Jak trávím první dny tohoto dvojnásobně kulatého roku? Nebilancuju, nebádám nad tím, co přinesou zítřky a co odnesly včerejšky (a že už jich bylo). Spíše mne zajímá, co je právě teď a jak s tím můžu naložit. Asi to nezní moc...
...optimisticky, jak by se slušelo a patřilo na začátku nového roku, ale takhle nějak občas vypadá životní realita. Ta moje? Ta vaše? Kohokoliv?
Život je plný překvapení, nečekaných situací, zvratů i šťastných náhod. Někdy nás unáší jiným směrem, než jsme plánovali a jistoty, se kterými jsme nabeton počítali, mohou být značně nejisté. Manuál k tomu jak přežít dejme tomu za polárním kruhem nebo na Sahaře, byste snadno pořídili v lecjaké outdoorové příručce, ale jak si poradit s nástrahami vlastního života... Promiňte, momentálně nemáme na skladě...
Zkrátka musíme se s tím nějak porvat. Jak? No to fakt netuším. Pokusím se tento problém nějak exaktně uchopit za pomoci svých oblíbených i náhodně objevených filmových hlášek či citátů klasiků. No, uvidíme, co z toho vzejde:
1. Štěstí? Co je štěstí?
Muška jenom zlatá, která za večera kol tvé hlavy chvává; oblétá ti skráně, v kadeři se kryje, v dlaně hlavu skládáš, ruka utlačí je... (Adolf Heyduk) Štěstí je taky umět si udržet určitou životní rovnováhu, vstát a jít i když padnete na tlamu, a neztrácet kdesi permanentně směr a cíl.. (já)
2. Díky za každé nové ráno...
Každé ráno si zasloužím udělat si alespoň jednu malou radost, jako dík za to, že se mi podařilo vykopat se z postele: Vypnu budík pár minut před zazvoněním, protože nesnáším jeho zvuk. Pochválím svůj krásný ranní zjev (nemám totiž na sobě brýle). Vzpomenu si na nějakou milou básničku/ písničku ze svého mládí, např. "šupy dupy dup razdvatři hej rup pidimužík pracuje...", případně "polámal se mraveneček..." (podle aktuální situace)
3. Život je jako bonboniéra,...
... nikdy nevíš, co ochutnáš. Ano věřím na náhody, ale nečekám s rukama založenýma v klíně, jak se věci vyvinou. Je to moje volba: griliášový nebo nugát? Aneb Jaký si to udělám, takový to mám. A ne že mi někdo bude vyjídat ty s tou třešní v likéru! To si ho pěkně podám!
4. Tak jsem asi dělala knedlíky a vyšly mi z toho noky...
Ano, tak to je typicky alibistická výmluva, když se něco nepovede! Klasika. S něčím se moříte jak pitomci a pak to nedopadne úplně podle vašich představ. A tak skuhráte, lamentujete, litujete sami sebe, místo abyste na prvém místě hledali příčinu nezdaru. A komu myslíte, že tím prospějete? Druhé straně?
5. Mám výpadky krátkoblbé paměti...,
A zase už se vymlouvám.Tak hlavně, že je to na co svést... Avšak na rozdíl od té roztomilé rybičky Dory, která se prý stále hledá, Pavla (opět) pohřešuje tu futrál na brýle, jindy mobil, diář, seznam č. 1 (kam si zapsala absolutně nejdůležitější věci, které nesmí zapomenout), seznam č. 2 (tam jsou ty trochu méně důležité věci), seznam č. 3 (tam si pro jistotu napsala poznámky ze seznamů 1 a 2), nákupní lístek, klíče a tak dále. .... Ale "siroty po ní zůstaly si pamatuju třicet let!" ( a jo to je vlastně hláška z jiného filmu, viz bod 8)
6. Nobody´s perfect
Ještě že tak. Upřímně řečeno, vlastní nedokonalost mne netrápí a objektivní kritika z úst blízkých také ne. Ale stejně by mi bylo milejší, kdyby mi tuto skutečnost s úsměvem sdělil nějaký milionář na své jachtě brázdící břehy Floridy, zatímco já bych relaxovala v měkkém fotelu, upíjela nějaký lahodný drink a nechala se obsluhovat personálem, neb by to zaručeně nebylo ve čtvrtek, kdy mají volno.
7. Žijeme jen dvakrát...
To mne tedy moc neuklidňuje. Život se musí v rámci možností užívat naplno, ale proč dvakrát? Tedy ne že bych si některé úseky svého dosavadního života nechtěla zopakovat, ale zato jiné bych klidně vynechala. Některé věci se prostě nedělají... Třeba pít Don Perignon ročník 53 teplejší než tři stupně Celsia...
8. Čekají nás velký změny, ...prej to tady ani nepoznáme...
Tímhle média vyhrožují skoro každý rok: ...tady bude automatickej provoz... a tady nahoře nad tím vším bude taková zasklená kukaň - to bude hezký... Hm, tak to už se moc těším, zase nějaký technický novoty! A kde na to v rozpočtu vezmeme peníze? No nechci hned sejčkovat... Uvidíme. Uvidíme. Mimochodem, kam až sahají Hujerovi? Já jen, aby se nám tady nezačali nějak moc rozpínat...
9. Cože? To už je po čtvrt na čtyři? Tak to už jsem patnáct minut v krizi!
Ale musím říct, že jinak se ten předchozí rok celkem vydařil. Tedy něco se povedlo, něco méně. To už je teď stejně prašť, jak uhoď neboli kolik višní tolik třešní... No raději se nebudu dnes pouštět do žádných větších akcí, když mám tu novoroční krizi.
Tak já už pro dnešek končím a vy si zatím tady nabídněte nějaký zbytky od Vánoc a jestli nejste vyloženě na sladký, tak si můžete vychutnat alespoň Arethu Franklin.
