Tak trochu jiný seriál...

K podzimu patří sklizeň, začátek školního roku, proměnlivá nálada i počasí, poprázdninová únava, stres a místy depka. Také se vždy tradičně roztrhne pytel s novými televizními seriály, ani nestačím pochytit jejich názvy, natož...

...abych sledovala jednotlivé epizody.

Čistě mezi námi, seriály komerčních televizí mi tak nějak splývají. Viděla jsem několikrát pár dílů čehosi a nabyla dojmu, že ani tak nejde o to, o čem ten seriál je, ale aby se vysílal co nejdéle. Za tím účelem se dějové zápletky někdy uchylují k neskutečným eskapádám. Seriály odehrávající se na různých pracovištích (lékařské ordinace, nemocnice, kriminálka, cukrárna, restaurace, integrované záchranné služby apod.) se snaží diváky přesvědčit, že každý den v práci je jedno velké vzrůšo: i ta paní uklízečka ladně baletící s kýblem a hadrem na podlahu má nepoměrně zajímavější život než my, obyčejní smrtelníci. A proto stojí za to s napětím zasednout znovu a znovu k telce, abychom se dozvěděli jak to ta hlavní hrdinka Marcela/ Růžena/ Beáta má s tím donchuánem Emilem/Milanem/ Čestmírem, který v předchozích sériích už stačil vystřídat i jiné ženské představitelky vedlejších rolí a až dojdou všechny možné i nemožné kombinace kdo s kým, možná začne pokukovat i po chlapech. Co já vím?

Abychom se s dramaty našich oblíbených hrdinů mohli snáze ztotožnit, jsou zasazeny do nám srozumitelných prostředí. Už to sice nejsou ženy za pultem či funkcionáři z jakéhosi severního okresu, ale sestřičky z urgentu, starousedlíci v chatové osadě nebo životem otřískaní týpci středního věku, kteří šéfují mordpartě případně řeší mysteriózní případy za pomocí fyzikálních zákonů nebo i paranormálních jevů. Normálka.

Příběhy nekonečných seriálů jde umístit téměř kamkoliv. V poslední době kromě zdravotnických zařízení a policejních stanic frčí i rustikální tematika. Prostě takový únik z rušného a pulsujího velkoměsta do malých zapadlých vesnic, kde kromě pojízdné prodejny a hospody není jiného vyžití, přesto jednotlivé epizody srší vtipem, s celebritami se tam netrhnou dveře a život každého z obyvatel, včetně štamgastů věčně posedávajích v místním lokále, by vydal za poutavý a napínavý román.

Autoři seriálů si musí umět poradit i s dočasnou či dlouhodobou absencí některých postav. Pokud si herec potřebuje na chvíli odskočit do jiného pracovního projektu, jeho seriálová postava dlouhodobě odjede na zahraniční stáž, za nemocnou sestrou/bratrem, případně je záhadně unesena neznámými pachateli a trpí amnézií po několik dílů seriálu a pak ho zázračný léčitel za pomoci bylinkových čajů uzdraví. A problém je vyřešen, šťouravý divák nechť přestane řešit, že něco takového je v reálném životě nepravděpodobné. Vždyť je to jen mýdlová opera.

Nesmí se pozastavovat ani nad přirozenou obměnou realizačního týmu. Protagonista, který už je po třistapadesáté epizodě a páté sérii nekonečné telenovely poněkud unaven, je ze seriálu "odejit" tak, že má vážnou dopravní nehodu nebo ze dne na den onemocní smrtelnou chorobou, jestě ho několik dílů seriálu drží v umělém spánku a pak tiše odejde a je nahrazen novou postavou.

Když se příběh seriálu začíná plácat v bezbřehé idylce, všichni padouchové zmizí nebo se náhle polepší, je třeba tomu skomírajícímu stereotypu nějak dodat šťávu - co takhle kdyby do malebné bezproblémové vesničky, kde je největším dramatem dne, když sousedovic slepici přejede traktor nebo sucho ohrozí úrodu okurek, zničehonic přijeli albánští/ukrajinští/rumunští (a jiné národnosti) mafiáni, kteří trochu rozvíří prach a pozvednou línou atmosféru každodenní všednosti? A je hned o čem točit dalších padesát dílů!

Scénaristům nekonečných seriálů rozhodně nezávidím. Musí plnit zadání svých chlebodárců. To není jako za časů slavného Dietla a Hoffmana, kteří režisérovi předložili předem schválený počet dílů s jasně stanovenou dějovou linií a pointou. Současné seriály se točí podle zákonů nabídky a poptávky. Scénáristi musí umět uvařit několikanásobně nastavovanou kaši tak, aby divák nepoznal, že už dávno došly nápady a suroviny. Koneckonců živí to početný štáb, zástupy herců i prodejce reklamy.

Nechci se tu paušálně pouštět do všech seriálů, i já občas nějakému propadnu - člověk se nějak po namáhavém pracovním dni musí odreagovat. A navíc občas se některé z nich opravdu povedou. Jedním z nich je příběh o jakémsi ombudsmanovi působícím ve školství, který v současné době běží ve veřejnoprávní televizi. Nechci zmiňovat jeho název, abych snad nedělala pořadu neplacenou reklamu. Jen bych chtěla kvitovat, že je to zřejmě tak trochu jiný seriál (soudím podle několika úvodních dílů), jakých je v našich médiích pomálu.

Ač jsem si myslela, že jde o seriálovou fikci, funkce školského ombudsmana skutečně existuje, jen se o ní příliš neví. Seriál s uzavřenými příběhy pojednává mimo jiné i o případech, které se skutečně staly nebo poukazuje na problémy, o kterých se taktně mlčí. Líbí se mi, že nemíří prstem na jednoho konkrétního viníka: za všechno může nepružný školský systém, neschopný pedagog případně žák, kterého nezvládají ani vlastní rodiče. Tím viníkem může být částečně i veřejnost, která má nastavené určité stereotypní vidění reality: učitelé se flákají, tak ať se pak nediví, že jim děti přerůstají přes hlavu; dítě jiného etnika automaticky patří do pasťáku; za šikanu si oběť může sama a problémový žák s ADHD zaslouží trestat, trestat a trestat, protože je hloupý a stejně z něj nikdy nic nebude a tak dále.

Nechám se překvapit, o čem budou další díly. Nevím, jestli tento nový a zatím slibný seriál má stejnou sledovanost jako všechny ty slunečné story z růžových zahrad, ale držím mu každopádně palce, aby oslovil co nejvíce lidí, i těch kteří nepracují ve školství a nemají děti školou povinné. Palec nahoru patří i herci v hlavní roli, který se ve zralém věku přehrál z chlapců s větrem v kapse hledajících lásku mezi kapkami deště na charakterní chlapy s jasnými morálními postoji. Tenhle idol dívek a žen z osmdesátek má stále stejně vlídný už dávno ne naivní modrooký kukuč, byť už není v jinošských letech. V těch očích už vidím určitý odstup a životní zkušenost, ten starší střední věk mu sluší.

Já se sice tradičně nestíhám dívat na všechny díly seriálu v reálném čase, ale ještě že máme internet, můžu si to v klidu přehrát později. Doufám, že se podobných projektů nutících k zamyšlení časem objeví více a nejen na veřejnoprávném kanále. Doufám, že tenhle tak trochu jiný seriál neztratí po pár dílech dech a naléhavost sdělení. Jen tak dál a houšť. 

Tak zas někdy příště. :))