"Plastový brčka a uchošťoury zakázali, že prej to ničí planetu a místo toho vyráběj tohle", konstatoval muž středního věku, který jednou rukou ledabyle visel na tramvajové tyči a ve druhé držel jakousi plastovou hračku, která...
...prý v poslední době děsně frčí.
Nastražím uši a čekám, že se konečně snad dozvím k čemu slouží to barevné platíčko s kuličkama velkýma asi jako křepelčí vajíčka. Už nad tím dumám dva měsíce a napadají mne následující věci: buď je to tvořítko na led, pomůcka na chlazení potravin na pláži, ty větší by mohly případně sloužit pro neplavce - něco jako plovací deska, která vás udrží nad vodou. U těch menších si nejsem jistá. Ty vypadají spíše jako hlavolam. Prostě záhada.
Tyhle plastové cosi, jak to jen pojmenovat, různých tvarů a velikostí jsem poprvé zaznamenala zkraje letních prázdnin v asijských večerkách umístěné hned vedle slamáků, zaručeně značkových slunečních brýlí a košíků se sezónním ovocem, takže usuzuji, že je to nejnovější hit v českých zemích. Prostě zase nějaká sezónní blbina.
Jo tak ten chlápek, co tam tak volně plandal na té tyči v MHD se svěřoval svému kamarádovi, jak nic nestíhá a je v permanentním poklusu (tomu rozumím). Tuhle plastovou věc ve tvaru mašinky zabavil své dcerce, aby si s tím furt nehrála i u večeře. Tak a teď si s tím pro změnu hraje on, někdy i v práci na poradách. Prej je to nějaký nový antistresový udělátko, povídá chlápek a já nenápadně sleduji každé jeho slůvko, protože to mne samozřejmě zajímá.
"Říkáš proti stresu?" ujišťuje se jeho kamarád "tak to budu brzo potřebovat", povzdechne si a asi tak popáté okřikne malou dívenku se školní brašnou, která nekontrolovaně pobíhá po plošině tramvaje, protože se přece musí pozdravit s Barunkou, Eliškou, Haničkou a Natálkou, se kterýma se dlouhé dva měsíce neviděly.
"Tati, my nemáme čas si ve škole povídat, pančelka pořád něco chce...", hájí se holčička, když jí tatínek krotí, aby nedivočela.
No jo ty paní učitelky, ty by pořád jen něco chtěly, pomyslím si chápavě a zvědavě sleduji stojícího chlápka, co stejně jako já nic nestíhá, cože to vlastně provádí s tou plastovou věcí v ruce. Teď jsem si teprve všimla, že ty kuličky na tom barevným nesmyslu jsou vlastně bubliny, které se mají praskat či co. Úžasné!
Vzpomněla jsem si, jak jsme v mládí strávili nejednu šťastnou chvilku praskáním bublin na ochranné igelitové fólii, co byly třeba v bonboniérách, nebo se do nich balily křehké věci či na trhu nedostupná elektronika. Jo to byla vždycky rvačka, kdo jich praskne víc. No vida, a teď je z toho praskání bublin hit.
Jelikož jsem člověk zvídavý, tak jsem si to doma hned vygůglila a bingo! Tahle ptákovina se jmenuje POP IT (možná i jinak) a nejmenovaný prodejce tvrdí, že tato nová společenská hra každého, kdo rád v mládí praskal bublinkové fólie, doslova nadchne.
Volně parafrázuji: ...smyslovou pomůcku můžete vzít sebou kamkoliv, je velmi lehká. Jemný praskavý zvuk, který zaslechnete po promáčknutí bubliny, vám připomene dětství...
Tolik k popis výrobku, vyhledejte si sami, na internetu najdete pod heslem "bubliny" hromady odkazů, definic a rad, co se s tím dá dělat.
Ano, tohle přesně potřebuji!
Společenských her není nikdy dost, když budeme praskat bubliny společně, třeba nás to donutí na chvíli opustit tu svou vlastní sociální bublinu. Hrát může současně klidně celá rodina nebo i pracovní kolektiv, záleží jak velké plastové plato s bublinama si pořídíte.
Údajně to uleví od stresu a úzkosti, no není to nádhera? V tom případě bych to zařadila mezi nezbytné pracovní pomůcky, zejména v profesích, kde je stres na denním pořádku - v mém případě by bylo na místě, abychom i my kromě propisek, fix na tabuli a kříd každý vyfasovali svoje vlastní bubliny, to se pak bude učit jedna radost.
Ale teď vážně, ne snad že bych podceňovala terapeutické účinky praskání bublin, ale až se tahle hračka omrzí, zbydou po ní hory zbytečného plastu a stres a úzkost dnešní doby stejně nezmizí.
Stres a úzkost jsou nám na každém kroku v patách: hroutíme se z toho, že nic nestíháme, ze špatných zpráv, kterými jsme zahlceni, z rodinných nebo partnerských problémů, z vysokých nároků, které na nás někdo (případně my sami) neustále klade, z nedostatku peněz, času, motivace, lásky, porozumění.... Doplňte si sami, co je na vašem seznamu stresových situací.
Obávám se, že bubliny tuhle civilizační nemoc nevymýtí. Kdyby někdo přišel s nějakým opravdu účinným řešením, jak se nadobro zbavit stresu a úzkosti, všichni by mu líbali ruce. Nejlepší by byla nějaká pilulka, kterou bychom do sebe kopli hned po ránu a nebyla by narozdíl od antidepresiv návyková. Jenže žádná taková zázračná medicína neexistuje, musíme se s tím porvat sami.
Jak? Co já vím, co na vás funguje? Mně pomáhá kafe, čokoláda, dlouhé procházky v lese, dlouhé rozhovory s blízkými lidmi, laskavé slovo, úsměv, atd. atd. A když ani to nezabere, tak třeba zkusím ty bubliny...
Tak zas někdy příště. :))
