K čemu je dobré zeugma, o anakolutu nemluvě...

Umět správně používat vlastní mateřský jazyk je, myslím, samozřejmá věc. Pečovat o kulturu slova a učit mladou generaci vyjadřovat se kultivovaně, je nepochybně chvályhodné. Ale dokáže státní maturita z češtiny tento cíl splnit? 

Už samotná ambice, že by měly stejným způsobem maturovat všechny typy středních škol: gymnázia, průmyslovky, zdrávky, obchodní akademie nebo učňovské obory s maturitou, mi připadá poněkud odvážná a nesplnitelná. Argument, že maturitní vysvědčení absolventů různých škol, by měla mít stejnou váhu, jsem schopná poměrně logicky vyvrátit.

Budoucí kadeřnice nebo elektrikáři se po dobu přípravy na svou profesi určitě neměli možnost zabývat některými předměty, například matematikou nebo češtinou, do takové hloubky jako studenti středních škol. Koneckonců, ke svému řemeslu to pravděpodobně potřebovat nebudou. Od dobré kadeřnice očekávám, že dokáže kvalitně ostříhat vlasy, vyzná se ve vlasové kosmetice a umí mi poradit, co je pro můj porost na hlavě nejlepší. Jestli jako bonus umí také rozlišit v textu různé typy metafor nebo gramatických odchylek, celkem neřeším, pokud to nebude mít zásadní vliv na finální podobu mého účesu.

Stejně tak nevolám do bytu elekrikáře, aby mi rozebral všelijaké zapeklité větné konstrukce a vyložil mi rozdíl mezi různými uměleckými směry a styly, ale aby opravil elektrické rozvody či rozebral a následně dal dohromady různé spotřebiče, což může být ještě  zapeklitější. Šikovný a ochotný opravář je pro mne skutečný umělec, a pokud pracuje zručným a spolehlivým stylem, tím lépe.

Nedokážu si představit, jak moc se zapotili při letošním didaktickém testu z češtiny a matematiky maturanti na učilištích, když naši gymnazisti se shodli v jednom, že množství úloh se dalo v daném časovém limitu zvládnout jen s odřenýma ušima. Náplň testů, která nepochybně odpovídala rozsahu učiva středních škol, nebyla pro gymnazisty s maximální hodinovou dotací v těchto předmětech v zásadě až tak těžká, koneckonců to do nich kantoři za čtyři roky jejich studia rvali horem i dolem. Ale co negymnazisti? Jak vysokou šanci uspět měli oni?

Nejsem schopná posoudit obtížnost matematických příkladů, protože vím téměř jistě, že já bych pohořela i v jednoduchých úlohách. Nicméně, troufám si tvrdit, že tvůrci didaktického testu z češtiny opět poněkud přestřelili. Kromě očekávaných úloh zjišťujících čtenářskou gramotnot studentů, jejich literární přehled, znalosti běžných cizích slov jako empatie, apatie, extrémní nebo externí, autoři zařadili různé gramatické úkoly. Proti tomu žádná. Ale zdá se, že si opět v testu zahrál svou "malou domů" jakýsi zavilý akademik, když se v úloze 20 vytasil s opravdu těžkým kalibrem: Přiřaďte k následujícím definicím odchylek od pravidelné větné stavby 1 - 4 souvětí A - F.

Z pojmů anakolut, atrakce (větná spodoba - ne pouťová, samozřejmě !), zeugma a kontaminace ve zmíněných definicích jsem znala všehovšudy ten první: anakolut = vyšinutí z větné vazby. Možná to svědčí o tom, že bych měla vyhodit vysokoškolský diplom, případně že autor této úlohy byl sám poněkud "vyšinutý".

Naštěstí se na téhle zbytečné úloze typu "akademický vědátor se nažral, ale koza zůstala celá" daly ztratit pouze čtyři body, nicméně podle reakcí studentů i kolegů češtinářů bych soudila, že hlavním cílem úlohy 20 bylo vykolejit testované maturanty. V tomto případě mise byla splněna!

Nejsem češtinář, takže asi nemám co kecat do složení maturitního testu z češtiny, ale štve mne absurdita pojetí státních maturit. Když srovnám státní maturitu z angličtiny, která je pro střední školy trapně jednoduchá, se suchopárnou  a namyšlenou rádoby "akademičností" češtiny, kde by možná méně znamenalo více, říkám si, že tenhle způsob maturit je asi poněkud nešťastný.