Kdo uteče, nevyhraje
„Jakýho kluka zase?“, zeptala se Markéta otráveně, když dorolovala ty žlutohnědý vlněný nádhery, co jí tak úžasně neladí k modrooranžovýmu trikotu. Ale zato pěkně hřejou lýtka. Což Evka stejně neocení, protože tý se lýtka neustále zapalujou. Už jí to zase chytá. Od tý doby co bydlí její sestřenice Evka ve městě, je jak utržená ze řetězu, pořád by jen balila nějaký chlapy. To asi aby u nich na vesnici koukali, koho si to z Prahy přivedla.
„No přece toho s těma dlouhejma trenkama“, opáčila Evka netrpělivě, natáčela se už půl hodiny před zrcadlem jako holub na báni. Prostě musela být vždy a všude dokonalá. Krasavice inteligentní. „Myslíš, že ho potkáme, až dopinkaj ten volejbal?“
Ta to nikdy nevzdá, když si jednou něco zamane, tak se toho drží a nepustí. Jako minule ten svalnatej borec z diskotéky s tetováním na rameni, co se nakonec ukázalo, že je tak trochu ženatý se dvěma dětmi. Teď pro změnu loví Evka mezi sportovci v tělocvičně.
„No jestli myslíš to slonbidlo s bermudama s povolenou gumou v pase, tak toho odněkudˇ znám“, zapátrala v paměti Markéta. Dneska to bude na dlouho, povzdychla si. Evka s tím čančáním nikam nespěchá.
„Fakt jó, ty ho znáš?“, rozzářil se jí obličej jak malému děcku u vánočního stromečku.
„No znám, to je silný slovo. Asi bydlí tady někde na sídlišti. Chodí běhat k nám do lesíka. Občas ho potkám, když venčím Fifinu. To není nic pro tebe, ty přece jogging nenávidíš!“
O týden později:
„Já to vzdávám, do čeho jsem se to zase nechala uvrtat? Už neběžím ani metr! Nesnáším běhání a podívej na chudáka Fifinku, ta už toho má taky dost“, lamentovala udýchaná Markéta a pro jistotu se vyčerpaně zhroutila na nejbližší lavičku.
Evka si totiž usmyslela, že když bude pravidelně chodit běhat po lese, tak určitě jakoby náhodou potká toho sympatickýho dlouhána z tělocvičny, dají se spolu do řeči a pak už je k vážné známosti jenom krůček… Napoprvé s ní musí jít sestřenka Markéta, jednak zná dobře terén a jednak to nebude vypadat tak blbě a nápadně. Trvalo jí dost dlouho, než jí ukecala.
Na ten přespolní běh se Evka náležitě vyfintila. Koupila si drahý šminky, takový ty co se moc nerozmazávají, když se člověk zpotí. Výběr legin a dostatečně sexy trička jí zabral asi tak dvě hodiny. Kriticky si prohlídla Markétu od hlavy až k patě. To mi snad dělá naschvál, zuřila. Kdyby si aspoň ta koza nebrala ty trapný pruhovaný návleky a Fifinu taky mohla pro jednou nechat doma! A teď tady ještě dělá scény, to je celá ona! A pak se má člověk seznámit.
Evka vztekle odfuněla pryč. Jen ať si tu na tý lavičce klidně třeba umře. Simulantka! Ona musí trénovat, aby to vypadalo, že je zkušená běžkyně. Až bude ruka v rukávě, tak se na to lítání po zablácených stezkách mezi stromy samozřejmě vybodne.
Markéta byla naštvaná, že ji ta ambiciózní Evka tak zrádně opustila. Na to aby s ní vymetala pražský diskotéky nebo bary jí byla dobrá! „Tak to vidíš, Fifino, zůstaly jsme tu samy. Nikdo nás nemá rád.“, postěžovala si nahlas a teatrálně se rozplácla na lavičce, jako že omdlévá.
„Můžu ti nějak pomoct?“ Ozvalo se jí za zády. Byl to den dlouhej kluk s vytahanou gumou u trenek. No vida, dneska měl tepláky. Markéta vyskočila jak pružina. Ten tu ještě chyběl. Proč neutíká za Evkou? Ta si kvůli němu může nohy uběhat a on si tady zatím hraje na záchranáře.
"Pěkný pletený roury" dodal z gustem a zazubil se od ucha k uchu, "něco takovýho jsem viděl omotanýho kolem stromu v parku. Tak jseš fakt v pořádku?"
"A z kterýho toho omotanýho stromu si sem spad ty?" Odpálkovala to drzý individuum. "Jo a mimochodem, tohle jsou návleky".
