Jsou dny, kdy člověk nestárne...

Někdy to může být trošku frustrující, když se sejdete s kamarády u dobré bašty a sklenky vína a padají hlášky jako: "hele a víš, jak jsme tenkrát..." A pak s hrůzou zjistíte, že to "tenkrát" bylo před více než pětatřiceti lety...

Tak například před více než pětatřiceti lety kamarádka dostala od rodičů lístky na jakýsi kulturní program do Juldy Fuldy, což byl v pražském slangu Park kultury a oddechu Julia Fučíka, dnešní Výstaviště (proč "oddechu" to fakt netuším, konaly se tu většinou hlučné Matějské poutě a veletrhy, no každopádně dost lidí si na počátku 90. let oddechlo, když socha J. F. před branou definitivně zmizela, mimochodem o pár let později ji na tom samým soklu na chvíli vystřídal Michael Jackson, ale to už odbíhám...). Tak tedy ona kulturní akce se jmenovala, tuším, Den tisku a rozhlasu a rodiče mé kamarádky vyfasovali v práci nějaké lupeny zdarma.

Přece se ty lístky nevyhodí, že jo, takže kamarádka a já a další dvě spolužačky jsme se šly kulturně povznášet a oddechovat do Pkojf (oficiální název areálu). Když si člověk proklestil cestu mezi stánky s růžovým žužu, lepivou cukrovou vatou a žlutými limonádami, různými dechovými kapelami a vystoupeními neznámých interpretů, kteří k pivu a tanci prozpěvovali tehdejší šlágry české pop music, dočkal se zlatého hřebu programu (kvůli kterému jsem tehdy s kamarádkou šla) - podvečerního koncertu skupiny Olympic!

Asi s hodinovým předstihem jsme zabraly výhodná místa na lavičkách kousek od pódia. Pak se začalo trousit různorodé publikum: od spořádaně vyhlížejících rodinek, které sem možná zabloudily v mylném dojmu, že tu bude vyhrávat jejich oblíbená kutálka (aby pak v prvních minutách koncertu, když zjistili svůj trapný omyl, opustili zhechuceně hlediště) až po skalní rockery oděné v pravých odrbaných džínových vohozech s podomácku vyrobenými drsňáckými nápisy. Akci přihlíželi bdělí příslušníci VB. No, co kdyby...

Kapela samozřejmě nezklamala. Přehrála všechny oblíbené songy, které jsme zpaměti zpívávali u táboráků a které tenkrát málem patřily mezi mládeží k všeobecnému vzdělání. Atmosféra koncertu byla na tehdejší poměry příjemně uvolněná (pořadatelé zasahovali jenom párkrát, když se někteří neukázněně odvázaní diváci jali poskakovat po lavičkách a pohupovat do rytmu řízného bigbeatu).

------------------------------------

Pak uběhlo nějakých pár desítek let, kdy se můj hudební vkus měnil a tříbil, "trochu" jsem mezitím vyrostla a zestárla, ale Olympic vždy zůstával v mém podvědomí jako jakési "rodinné stříbro", zkrátka muzika na které jsme v 70. a 80. letech vyrůstali a možná v ní hledali vysvobození od tehdejší šedi. V dobách, kdy se desky slavných zahraničních skupin daly sehnat jen pod rukou za přehnaný peníz na tzv. "burzách" nebo na stokrát obehraných kazetách od známých, byli Olympici něco jako český Beatles. 

Říká se, že dvakrát nevstoupíš do stejné řeky, ale přesto jsem po těch hrůza letech opět s nadšením přijala pozvání od jiné kamarádky (ze stejné party spolužaček jako tenkrát) na koncert Olympic - 55 let v Stříbrné Skalici. Z původní sestavy z roku 1962 zůstal v kapele už jen Petr Janda. Když ho vidíte na pódiu jak laská struny svých milovaných elektrických kytar a srší vtipem a energií, nevěříte, že tahle skupina už baví zhruba třetí generaci.

Jsou dny, kdy člověk nestárne. Skáče a řádí a zpívá známý písničky stejně jako před mnoha a mnoha lety. A najednou je stejně mladý jako ten náctiletý kluk nebo holka, který se vlní a hopsá hned vedle něj. Najednou je plný nezdolné energie stejně jako ten pán, co z pódia elektrizuje dav svých fanoušků a přitom je ročník... (vygooglete si sami). Hluboce smekám, pane Jando. A když jste rozjuchanému publiku žertem sliboval, že hodláte uspořádat i turné 60 let Olympiku, beru Vás za slovo. Znáte to, sliby se maj' plnit...:)

------------------------------------------

Noc byla ještě mladá, když jsme se vracely (devět omládlých holek ve věku 40+) zpátky do chaty kamarádky. Povídalo se, vzpomínalo, popíjelo dobré vínko... až do úplného odpadnutí (holt už nám není -náct, takže člověk v půldruhé ráno cítí jistou "únavu").

Zápis do kamarádčiny místní kroniky: 15.7. 2017, Stříbrná Skalice - koncert Olympic + předkapela Perutě. Poznámka: ten hostující akustický kytarista Olympiku (27 let) je velmi sexy.

P.S.: Omluvte sníženou kvalitu amatérských snímků.