Člověk aby se pomalu bál vstoupit do supermarketu (pro nás dříve narozené: do samoobsluhy), aby nemusel čelit útokům ze strany personálu, který na vás vybafne zpoza rohu, zrovna když se snažíte nepozorovaně uniknout uličkou...
...mezi chlazeným masem a zbožím v bio kvalitě s úmyslem schovat se za vysokým sloupcem toaletního papíru. Stejně vás dříve či později lapí a dostanou do kouta... Od toaletního papíru totiž není kam prchnout, leda byste se dočasně schovali do mrazáku k nanukům, lednáčkům a ovocné dřeni.
Jakmile prodavač či prodavačka spustí ten den už asi tak po dvěstědevadesátésedmé naučenou otázku: "Máte už naši aplikaci PLUS/ BONUS/ MOJE MILÁ PRODEJNA/ MŮJ NÁKUP... ?" a přihodí profesionálně nacvičený kukuč, zmrzne mi úsměv na rtech (ani nemusím lézt do toho mrazáku) a procedím mezi zuby: "Nemám, nechci, děkuji..." a mizím nejbližší únikovou cestou do bezpečí - snad budu mít trochu klidu na nakupování v sekci jogurtů a kefírů... :(
Se všemi možnými aplikacemi přes chytrý mobil se v poslední době roztrhnul pytel. Kdo nepoužívá na každém kroku svého běžného žití nějakou tu chytrou aplikaci, jako by nebyl, případně je to zpátečník, stará konzerva (rozuměj konzervativní člověk) či rebel bez příčiny. Už i v té televizi je v jednom reklamním spotu ztrapňován známý herec, že více důvěřuje svému psu Ťapce než zaručeně spolehlivé, úžasné, veškeré výhody přinášející apce.
Vlastníkem psa sice nejsem, zato mám už zřejmě poněkud obstarožní (asi tak pět let starý) model chytrého telefonu, plného různých ikonek a obrázků na displeji, z nichž dvě třetiny ani nepoužívám. Dokonce jsem celou řadu z nich smazala, jelikož mi ten můj chytrolín neustále hlásil, že už mám téměř zaplněnou paměťovou kartu (bodejť by ne, když mám v mobilu uloženo několik set fotek a jiných pro mě naprosto nezbytných věcí). Prostě kromě foťáku, kalkulačky, GPS vyhledávače a stopek patrně žádné další funkce telefonu k životu nepotřebuji. Tedy kromě telefonování.
Je mi jasné, že pořízení aplikace daného obchodního řetězce, která slibuje všemožné slevy, odměny za nasbírané body a já nevím co, je otázkou existence a dalšího přežití hlavně pro provozovatele těchto mobilních služeb. Ti se samozřejmě snaží finančně zainteresovat zaměstnance zmíněných prodejen, aby (třeba i násilím) vnutili co nejvíce zákazníkům tyto zázraky moderní techniky. Takže prodavačky a prodavači musí každý den, kromě svých běžných pracovních povinností, asi třiapůltisíckrát zopakovat frázi: "Používáte naši... atd."
Upřímně je lituji, mně by neustálé omílání toho samého asi poněkud lezlo na mozek a začalo by to ohrožovat i můj soukromý život. Představte si, že se po návratu z práce zeptáte svých dětí místo "Máte už napsané domácí úkoly?" tu tisíckrát zopakovanou otázku o plusech, mé prodejně atd. No, to by snad ještě prošlo, děti jsou zvyklé na lecjaké vrtochy svých rodičů. Ale co když se u vás doma schyluje k intimní chvilce s partnerem a vy místo něžných škádlivých slůvek pronesete tu něšťastnou větu: "A máš už naši aplikaci...?" V tu chvíli erotické vzplanutí patrně vyhasne a nastane domácí dusno...
Nemyslete si, že jsem zásadní odpůrce všelijakých těch moderních technologií a vychytávek usnadňujících každodenní lopotu. Ale k čemu by mi ksakru ty mobilní aplikace byly? Jako by nestačilo, že kdykoliv provedu jakýkoliv úkon přes internet (pošlu soukromý email, koupím něco v e-shopu, hledám si vlakové spojení...), okamžitě o tom ví celá ta naše globální vesnice zvaná Svět a nejpozději za půl hodiny mi do mailu chodí nevyžádaná pošta (kterou bohužel počítač nevyhodnotí jako spam) nabízející další a další podobné produkty, vyskakují na mne odevšad reklamy firem, které mi důvěrně tykají a prohlašují mne za svého VIP klienta, drze mi naznačují, že mám zhubnout do plavek (protože samozřejmě znají mou konfekční velikost a patrně i tělesné míry) a vnucují mi, že si mám co nejdříve zakoupit to či ono.
Jak asi fungují ony slavné aplikace obchodních řetězců? Předpokládám, že podobně. V té ohromné globální síti sedí jakési monstrum požírající informace ze všech koutů světa, takže v okamžiku, kdy onu aplikaci použiji, všichni (nejen sousedka od vedle) hned vědí, co budu mít dnes k večeři, jakým toaletním papírem si ehm utírám... při použití WC, jestli jím zdravá či nízkokalorická jídla nebo si dám občas sklenku červeného či bílého. Díky, to je přesně to, o co nestojím, i kdyby mne to stálo zákaznické výhody, vkusné plyšáky s logem prodejny a slevové kupony na vybrané zboží.
Jsem vcelku mírumilovný člověk, co razí heslo: žij a nechej žít, ale když se na mne den co den někde vrhá několik osob ve firemní uniformě s úlisným dotazem: "Už máte naši aplikaci?", spolehlivě mne tím naštve, rozladí a rozhodí a já mám co dělat, abych potlačila narůstající agresi při odpovědi:
"NEMÁM, NECHCI, DĚKUJI... (a dejte mi s tím už proboha pokoj!)" Co je na tom k nepochopení, že si chci jen koupit kilo banánů, dva jogurty, hygienické potřeby a jiné drobnosti a netoužím to vytrubovat do celého světa?
Pokud to máte podobně, přeji vám úspěch při únikových hrách mezi regály v sámošce a taky krásné letní dny a hlavně mír v duši.
Tak zas někdy příště. :))
