Každého někdy pokálí pták... aneb Drobné životní etudy

Hermína je dejme tomu ve věku, kdy by už konečně měla přestat hledat moudro v nekonečných televizních seriálech nebo na dně sklenky od vína při tlachání o životě s kamarádkami. Jenže, komu není rady, tomu není pomoci. Začalo jí...

...to pomalu docvakávat za poněkud nezvyklých okolností. To zrovna totiž spěchala na jedno již-předem-k-zániku-odsouzené rande na slepo a stejně už měla asi tak půl hodiny zpoždění. Co jí tak zdrželo? Snažila se přemluvit svůj obraz v zrcadle, že vlastně ani tak moc nekecala, když na svém profilu v seznamce tvrdila, že je skoro štíhlá a že je jí něco málo přes třicet. Snad bude v té smluvené kavárně přítmí a její protějšek bude mít brýle s deseti dioptriemi.

Taky asi nebyl úplně šťastný tah napsat, že měří sto sedmdesát pět, když je to ve skutečnosti zhruba o patnáct centimetrů méně. Snad si toho ten Xaver nevšimne, že její tělesné poměry výška x šířka x délka (noh) a hloubka (výstřihu) by vycházely ideálně, pokud by byla taková ta rokoková komoda do dámského budoáru. Ty vysoké podpatky to zřejmě nezachrání. Navíc v nich neumí vůbec chodit. Dobíhat na těch šteklích právě odjíždějící autobus by byla sebevražda.

A ještě ke všemu...křup! Ne to nebyl podpatek ani její bolavý kotník, ale šnek. Do pr... Že by špatné znamení? Pche! Na takové blbiny nevěří, ale jak teď ksakru dostane ten slizký fujtajbl z té elegantní a hlavně vypůjčené boty?

--------

Xaver se ve skutečnosti takhle původně nejmenoval. Rodiče si ho pořídili v pozdním věku a v jakémsi pomatení smyslů, že jejich vymodlené dítě není holčička Květuška ale bohužel chlapec, ho pojmenovali Květoslav. Klidně by si mohl založit sbírku přezdívek, pokud by ho někdy něco tak ztřeštěného napadlo. Už od mateřské školky mu říkali Květík, Květouš, Květinka, Květulka, Květák, Květináč, Kytka, Karfiól a podobně. Možná by se k jeho jménu hodilo, kdyby začal svou kariéru jako zahradník nebo botanik. Osud mu však přihrál zcela jinou profesi: prodavač v antikvariátu.

Ke svému současnému jménu přišel úplně náhodně. Po slepu si vybral knihu z police Česká literatura a nahmátl svazek literárních esejí Boje o zítřek. Řekl si, že mezi klasiky se nemohl jmenovat nikdo blběji než on sám, takže prostřední jméno F. X. Šaldy byla ta správná volba.

Tedy ne snad že by mu nové jméno přinášelo úspěchy v životě, ale aspoň na chvíli vzbuzovalo zájem u žen, které se ho nikdy nezapomněly zeptat "A ty se fakt jmenuješ Xaver?", avšak poté, co zjistily, že kromě toho jména na něm až tak nic zvláštního není: velikost bot 47, odstávající uši a plat prodavače v antikvariátu, zájem brzy opadl.

Léta ubíhala a Xaver marně toužil po tom seznámit se s upřímnou inteligentní dívkou, která by skousla jeho nedostatky a možná při troše dobré vůle mu pomohla najít nějaké přednosti. A také hlavně by mu nepoložila tu přiblblou otázku, jestli se opravdu jmenuje Xaver. Koneckonců také mohl sáhnout po vedlejší knize U snědeného krámu od Ignáta Herrmanna.

Když si podal inzerát do seznamky, raději si v něm nevymýšlel, aby případné zájemkyně hned věděly, do čeho jdou: Xaver, 35, 190, sečtělý, trochu smolař zkouší štěstí touto cestou. Jen pro odvážné. Zn.: Prchnout můžete vždycky.

Se zněním svého profilu si hlavu příliš nelámal, když tam budou nějaké vyumělkované fráze a klišé, kdoví kdo se mu ozve. Tohle strohé sdělení možná hned odradí ambiciózní holky, které se pídí po ideálním chlapovi, ale takové on právě nehledá. Dost ho překvapilo, že mu přišlo hned první den asi přes padesát odpovědí a z většiny jasně vyplývalo, že pisatelky by se nebránily nezávaznému sexu. Když si znovu přečetl svůj inzerát, došlo mu, že chybička se vloudila - ve slově ´prchnout´ mu vypadlo jedno písmenko. Tak proto ty žhavé a nadržené reakce.

Poté, co to nešťastné slůvko opravil, přišly jen asi tak dvě či tři zprávy za týden. Sympatická blondýna Radka, která se pochlubila, že má ráda adrenalinové sporty, odpadla hned po první Xaverově odpovědi. Jeho profese jí asi nepřipadala dost adrenalinová, proto se dalším dvěma potenciálním partnerkám raději o svém zaměstnání nezmínil, zaměřil se spíše na svůj všeobecný přehled a kulturní zájmy a doufal, že to zabere. Zbyla jen jedna respondentka. Říkala si Mína a kromě informací: tmavé vlasy, štíhlá, výška 175 a věk "něco málo přes třicet" se o ní zatím nic moc nedozvěděl. Nicméně mu připadala celkem inteligentní a vtipná. O práci se také zrovna nerozepisovala, jen aby to nebyla nějaká frustrovaná manažerka nebo povrchní modelka.

Měl by to risknout? Zkusí jí navrhnout rande...

