Včera ráno jsem pozdravila našeho souseda: "Dobrý večer". Byla ještě tma, tak to se snadno splete, že jo. Co byste chtěli, když jde člověk naposledy v tomto kalendářním roce do práce s vidinou, že ho čeká aspoň pár dní volna, ale
...předtím ještě musí zařídit asi tak tisíc věcí, než si to volno zaslouží. Soused to naštěstí nijak nekomentoval, možná že mne přeslechl, přeci jen je to už postarší pán, nebo si řekl, ta už je tedy pěkně vorvaná, když si plete večer s ránem...
Ať už si pomyslel cokoliv, omlouvá mne to, že jsem jen nedokonalá lidská bytost, která prostě na sklonku roku (nejen) jede nadoraz a občas z toho blbne na kvadrát. Uvedu vícero příkladů, co se mi v poslední době povedlo nepovést.
Poslední den školy před Vánoci jsem slíbila studentům, že přinesu něco dobrého, vlastnoručně vyrobeného. No dobrá sliby se mají plnit nejen o Vánocích. Vydyndala jsem od jednoho prváka rodinný recept na pomerančovou bábovku (ta se mu asi před dvěma měsíci na rozdíl od pravopisného testu velmi zdařila) a namlouvala jsem si, že když to bravurně zvládne šestnáctiletý chlapec, tak já ostřílený kozák to dám levou zadní. No to jsem si trochu fandila.
Nakonec jsem studenty přesvědčila, že někdy je obsah důležitější než forma (u slohové práce bych jim to, jak se znám, neuznala) a provinile jim předložila krabici plnou bábovkových fragmentů - no tak se to trochu rozpadlo, no! Naštěstí jsou to slušně vychované a tolerantní děti a po té fragmentární bábovce se zaprášilo a dokonce i prý chutnala. Prostě faux pas bylo zažehnáno.
To však nebyl mým kulinářským pohromám konec. Asi mi to jde lépe u tabule než u plotny, nebo jsem chytila nějakou špatnou konstelaci hvězd či co. Nebo to bude ta únava a přepracování.
Už jsem se tady na blogu asi dvakrát chlubila jakou umím dokonalou tvarohovou vánočku - tedy cesta k ní mi trvala asi tak patnáct let: od naprosté katastrofy až k vymazelnému mistrovskému dílu - úplná Marie Curie-Sklodowská na poli pečení... Tak oprava: letos to opět málem skončilo fiaskem (velké i malé dějiny se jak známo opakují).
Totiž chtěla jsem si ušetřit práci. Přece se nebudu patlat se dvěma vánočkami. Udělám letos trochu více těsta (vše jsem vynásobila jeden a půlkrát) a narvu to vše do jedné formy - tvarohovou vánočku je totiž třeba dělat ve formě (poznatek podložený léty bádání), jinak se vám nezkrotné těsto rozprchne po celém plechu.
Dopadlo to asi tak, jako když si namlouváte, že se hravě vejdete do džín velikosti 38, které jste nosili v dobách svého mládí a zase přišly do módy, jen vaše konfekční velikost se mezitím zvětšila o pár čísel. Ano, při troše snahy se do nich samozřejmě narvete, ale to, co jste za ta léta nastřádali (nemyslím tím úspory či životní zkušenosti), logicky někudy přeteče.
Podobně je to s těstem, které se prostě do dané formy nevejde, ne a ne, a to ještě hodlá nakynout. Po nějaké době pobytu v troubě vám přijde v ústrety. A jste v troubě!
Naštěstí jsem celoživotní improvizátor, takže jsem se nenechala valícím se těstem zahnat do kouta. Prostě jsem kolem něj vytvořila jakousi "ohrádku" z alobalu (vlnitý plech či pletivo by byly určitě lepší, ale přece se nebudu někde plížit ve tmě a někomu ničit plot) a donutila tím částečně tvarohovou hmotu, aby se nerozplizávala do stran. Nakonec tedy přeci jen zvítězil duch nad hmotou a dokonáno jest. Teď ještě aby to bylo jedlé.
Vlastně bych mohla pokračovat v tom, jak jsem nedokonalá nejen v oblasti vaření a pečení. Člověk udělá za svůj život spoustu chyb a chybek. Některé nejdou vzít zpět a nad jinými časem mávnete rukou. No a co. Stávají se horší věci. Svět není dokonalý a ani my nemusíme vždy zvládnout všechno na jedničku.
Třeba zrovna ty Vánoce. Nejlepší je, když člověk věci zbytečně nerežíruje a nechá je tak nějak vyplynout. Ušetří si tím spoustu stresu. Věci, na kterých záleží, nemusí být vždy dokonalé. Hlavně když tu jsou a nepociťujeme jejich citelný nedostatek. Patří mezi ně: láska, úcta, souznění, pomoc v nouzi, soucit, snaha porozumět druhým... a tak dále.
Na závěr mě napadá taková naprosto nedokonalá mini básnička:
Když jsme ještě děti malé
vše kolem je dokonalé
svět kouzel a pohádek
co překonaj´ zlo i vztek
jenže jak tak léta letí
jednou přestanem být děti
jsou z nás lidé světa znalí
už není vše dokonalý...
No mohlo to být lepší, ale víte zhruba, co mám na mysli.
Užijte si krásné nedokonalé Vánoce s lidmi, které máte rádi. To že můžete být spolu, to je nej...
Tak zas někdy příště. :))
