Horké letní noci, kdy nevíte, jestli dožijete rána nebo se uvaříte ve vlastní šťávě, jsou oblíbeným časem domestikované havěti, která pořádá hromadné exkurze po vašem příbytku. Všechna dostupná okna jsou dokořán, takové pozvání...
... přece nelze odmítnout. To by domácí páni zajisté brali jako vážnou urážku. Toto prolnutí člověka s přírodou však zdaleka není harmonické - hmyzí invaze do lidského soukromí je nežádoucí!
Myslím si o sobě, že jsem celkem mírumilovný tvor, který žije a nechá žít druhé. Například s mravenci v kredenci jsem po vzoru písničky od Ivana Mládka uzavřela jakousi jednostrannou dohodu: to co najdou na kuchyňské lince, si mohou odnést domů jako svou kořist, ale běda jak je načapám v dózách s cukrem a na promenádě mezi marmeládami! To hned bez milosti promluví chemie! Pravda, na některé obzvláště odolné jedince různé takzvaně "zaručené" přípravky nefungují. To se takový lehce zfetovaný mravenec trochu vyhajá a pak celý vysmátý hajdy domů a příště s sebou vezme početnější bandu kamarádů.
To s létajícím hmyzem, komáry a dotěrnými mouchami, žádné kamarádšofty nepěstuju. Pijou mi krev, tak jaký pak copak? Kdo mi přijde pod ruku, toho nemilosrdně plácnu. Já vám dám rojit se na stropě v ložnici a rušit mě ze spánku svým bzučením! Bohužel na jejich straně je vždy přesilovka, takže vítězství je nejisté a já se pro jistotu předzásobím tišivými mastmi na komáří štípnutí.
Celoroční obyvatelé naší domácnosti, osminozí členovci různých velikostí, v létě přebývají převážně venku, aspoň že tak, tam mi zas tak moc nevadí. O pavoucích se sice říká, že nosí do domu štěstí. Tak nevím. Ještě nikdy jsem nebyla štěstím bez sebe, když jsem při úklidu naháněla to hnusný stvoření s chlupatýma nohama. Morální zásady mi brání ho zabít, ale jestli dobrovolně nevleze na přichystanou lopatku a napadne ho nějaký podlý úskok, tak to bude má smrt. Nebo jeho...:(
Předevčírem jsem málem prodělala srdeční příhodu, ne z toho vedra, ale z nečekané návštěvy v ložnici. Vrátila jsem se osvěžená ze sprchy s tím, že se zanořím zpátky do rozečtené knížky, když jsem si všimnula tý zelený příšery na zdi hned vedle rozsvícené lampičky. Když člověku hrozí infarkt, málokdy je někdo nablízku. Musela jsem se pustit do operace Saranče úplně sama. S nasazením vlastního života jsem tu cca pěticentimetrovou (fakt nekecám!) potvoru odchytla do jakési ozdobné krabičky, přiklopila tvrdým papírem a odlifrovala na zahradu. A to jsem tu noc chtěla spát venku na trávníku! Při představě, kolik takových příšer zelených se tam prochází, jsem se ještě ráda vrátila do rozhicované ložnice.
Od té doby, co bydlíme v domku se zahrádkou, jsem si rozšířila své značně omezené entomologické znalosti. Ještě do nedávna jsem si matně vybavila pár zástupců hmyzí říše z knížek Ondřeje Sekory a Jana Karafiáta, takže jsem si musela vystačit pouze s přibližným taxonomickým označením: motýl, brouk, blanokřídlý hmyz a ty s těmi kusadly a žihadly. To jsem ještě netušila, že existuje takový prevít jako lalokonosec rýhovaný. Už od prvního pohledu je vyloženě nesympatickej: dlouhý nos, šedivé rýhované krovky a vedle tykadel má malé klíšťky, kterými rozporcuje, co mu přijde pod ruku (pardon, pod nohu) - zejména okrasné dřeviny.
Moje máma našla v jakémsi internetovém receptáři úžasnou radu, jak se jich zbavit: vezmete noviny a vydáte se za soumraku do zahrady, posvítíte na okrasný keř baterkou, razantně jím zatřesete a na připravenou tiskovinu (jaký typ periodika by to měl být, se v článku neuvádělo, takže zřejmě lalokonosci nemají vyhraněné preference) začnou padat (údajně) ti zpropadení lalokonosci. Nezkoušela jsem to, ale přistihla jsem při tomto počínání svoji matku. Vypadalo to trochu bizarně: představte si sedmdesátiletou paní jak stojí v přítmí na zahradě, mlátí do novin klackem a mezi zuby cedí slova "hajzlové mizerní". Když několikrát zavítali ti nosatí brouci do domu, taky jsem nevolila zrovna spisovný slovník.
Hitem letošního léta je však u nás doma, kromě mediálně profláknutých kauz jako je opisování diplomových prací, motýlek zvaný zavíječ zimostrázový. Přitom je to celkem pohledný béžový motýlek s hnědým lemováním na křídlech. Jenomže jeho housenka, mrcha nenažraná, má zatraceně dobrý apetit. Pustila se do našeho krásně vzrostlého buksusu, neboli zimostrázu. Vedro nevedro, nabídla jsem se, že v neděli odpoledne zajdu do zahradního centra pro hubící prostředek. Tropická teplota mě cestou málem zahubila!
Už mnohokrát jsem na těchto stránkách tvrdila, že miluju přírodu a zvířátka. Musím trochu opravit své tvrzení: miluju všechna sympatická zvířata, tj. cvrlikavé ptáčky, motýly na louce, přátelsky usměvavé pejsky, noblesně koketní čičiny, atd. Takový ty tvory, co mají dlouhý nohy, kusadla nebo nějaký bodák na konci zadečku a zlověstně se na mě dívají svým okem složeným z tisíce menších očí jako na potenciální oběť... Ne děkuji, ty si asi nezamiluji.
Na zítřek opět slibují tropickou noc. Všechna okna budou opět dokořán. Nachystám si mokrý ručník a dostatek vody k pití. Jen nevím, kdo mi dnes vleze do ložnice...
