšimly. Jsou zvyklé, že jim sypu zrníčka do krmítka a když jim chci přilepšit, tak na mne hází bobek... Mrchy vybíravý!"
Tenhle příběh má naštěstí šťastný konec. Nakonec se přeci jen jedna sýkorka obětovala a začala zvědavě ozobávat i tu věc zavěšenou na větvi u krmítka. Zde máte důkaz:
Užívejte chladných i hezkých podzimních dní... Tak zas někdy příště. :))
