Jsem tak trochu na hlavu...

V poslední době se nám tady rozmohl takový fenomén. Několik zdejších blogerů tu občas, kromě jiných článků, píše i verše a blogerky, které by v sobě také určitě našly nějaké ty básnické vlohy, se k tomu pořád ne a ne rozhoupat...

No jo, když básničky tu skoro nikdo nečte, chcete možná namítnout. Ale kdež, trocha poezie přece nikoho nezabije. Nenapsala jsem už tohle někdy někde? Já se nejspíš pořád opakuji... Inu, co nadělám. Ale abych tu nemlátila prázdnou slámu, zde je tedy menší porce nenáročných veršíků:

U kuchyňské linky

Na tváře nanes si barevné šminky
dnes ti to sekne u kuchyňské linky
když ladně mícháš créme brulée
musím si honem dojít pro brýle
abych lépe viděl, co tvůj výstřih tají
zatímco v hrnci knedle klokotají
a jak tam tak stojíš v té zástěře
musím se ti přiznat k nevěře
zhřešil jsem zhřešil - a je to venku!
před tvým božským soufflé au fromage
zašel jsem si tajně na tlačenku...
však teď jsem jen tvůj, tady mě máš!

Sebereflexe

Popíjím v tichosti ranní kávu
na display ti ťukám rychlou zprávu
že na tebe myslím, kudy chodím
jen si prosím nemysli, že tě za nos vodím
že jsem byla s jiným, přiznávám, to ano
říká se přece: přej a bude ti přáno
nedělej však z toho hnedka aféru
člověk se prostě neubrání maléru
já vím, že ty bys šel za láskou světa kraj
promiň, když já mám radši Máchův Máj...

Verše psané na hlavu

Jsem tak trochu na hlavu
ale hlavně to nikomu
neříkej
nezkazím žádnou zábavu
a když mě náhodou
rupne v bedně
tak si do sta
počítej
Žiju ze dne na den
žádný velký plány
vzdušný zámky, hodinky
s vodotryskem či
růžové aeroplány
miluji, nenávidím
hádám se i o nejmenší
pitomost

A pak se ráda usmiřuju
nejdříve stavím a pak
bourám každý most
spolehni se, že na mne se
nedá spolehnout
jen tak životem si pluju
a ráda provokuju

Jsem totiž tak trochu na hlavu
a tím jsem řekla
víc než dost

-----------------------------------
Takže takhle. Neberte mne moc vážně. Že nejsem žádný veršotepec, to pozná předpokládám i slepec.
Tak zas někdy příště :))