„No jo, když ten můj Láďa je na obě ruce levý“, postěžovala si Maruška u kafe kamarádce Helče. Už léta snila o nové policové stěně do obýváku. A zrovna teď mají v IKEI takový krásný kousky za akční ceny! Zálibně listovala katalogem a vzdychala – tahle z třešňového dřeva by se jí tak strašně moc líbila, jenže když ten její Láďa…
„A už jsi někdy vyzkoušela ´hodinovýho manžela´? Zeptala se jí s účastí Helča.
„Cože? To jako myslíš…….? No dovol!“ Ohradila se dotčeně Maruška a prudce položila šálek na stůl, až z něj vyšplíchla káva. „Můj Láďa sice není manuelně zručný, ale v posteli…….. přece si nemyslíš………..a navíc už jsme snad ´trošku´ starý na nějaký avantýry, ne?“
„Ježiš Maruš, já se z tebe picnu….“, zasmála se Helča na celou cukrárnu a jala se utírat loužičku kávy na stole. „Ty snad žiješ v předminulým století, nebo co. Copak ty nikdy nečteš inzeráty…… teda samozřejmě myslím takový ty ´koupím, prodám, služby´ a podobně? “ Upřesnila honem Helča, když na ní Maruška vrhla další nasupený pohled. „Hodinový manžel, to není jako ´hodinový hotel´ - no i když…. (zaváhala)… prostě k vám přijde na hodinu nějaký chlápek a něco vyspraví, smontuje, přitáhne a tak různě….“
„No tak z toho bych taky mohla mít ´rozvod na hodinu´, kdybych si domů přitáhla nějakýho cizího chlápka na přitahování a tak různě….!“ Zvolala pobouřeně Maruška. „Hm, jenže ta třešňová knihovna….“, dodala lítostivě, ale hned si to rozmyslela, „ne to by prostě nešlo, fakt ne!“
Jenže ta třešňová knihovna jí pak ležela v hlavě ještě následující týden. Denně kontrolovala v on-line katalogu, jestli ji pořád ještě mají na skladě. Měli. Vymýšlela různé plány a strategie, jak to navléci. Dcera studuje na vysoké škole v jiném městě a do vánoc se domů určitě nedostane. Švagra Karla rozhodně nepožádá – to by to dopadlo! Krucinál, co teď? Nejsou na tom internetu nějaký kurzy, jak podomácku sestavovat nábytek? Já tu policovou stěnu prostě musím mít a basta! Umínila si Maruška.
Jak z téhle šlamastyky ven? Tak prostě Laura přijede z koleje dříve a nábytek sestaví společnými silami. A Helča nám bude dělat odbornou poradkyni. Maruška byla žena činu, takže hned zakoupila tu třešňovou stěnu a zatím ji za přísného utajení ´ustájila´ v garáži u Helči. Manžela postaví až před hotovou věc. Určitě bude mít radost, protože ta policová stěna se do obýváku tak báječně hodí.
V den D vyslala Láďu na ´zazimovací akci´ na chalupu. To zvládne i bez její pomoci, jako každý rok. Při té příležiti se, jako obvykle, ještě staví u sousedů na kus řeči a na štamprli, takže se ´mise´ určitě protáhne do druhého dne. Až se vrátí, bude koukat jako paf, jakou má zručnou ženu a dceru. Krásná třešňová stěna mu určitě vezme dech.
No po pravdě řečeno, zůstal spíše jako stát jako solný sloup, ale dech mu to každopádně vzalo. Když se mu opět rozběhla srdeční a mozková činnost vypravil ze sebe:
„Co to tady je……. tahle příšerná černá věc a proč je to takhle nakřivo? To je nějaký aušus z druhý ruky, ne?“
Když Maruška přiznala barvu, že toto velkolepé dílo sestavovala přesně podle návodu společně s dcerou Laurou, o jejího manžela se pokoušel infarkt.
„Ksakru, Marie, a proč sis na to nepozvala nějakýho odborníka, jak se jim říká ´hodinový manžel´ nebo co? Copak ty jsi o něčem takovým ještě neslyšela? No hůř bych tu stěnu sestavil už snad jen já!“
Rodinné drama s nábytkem naštěstí nemělo dohru u rozvodového stání, i když Maruška pojala jisté podezření, že už jí Láďa dostatečně nemiluje, když po ní chce, aby si mírnix týrnix vodila do bytu cizí chlapy.
O tři měsíce později se opět v cukrárně u sachr dortu svěřila kamarádce Helče, co jí v poslední době trápí. „Víš, ten můj Láďa si sám neuvaří ani vajíčko na tvrdo a já mám jet na čtrnáct dní do lázní. Samozřejmě že mu navařím zásoby jídla, ale co když nezvládne si to sám ohřát? Co když si pozve domů nějakou takovou…..(otřásla se odporem) …… hodinovou manželku?“
