Jsem trapná skoropadesátka

Tak jsem se včera dozvěděla, že život končí v padesátce a pak už začíná mejdan. To jsou teda vyhlídky. To abych se na to začala během těch pár let, co mi chybí do půlstoletí, pořádně připravovat. Slibovali velkou švandu a zatím...

...mne spíš přepadla skepse. Řeč je o novém seriálu ČT "Trapný padesátky", jehož první díl zatím splnil spíše první polovinu názvu, jestli to bude opravdu o padesátkách, to možná nezjistím, pokud se nebudu dívat na další pokračování.

Moc jsem se v myšlenkové náplni (jestli tam nějaká byla) té první epizody onoho teledíla zatím nenašla, nicméně mne inspirovalo k následující sebereflexi. Občas se dopustím i citace a následné ostré polemiky. Jako vždy, neberte mne vážně, já už tak činím minimálně patnáct let.

"Negativní myšlení je dost cool".

Negativní myšlenky mne většinou zčistajasna přepadají v pondělí v šest hodin ráno, když si leju čaj do talíře místo do hrnku, když v nacpaný tramvaji nedobrovolně vyslechnu něčí telefonní hovor o tom, že Franta mne v noci o....... čtyřikrát, ale s Emilem to bylo stejně lepší, když po náročným pracovním dni jdu na nákup do samoobsluhy a u kasy zjistím, že jsem v práci zapomněla peníze, doklady, klíče, mobil..., když se na zastávce autobusu dvě noblesní dámy mého věku baví o tom, že stejně všechno stojí za hov..., a já si vzápětí uvědomím, že bez těch klíčů se asi nedostanu domů a do práce se prolámu jedině, když přelezu přes vysoký plot a dám na první pokus neznámou číselnou kombinaci alarmu... Věřte mi, v těchto a mnoha jiných situacích si nepřipadám ani trochu 'cool', ale spíš 'down'.

"Ženy po padesátce prý mají spoustu báječných možností....můžou si třeba zvýšit dávku antidepresiv nebo skočit z okna".

Tak možná by si mohly naopak dávku pilulek snížit, pokud dokážou včas zmáčknout tlačítko OFF na ovladači a nekoukat se na všechny pitomý seriály. Navrhuju jiné smysluplnější činnosti: dát si nohy na stůl, nežehlit, neuklízet, přípravu večeře hodit na hrb někomu jinému, přečíst si oblíbenou knížku, zazpívat si při sprchování hity svého mládí, podívat se bez brýlí do zamlženého zrcadla a zjistit, že to není tak špatný ...

S tím skákáním z okna bych to taky možná přehodnotila, třeba bude ještě hůř. Život nemusí být vždycky růžový jako ta zahrada u Ordinace, někdy je fajn a jindy ouvej. Když to vezmu z té lepší stránky a s nadhledem, tak mám opravdu spoustu více či méně báječných možností:

Už nemusím být vždy hbitá, svižná, pružná či dynamická - v mým věku už jsem leckdy ráda, že vůbec vstanu a nic ve mně nekřupne.

Mohu pronášet různá moudra a podělit se o své životní zkušenosti. Vlastní děti už si dávno zvykly mne neposlouchat a ostatní můžou směle mávnout rukou: "no jo, babský řeči", což můžu svým způsobem brát jako lichotku, neboť právě "babské rady" jsou většinou ty osvědčené.

Nemusím vědět všechno, i když mám vysokoškolský diplom, tu a tam si mohu dovolit i drobné výpadky paměti.

Nemusím rozumět moderním technologiím, vzhledem k tomu, že v dobách mého mládí byla televize "ještě na uhlí". Navíc nic nepotěší mlaďochy více, než když mi přeochotně radí, jaké tlačítko mám kde zmáčknout na tom či onom bazmeku a když na mě můžou zasvěceně házet výrazy jako "skrýnšotovat" a podobně.

Můžu si dovolit vrásky, šediny a troje brýle na různé vzdálenosti, protože už koneckonců nikomu nenakecám, že mi bylo "před nedávnem třicet".

Nemusím být cool a trendy a chic, když mám svůj vlastní unikátní (nikdo jiný by to na sebe nevzal) styl.

Můžu si v obchodě bezostyšně prohlížet crazy outfity určené pro mladší a při nevěřícných pohoršených pohledech obsluhující prodavačky tvrdit, že hledám "dárek pro dceru".

Nemusím se smát všem vtipům, které slyším, protože zejména mladší generace už u mne automaticky předpokládá jistý stupeň tuposti.

Můžu brát věci ve svém životě tragicky či s humorem a říkat si: "všechno stojí za hov..." případně "když nejde o život, tak jde o hov...". Záleží na úhlu pohledu.

A nakonec už dávno nemusím být ta nejlepší, nejchytřejší, nejvtipnější a nejkrásnější...

Jsem přece "trapná skoropadesátka", soudím že datum narození v mé občance už nebudí závist, ale spíš soucit u zhruba poloviny (té mladší) populace.

Možná, že si příští týden pustím i druhý díl toho seriálu a třeba zjistím, že to není až tak blbý. Já už přeci jen chápu některý vtipy trochu pomaleji.

No a co?

P. S.: Moc by se mi líbila ta pomalovaná seriálová vana. Pokud by snad ČT někdy rozprodávala  rekvizity, tak bych třeba... Tedy pokud s ní scénáristka Obermannová nepočítá pro případné pokračování "Trapné šedesátky". :))