Ne to fakt není gramatická chyba, předesílám hned zkraje, aby mne snad někdo nekáral za nadpis. Řeč bude o znalostech mateřského jazyka, pantomimě, huhlání a veřejném přiznání k nekalé činnosti na hranici zákona. Ano, je to tak,..
...i já jsem pouze obyčejný nedokonalý člověk z masa a kostí.
Tak teda ale jak to vlastně bylo s tím pichem či pychem? To vám takhle předhodím studentům třetího ročníku (tedy v mateřském jazyce již značně zběhlým) pravopisnou doplňovačku na vyjmenovaná slova. Diktát bych si v době rouškové fakt netroufla, to bych prostě neuhuhlala.
Skoro se cítím trapně, že urážím jejich inteligenci něčím tak primitivním, jako kde se píše i nebo y po B, F, L, M a tak dále. Leč, kantor míní a soudobá realita mění... Za svou pošetilost bych měla jít nejspíš pykat, případně rovnou pikat - aneb: před pikolou za pikolou nikdo nesmí stát, nebo nebudu hrát.
Nejprve jsem musela téměř dospělým gymnazistům vysvětlit, co jsou to pilinová (nikoliv "plynová", jak se někdo domníval) kamna. Abych ušetřila další poprskanou roušku při výkladu zastaralého slova "piliny", raději jsem pantomimicky předvedla, jak beru do ruky pilu a kolem létají drobné odřezky dřeva, kterými následně zatopím v kamnech.
A to jsem vůbec netušila, jak dítkám zatopím u slov "sýpka" a "pitvat", ty jsem pantomimicky raději nepředváděla, to by asi moc nedopadlo. Poskytla jsem studentům místo toho radu k nezaplacení, aby se buď zamysleli, nebo si hodili korunou. Ti, co neměli po kapsách drobné, to bohužel zvorali. To dá rozum, jak mohu předpokládat, že nosí u sebe peníze, když spousta z nich platí kreditkou nebo přes aplikaci v mobilu?
Díky mně někteří zoufalci skladovali obilí v sípce a při laboratorních cvičeních pytvali žábu. Ovšem nejhorší gramatický oříšek, jak se při rozboru chyb následující hodinu ukázalo, bylo zcela jiné záludné slovo.
"A pančelko, co je to ten polní pych?" Dotazuje se bezradně jeden mladík. Podezírám ho, že opět, jak má ve zvyku, provokuje a ještě se tomu pod rouškou drze šklebí (což naštěstí nemám šanci vidět). "To asi není to, co jsem původně myslel, když je tam to tvrdý Y, že jo?"
Vysvětluji trpělivě, ač mi jde pěna od úst a pestrobarevná rouška je po chvíli úplně durch mokrá, takže musím přezbrojit na respirátor, který sice dobře saje, ale zase nepříjemně zapáchá. "Ne, stoprocentně je to něco úplně jiného, než jste si původně myslel. Už jste někdy viděli člověka, jak jde s pytlem po poli?" Do pytle, to se do toho zase nějak zamotávám, soudím podle chichotání některých jedinců. "Mám na mysli člověka, který pytlačí, a tudíž se dopouští polního pychu..."
To jsem do toho moc světla asi nevnesla. Půjdu na ten polní p_ch od lesa. "Už jste někdy někdo pytlačil?" zeptám se na rovinu zmatených studentů. "Přiznejte se, zůstane to čistě mezi námi...", žadoním.
"A co vy, paní profesorko?" zní odpověď. "Vy už jste to někdy dělala?" mrkne na mě významně jiný chlapec.
Co na to říct a neztratit tvář. "Tak je to sice nepedagogické, přiznávat se vám tady k drobným krádežím, ale dělala... No netvařte se, že vy ne. Koho by nelákaly kukuřičné klasy nebo slunečnice?"
"Takže polní p_ch je nějaká kytka?" rozslouskla problém jedna dívenka.
Předstírám, že neslyším. To ostatně ani moc nemusím, protože mi v respirátoru zaléhají uši. A někteří žáci huhlají hůře než já, takže jim rozumím asi tak každé páté slovo.
"A to vás to nepíchalo?" zní zřetelně jiný dotaz, který jsem bohužel nepřeslechla.
"Milé děti, já vím, že žijete v moderním světě plném všelijakých elektronických hejblátek, kterým rozumíte daleko lépe než já, ale zkuste se občas přenést i do mého zastaralého světa voňavých pilin ve starých kamnech a polního pychu, který byl za mých mladých let (nejen), když jsme se šli třeba koupat do rybníka, poměrně běžný...", vysoukám ze sebe sáhodlouhý vyčerpávající monolog, při kterém se mi zamlží brýle. "A věřte mi, pojem "polní pych" opravdu není odvozen od slova "píchat"...", dodala jsem kamsi směrem k zamlženému obecenstvu, kterému se určitě ulevilo, že i úča je taky jen člověk a řekla TO slovo, ať už tím myslela cokoliv...
Doba je prostě jiná, dnešní mladé očividně zajímá spousta jiných věcí než piliny nebo polní pych. Toto uvádím na jejich obranu, protože o nich nechci globálně prohlašovat, že jsou hloupější, než jsme byli my, starší generace. To ostatně o nás naši rodiče a učitelé také tvrdili.
Jo a taky jsem si chtěla trochu zaskuhrat, že učit s rouškou na puse také úplně není ono. Co ale má říkat taková prodavačka, lékař, číšník nebo strážník na ulici a další a další. Doba je prostě jiná, snad to nějak zvládnem...
Tak zas někdy příště. :))