„Hm, tak tedy pěkný návleky“, pokračoval, když se ujistil, že nebude potřeba nikoho zachraňovat, „vypadáš v nich jako ta včela z toho kreslenýho seriálu… To tady v nich jako běháš, jo?“
„Ne, já se tady v nich rojím, copak jsi to nepoznal?“, odsekla nasupeně Markéta, „jsem přece včelka Mája… A vůbec, pokračuj, Evka už na tebe někde číhá za bukem, tak se nezdržuj…“
„Kdo?“ vytřeštil oči.
„Ale jedna taková, co tě chce požádat o ruku…“, ježiš, co to tady melu za blbosti, lekla se Markéta. Kdyby to Evka slyšela, tak mne asi zabije. Proč jsem na něj taková protivná? Vždyť docela ujde… „No tak my už musíme jít, Fifino k noze“, dodala rychle a vykročila směrem k domovu, aby se vyhnula dalšímu trapasu.
„Počkej, to mi vysvětli, kdo mě tady bude uprostřed lesa žádat o ruku…“
„Ále to nic, zapomeň na to…“
Nezapomněl. Ještě teď po dvou letech dával k dobru tuhle historku, jak se vlastně seznámili. Z tý potrhlý holky v pruhovaných návlecích se vyklubala fajn ženská, tož si ji musel vzít. Evku na svatbu samozřejmě pozvali, ale nepřijela.
„Myslíš, že s náma pořád ještě nemluví?“, ptal se Tomáš své novomanželky.
„Né, už je v pohodě. Psala mi mail, že nedorazí, protože jedou s tím jejím novým přítelem Jirkou na nějaký potápečský soustředění.“
„Cože, Evka se dala pro změnu na potápění? A co ty její maratony?“ Kroutil hlavou Tomáš.
„No nediv se, musí si toho novýho nějak pohlídat. S běháním je asi konec. Znáš to, kdo uteče, nevyhraje…“
Pavla Kolářová
Nikdo nemá právo mne nutit...
Když jsem byla malá, nechtělo se mi každý den čistit zuby - fuj taková otrava! Taky mne fakt nebavily domácí úkoly, zejména z psaní. K čemu je dobrý psát do nekonečna písmenka M, L, máma mele maso a podobný kra... (hlouposti)?
Pavla Kolářová
Když to nejde horem, musí to jít spodem...
Vážený pane ZODPOVĚDNÝ, předem mého dopisu určeného do Vašich rukou bych Vám ráda sdělila pár jadrných výrazů. Leč slušné vychování mi brání užívat hrubá slova. Táži se Vás, jakto že máme v pražské MHD takový bo..., pardon...
Pavla Kolářová
Tak trochu jiný seriál...
K podzimu patří sklizeň, začátek školního roku, proměnlivá nálada i počasí, poprázdninová únava, stres a místy depka. Také se vždy tradičně roztrhne pytel s novými televizními seriály, ani nestačím pochytit jejich názvy, natož...
Pavla Kolářová
Chtěla bych mít tělo jako modelka...
Podívejte na ty modelky, jaké mají půvabné p...ky (Sorry, ale tenhle výraz nemohu použít v perexu a napsat ́hýžďové svaly ́ by bylo z hlediska rýmu poněkud kostrbaté. Pokud vás trocha poezie nezabije, čtěte dál...
Pavla Kolářová
Každý by měl vyfasovat svoje vlastní bubliny...
"Plastový brčka a uchošťoury zakázali, že prej to ničí planetu a místo toho vyráběj tohle", konstatoval muž středního věku, který jednou rukou ledabyle visel na tramvajové tyči a ve druhé držel jakousi plastovou hračku, která...
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Vlak bez strojvůdce ujel několik kilometrů, pak vykolejil. Řítil se stovkou
Na železniční trati mezi obcemi Čisovice a Měchenice v okrese Praha-západ vykolejil vlak. V...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Přímý přenos Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Americký podmořský dron inspirovaný rejnokem už není jen vize, prošel testy
Americká společnost Northrop Grumman dokončila testy podvodního plavidla bez posádky (UUV) s...
Jako v komunistickém Československu. Britský novinář obviňuje vlast z cenzury
Velká Británie má problémy se svobodou slova, lidé se bojí říkat nahlas názory o kontroverzních...
Prodej bytu 3+1 72 m2 Přerov, Kouřílkova
Kouřílkova, Přerov - Přerov I-Město
2 590 000 Kč
- Počet článků 333
- Celková karma 12,24
- Průměrná čtenost 873x