Myluju tě

´Kolik máš lajků, tolikrát jsi člověkem´, napsal někdo na lavici ve třídě 4.B. Pod toto moudro pár čtenářů připojilo své komentáře. Lukáš neměl čas se zamýšlet nad tak vážnými filozofickými otázkami života, příští hodinu je totiž fyzika a tentokrát už je opravdu na spadnutí ten několikrát odložený test. Musí si někam napsat alespoň pár vzorečků. Teď mají zrovna na angličtinu nějakou mladou studentku z peďáku, hm docela šťavnatej kus, takže by to mělo být v pohodě.  

„And now, let´s brainstorm some ideas about….“ Posluchačka 3. ročníku pedagogické fakulty nervózně drolila křídu v ruce. Třída o tři roky mladších studentů na ni zírala místy tupě, místy pobaveně, někteří se evidentně soustředili na její hrudník. Tak se, holka, předveď, říká si asi těch šestnáct výrostků z maturitního ročníku. Nebo možná řeší, co mám pod tím obepnutým tričkem, pomyslela si Šárka. Pro začátek zkusím nějaké to brainstormování, to by snad mohlo, alespoň se to píše v metodické příručce, ty pacholky probrat k životu.

Tak ´přípravu´ na test z fyziky má Lukáš sfouknutou, teď by se měl ještě asi mrknout na tu češtinu. Neslibovala náhodou úča, že bude zkoušet patnáct maturitních otázek? No možná by mohl´ nejdřív nenápadně zkontrolovat, kolik mu přišlo vzkazů. Už nějakou dobu fičí na Tinderu, vybral si nick podle svého jmenovce ze Star Wars. Teď má rozjetých deset ´matches´, ale nadějně vypadají asi jen dva.  Docela se mu zamlouvá nějaká SarahB, asi je celkem inteligentní, ale na tý její rozmazaný fotce není nic poznat. Co když je to nějaká obludka? Uvidíme. Jako totální omyl se nakonec ukázala ta zrzka, co si říkala ´Zombie´ a pak ta tmavovlasá holka, co nejspíš ani není holka. Včera, vlastně i dneska (asi tak do půl druhý ráno), s nima strávil několik hodin na chatu, ale nakonec je vyhejtoval.

„What do you think Lukas?“ Ozvalo se odkudsi z jiné dimenze. Co? To jako já? „Ty vole, co se děje?“ Šťouchnul Lukáš do svého souseda. „Ále nic, jenom breinstromujem.“ Mávnul rukou jeho spolužák. Jo ták. Takže nic zásadního. „Yes, Miss teacher“, řekl pro jistotu Lukáš a dál klouzal prstem po displeji. Právě dostal hlášku, že jeden z jeho nadějných matches se nachází poměrně blízko, v rozmezí do sta metrů. Aby to tak byl někdo od nich ze školy!

„Tak jak to šlo?“ Zeptala se ve sborovně praktikantky Šárky zkušená pedagožka Jarmila. „Neotravovali, doufám, zase s těma mobilama? Některá děcka si místo učení pořád projíždějí nějaké pitomé hry nebo seznamky. Já bych to zakázala!“

Šárka provinile zakryla svůj vlastní telefon tatrankou. Před chvílí se dívala, jestli jí během poslední hodiny došly nějaké zprávy. Ten sympaťák SkyWalker z Tinderu jí poslal několik smajlíků. A sakra, GPS ukazuje, že se pohybuje pár set metrů odsud.  Aby to tak byl někdo z téhle školy!

Teď ji čeká nějaká zoufale nudná porada. Jak je vidět i ostatní přítomní nejsou zrovna nadšeni, že budou muset sedět ve škole ještě další dvě hodiny. Chovají se skoro jako ta děcka ve třídě. Tenhle si ťuká něco do mobilu, támhleta cosi opravuje, někteří si mezi sebou šuškají, další dělá důležitě pravítkem čáry do třídnice. Jen jedna snaživá postarší učitelka pečlivě zapisuje všechno, co je řečeno. Asi nějaká Hujerka. Na programu je jakési povinné školení. Vedoucí pedagogické praxe jí doporučila, že by se ho také měla zúčastnit, aby viděla, jak to ve školství chodí.

Po týdnu toho skutečně viděla až dost. Neměla by přehodnotit své budoucí povolání? Proč nešla raději na ta práva v Plzni? Jenže se jí nechtělo dojíždět. Až bude mít diplom, tak stejně asi ze školství uteče. Jaký má smysl vtloukat něco téhle generaci studentů do hlavy, to ví sama dost dobře, ještě nedávno do ní také patřila. A navíc, to má skončit u čmárání čar do třídnice a opravování písemek jako tihle kolem? Stojí ty dva měsíce prázdnin za to?

Školitel právě pokynul unaveným a většinou duchem nepřítomným pedagogům: „zkusme si udělat takový brainstorming, jak by se dalo zlepšit klima ve třídě…“

Aha, zase budou bouřit mozky, pomyslela si sarkasticky Šárka. To už tady dneska bylo.

„Cože to budeme dělat?“ Otázala se snaživá Hujerka svého kolegy zabraného do rýsování čar. „No nejspíš zase nějaký ´brainwashing´, nebo tak něco“, odtušil roztržitě učitel. Jeho starší kolegyně si údaj pečlivě zapsala, nejdříve tápala nad pravopisem toho podivného slova, ale pak se spokojila s fonetickým přepisem.

Šárka si nenápadně pod stolem pročítala přijaté zprávy, hlavně ty od SkyWalkera: ´Ahoj jaxemáš?´ Hm, to už není nic moc originální, takhle píše každý druhý. ´Právě anonuju´, chtěla odpovědět něco vtipného.

SkyWalker: ´Cože?´   SarahB: ´Totiž vlastně breinstromuju´    SkyWalker: ´Tak to jsme dělali dnes ve škole při ájině – pěkně trapný!´  

No nazdar! Co když je to opravdu někdo z téhle školy! Měla by to rychle ukončit.

Další zpráva od SkyWalkera: ´Hele, co děláš na svatýho Valentýna? Nechceš se sejít?´  Nějakej vlezlej chlapeček, pomyslí si Šárka, ale přesto mu odepíše: ´Mám v úmyslu potkat osudovou lásku a pak se vdát a žít šťastně až do smrti.´ Schválně, jestli má Luke smysl pro humor.

Dlouho nic. Šárka na půl ucha poslouchá monotónní hlas školitele. Škoda, že nemá nějaké písemky k opravování. Konečně odpověď: ´Myluju tě´. ??? ´Já tebe taki.´ Odpoví obratem a prstem posílá SkyWalkera do koše.