Jak (ne)být milionářem

I člověk, který s vypětím všech sil ve škole pochopil, co je to trojčlenka a jak se vypočítají procenta ze základu x, by mohl být finančně gramotný. Ale je to marný, je to marný, je to marný.

Myslíte si, že vás nikdo nemůže napálit, přece nejste úplně hloupí. Pak vás ale osloví nějaký seriózně vypadající člověk v obleku, s tím že se o vás dozvěděl od vašich dobrých známých Těch a Těch a zahrne vás všelijakými reklamními prospekty, lejstry a sladkými slůvky o tom, že by bylo záhodno myslet na zadní kolečka a přeuspořádat si své úspory, aktiva a pasíva tak, že za pár let to pro vás bude nesmírně výhodné.

Nestačíte se divit, jaké nesmírné cifry na vás vychrlí. V průběhu vašeho přátelského rozhovoru vás několikrát ujistí, že filosofií společnosti XY kterou zastupuje, je dělat finanční poradenství JINAK (rozuměj ne tak jako ty staré zkostnatělé banky, které by vás odrbaly o poslední halíř). Jinými slovy, sestaví vám úžasný finanční plán šitý přesně na míru vašim potřebám a přáním, jako ten jeho dobře padnoucí oblek, ve kterém vypadá tak solidně a důvěryhodně.

Páni, vydechnete s úžasem. Vždyť je to tak prosté a jasné. Proč jsem na to jen nepřišel dříve? Proč já blbec si škudlím své pracně vydělané peníze na nějakých pitomých spořicích účtech v bance, když tady mi to posype mnohem více? A bez rizika! Tedy aspoň to tvrdil ten poradce a ten vypadal dost zasvěceně. Nebo ne?

Za pár dní se vám to trochu rozleží v hlavě, mezitím potkáte pár známých (Ti a Ti, kteří vás doporučili panu poradci, mezi nimi samozřejmě nejsou). Když jim nadšeně vylíčíte, jak myslíte na zadní kolečka a jestli by do toho taky nechtěli jít, zaťukají si na čelo a patrně si myslí, že máte o kolečko navíc.

No nic, sami si šlapou po štěstí.

Jenže pak vám přátelé, kteří to s vámi mysleli vždy dobře, nesměle nadhodí, jestli byste si přeci jen nechtěli něco zjistit z nezávislých zdrojů o té poradenské společnosti XY a jiných podobných, kterých se v poslední době vyrojilo jako hub po dešti. Hm, no dobrá zkusím najít nějaké recenze a reference nebo se mrknu na nějaké diskusní fórum na internetu, připouštíte si neochotně.

Moc moudrý z toho nejste. Tenhle vychvaluje XY až do nebes, žongluje přitom samými odbornými termíny, z nichž polovinu ani neznáte. Jiní zase XY nemůžou přijít ani na jméno, tu a tam padne i nějaké to vulgární slůvko. No a pak, babo raď.

Chytré babské rady bohužel nejsou hned tak k mání, ale selský rozum zkušené kolegyně taky není k zahození. Ta vaše iluze o výhodném finančním zajištění na stáří ihned zašlape v prach. Stačí, když přidá k dobru historku z vlastního života:

„Nó, ten můj kluk se s nima taky na chvíli zaplet´. To měl těsně před maturitou a prej ho někdo odchytil na ulici, jakože jestli si nechce vydělat ňáký peníze navíc. Kdo by nechtěl? Úplně ho zblbli. Každý víkend místo učení šel na ty jejich školení a pak začal chodit do školy v obleku. No myslela jsem si, jestli se nezbláznil.“

„Počkej, to jako chceš říct, že ti poradci nemusejí mít ani maturitu?“ nevěříte vlastním uším.

„No co tě nemá, u nich ve třídě takovejch bylo víc. Některý prý i propadali z matiky. A ty litanie a fráze a všelijaký ty ´obchodní strategie´ a podobný pindy, co se museli učit nazpaměť! A jak jsem vždycky kluka popudila, když jsem se ho zeptala, jestli si jako myslí, že ho tohle dýlerství uživí. To se pak nafouknul, že není žádný ´dealer´ ale ´finanční poradce´. No to máš prašť jako uhoď.“

„No a jak mu to šlo?“ hoříte nedočkavostí.

„No nevím, kolik si nakonec vydělal, ale pořád si ode mě půjčoval – prý nějaká nutná investice, než začne brát ty svý provize. Jo a taky musel pořád shánět nějaký nový kontakty, to jako aby se dostal na nějaký vyšší ´level´, či co. Všichni příbuzný se mu už báli otevřít dveře, aby je neotravoval těmi svými nesmysly“.

„No a ten tvůj kluk teď prý studuje na vysoký ekonomický, takže tomu poradenství i líp rozumí, ne?“ stále ještě ve vás doutná jiskřička naděje.

„Pche!“ odfrkne opovržlivě kolegyně. „S tím už dávno seknul. No každý z nás přece v mládí vyváděl nějaký ty blbiny…“

Na závěr musím uvést čtenáře, kteří to bez úhony vydrželi přečíst až sem, na pravou cestu: tento příběh je částečně fikce, tj. nepřihodil se mně osobně a je poskládán ze zkušeností a postřehů jiných. Proč jsem ho tedy sepsala?

Před nedávnem mi totiž byla učiněna úžasná nabídka sejít se s jedním z těchto poradců, shodou okolností z poměrně ´renomované´ finanční společnosti (tedy renomované z reklam ve všech možných médiích). Kontakt na mne dostal, jak jsem čekala, od jedné mé kolegyně, která patrně od těchto institucí čeká zázraky. No to je koneckonců její věc.

Možná tak pět minut jsem váhala – jít nebo nejít? Není to divný scházet se někde v kavárně, to nemají vlastní kancelář? Když navrhoval, že zajde k nám domů, začalo mi blikat v hlavě poplašný světýlko. To tedy ne, přes práh mi žádný dealeři, poradci a jiní ´experti´ nepolezou! Do bytu si pustím tak maximálně opraváře zařízení, která nelze z bytu odnést do opravny!

No a hádejte co? Tu lukrativní nabídku jsem nakonec s lehkým svědomím odmítla. Teda vyslechla jsem si od oné kolegyně, jaká jsem blbka. Ale co, to je nakonec moje smůla.(Či snad stěstí?)

Na začátku své úvahy jsem zmínila finanční gramotnost. Myslím, že ta by zde měla hrát velkou roli, než se člověk rozhodne uvěřit libozvučným frázím těchto ´poradců´, že na rozdíl od neschopných kamenných institucí zvaných banky, nám mohou nabídnout něco mnohem lepšího až neuvěřitelně výhodného. Pokud vypustí z úst nějaké omračující číslo úroků a ročních výnosů, raději se zhluboka nadechněte a počítejte do sta a až se uklidníte, spočtěte si na kalkulačce, jestli je to vůbec reálně možné.

Je mi jasné, že s tímto negativním přístupem se ze mne milionář nikdy nestane. Ledaže bych vyhrála v loterii (bohužel nesázím), zdědila velký majetek (netuším po kom) či našla hroudu zlata na zahradě (no hrud se tam válí hodně, co kdyby?). Takže, sorry, milionářem asi nebudu. Nicméně, nikomu zde nevnucuji návod na to, jak se jím také nestát.

Někdo mi třeba dá za pravdu, protože má podobné zkušenosti. Jiní mě zase pošlou kamsi, ať nekalím vodu a neplácám nesmysly o věcech, kterým za mák nerozumím.

Aťsi.