----------

Jak správně předpokládala, na smluveném místě už dávno nikdo nebyl. Kdo by také čekal na prvním rande na slepo déle než třičtvrtě hodiny? Jak je to možné? Ona, která chodí vždy a všude včas, někdy dokonce s předstihem, přijde takhle trapně pozdě. Asi to tak mělo být, aby se s Xaverem nesetkala. Stejně by to bylo další zklamání. Je mrňavá, oplácaná, pihovatá s velkým poprsím a ještě ke všemu úča. A aby to nebylo málo, má tak pitomý jméno po jedné pratetičce, která přežila transport do Terezína a byla jí za kmotru. Ten Xaver je určitě přezdívka, ale až ona vybalí, co se skrývá za nickem Mína a že jí bude brzy třicet šest, nebohý Xaver prchne sám.

Přepadl ji obvyklý světabol a pocit marnosti. Jindy by podnikla útok na nejbližší cukrárnu nebo vinotéku a tam utišila svůj žal punčovým řezem, indiánkem nebo lahví dobrého vínka. Ale tyhle "loupežné výpravy" si před pár týdny zakázala. Místo toho vplula do nedalekého antikvariátu, i tam si může pošmáknout a udělat radost duchovního charakteru.

Už dlouho sháněla knížku od J. D. Salingera, Kdo chytá v žitě. Třeba bude mít tentokrát štěstí a když ne, vezme zavděk i jinými zajímavými kousky. Kdepak tady mají S? No nazdar, úplně na horním regálu! Tam nedosáhne ani s těmi zatracenými podpatky.

"Můžu vám pomoct? Pro menší zákazníky tu máme štokrle, ale nevím, jestli by to pro vás na těch jehlových podpatcích nebylo příliš nebezpečné...", zeptal se ochotně vysoký ušatý mladík.

"O těch podpatcích mi ani nemluvte, dnes mi přinesly jen samou smůlu," řekla znechuceně Hermína.

Mladý prodavač si účastně vyslechl její příběh. V záchvatu sdílnosti Hermína nevynechala ani detaily, jak se nakrucovala před zrcadlem a hledala v šatníku něco, v čem by vypadala o deset kilo hubenější. Na závěr své truchlivé story nezapomněla zmínit, že největší trauma měla z toho, až bude neznámému vysvětlovat jak se jmenuje a kolik jí je.

Prodavači nápadně cukalo v koutku, ale snažil se zdvořile ovládat. Aha, asi má ze mne pěknou srandu, pomyslela si Hermína, ale čert to vem, musela jsem se někomu vypovídat, aby se mi ulevilo.

"Nemáte Salingera?" zeptala se, aby zamluvila svou trapnou historku.

"Počkejte, podívám se, ale myslím, že vám dnes mohu nabídnout něco jiného," řekl s úsměvem prodavač. Sáhnul do regálu k písmenům SA a vytáhl útlou knížku od Sue Salviové s příznačným titulem Někdy i vás posere pták - životní lekce.

Když se na něj tázavě podívala, nabídl jí, že jí kousek z knížky přečte:

"...V průběhu vašeho dlouhatánského života někdy přijde den, kdy i vás posere pták..."  (Pozn.)

"Jo tak to je přesný," pokývala hlavou Hermína. "Můžete mi prosím přečíst ještě kousek?"

A tak prodavač četl a četl, až se dostal k pasáži:

"...Prostě se to stává. Nikdy nevíte, kdy to padne zrovna na vás...V den, kdy vás posere pták máte na vybranou: Buď můžete zuřit. A brečet. Taky vzteky dupat.... Nebo se nenecháte rozhodit . A umyjete to. Možná se tomu dokonce zasmějete..."

Hermína měla sto chutí plakat, ale pak si sedla na to štokrle, sundala ty příšerné boty na šteklích a začala se smát jak puberťačka. Prodavač se k ní přidal a nabídl jí, že jí tu moudrou knížečku dá zadarmo, když mu slíbí, že přijde zase. Pro jistotu jí dal vizitku, aby mohla zavolat.

Hermína nevěřícně zírala na tu papírovou kartičku se jménem Xaver..., změřila si prodavače od hlavy k patě a možná, že jí definitivně došlo, že nemá smysl hledat moudro v nekonečných televizních seriálech nebo na dně sklenky vína... atd., ale že už by měla konečně začít žít skutečný život...:))

--------

Jak to dopadlo, vám nepovím, protože to sama nevím. Můžete si vybrat z následujících možností:

a) Ti dva se dali dohromady, po roce se vzali a žijí spolu šťastně až na věky...

b) Hermína utekla s hanbou pryč a umínila si, že už nikdy nebude nosit vysoké podpatky, nebude předstírat, že je štíhlá a seznamku nechá na chvíli na pokoji...

c) Nestalo se vůbec nic a život šel dál jako předtím. Xaver dál snil o dívce, která se nebude podivovat nad jeho jménem a Hermína si v knihkupectví o pár set metrů dál koupila několik motivačních knížek: Jak být v životě úspěšná, Jak najít toho pravého, Cesta ke štěstí... a tak podobně.

-------

Pokud z tohoto příběhu něco vyplývá, tak snad jedině to, co už uvádím v nadpisu: Každého někdy pokálí (resp. pose...) pták, ale víte co, to už tak v životě chodí. Nemusíte z toho hned vyšilovat.

Tak zas někdy přístě. :))

Poznámka: V textu je citováno z knihy Někdy i vás posere pták - Životní lekce (Some day a bird will poop on you: Life lesson, 2018) od Sue Salviové.